Sympatičtí manželé se cestou zdraví s přáteli, při tom kladně hodnotí snahu města vyjít přestěhováním dvou okrsků vstříc seniorům a hendikepovaným. Nemusejí už totiž překonávat těžké dveře gymnázia a schodiště. „Copak my, my jsme tam chodili, ale posledně tam byla paní o berlích, museli za ní sejít dolů," sděluje mi svou zkušenost paní Eva. Že by si oni mohli nechat přinést volební urnu domů? O tom neuvažovali, říkají rozhodně.
Cestou k volbám se zajímám o technickou stránku věci. Jak vybírají volební lístky? Vysvětlují mi, jak funguje jejich skener, zařízení, které snímá text a má hlasový výstup. „Když jsme ještě neměli skener, lístek nám vybíral manžel naší kamarádky, byla to taková tradice. Dnes si buď vybereme skenerem, nebo si někomu řekneme, a ten nám vybere, co chceme," říká mi paní Eva. S manželem k volbám chodí pravidelně, nenechali si ujít ani první přímou prezidentskou volbu. „Vždycky mám chuť si to nechat ujít, ale nakonec přijde ten den a my jdem," směje se paní Eva. „Je to taková morální povinnost, i když vím, že jsme pouhou kapkou v moři a nic nezměníme," vysvětluje svůj postoj pan Ján a jeho žena dodává: „Ale kapka ke kapce…"
Politika je oba zajímá, i když jsou ze současného stavu země smutní. „Situaci velice vnímáme, trápí nás to. Je to krize celé společnosti, nejen politiky," mluví mi z duše pan Ján. Na volby se s manželkou připravovali, poslouchali komentáře jejich oblíbeného Ivana Hoffmana, televizní debaty. Ve svém hendikepu nalézají i výhodu: jejich pozornost totiž neodvádějí billboardy a tváře politiků. „Důležité je nejen, co říkají, ale jak, jakou intonací. Jestli politik říká pravdu. Velmi dobře poznáme, jestli si vymýšlí. Je to dneska velké divadlo. Mrzí nás, že zatím vítězí lež nad pravdou, ale dá se najít, když se dobře dává pozor," vysvětluje pan Ján a vzpomíná na osobnosti, jako byli Václav Havel nebo Jiří Dienstbier. „Schází nám osobnost s ´rovnou páteří´, třeba teprve nějaké dozrají," dodává a jeho žena ho doplňuje: „Některé dámy jsou sympatické, třeba paní Zuzana Roithová nebo Táňa Fišerová."
A jak v mimořádných parlamentních volbách volili? Volili střed, ale každý po svém. „Já jsem vybrala méně zavedenou stranu, manžel zavedenější, trošku jsme se rozešli," usmívá se paní Eva, kterou s panem Jánem pojí třicetileté manželství. „Uvidíme, budeme čekat na výsledky, jsme napjatí, i když víme, že nevyhrajou ty naše strany," loučí se se mnou, když jsme ještě cestou od voleb stihli malý nákup. A já si říkám, že nebýt toho pravidelného zvuku hole, zapomněla bych, že jsou nevidomí. S takovým přehledem, rozhledem, optimismem a elánem své životy prožívají. Mají můj obdiv.