Ve výtahu vidím plán akcí na celý měsíc. Jsem zvědavá, jak je pojmenováno vystoupení mé esperantské fenky, které říkám Katido. To znamená v esperantu kotě, protože ta malá neplecha se chová jako kotě. Mazlí se, jen když má pro mazlení náladu, a nechá se hladit, jen když ona sama chce.
Čtu: Kulturní překvapení jako dárek ke svátku matek.
To je tedy úplné utajení! Zvědavost snad nějaké obecenstvo přitáhne. Již půl hodiny před začátkem se začínají trousit obyvatelky a před 14. hodinou přivážejí sestry a bratr nechodící na vozíčcích. Chystám rekvizity a mlsy na odměnu a Kati provádí průzkum obecenstva.
Začínáme. Povídám o esperantu, umělém jazyku, který dokáže získat přátele v celém světě a je mnohem snadnější než jakýkoliv jazyk národní. Ledasčemu z něj rozumí i Kati a já ji využívám jako „učitelku" esperanta pro děti. Ty jí dávají esperantské rozkazy, ona je poslouchá. Na české rozkazy nereaguje. I teď obecenstvo slyší dvojjazyčně: Sedni – sidu, lehni – kušu, tancuj – dancu, táhni vagón – tiru vagonon, skoč – saltu, počítej – kalkulu, hledej – serču, válej sudy – bareloj atd.
Největší zájem o cvičení s Kati má štíhlá dívenka Renátka. Drží provaz, aby mohla fenka skákat, Kati jí nosí psaníčko, hledá u ní skrytou klíčenku, táhne k ní vagónek. Také další lidé chtějí psaníčko, ukrýt klíčenku a hlavně Katince dávat příklady na sčítání, odčítání, dělení a násobení. Musím jí je říkat esperantem. Je šikovná, ani jednou se nezmýlila. „Vyštěkala" všechny výsledky dobře.
Zklamala mne jako obvykle při podávání kapesníku, když kýchám. Udělala z něj několik kousků a donesla mi jen část. Ale přece jen nakonec ten použitý kousek odnesla do koše.
Kulturní překvapení trvalo asi hodinu a zdálo se, že vládla spokojenost. Slíbila jsem i za Kati, že zas někdy přijdeme, až nacvičíme další kousky.
Zdenka Novotná