„Tato noc, která dělí období časného a rozvinutého jara, je v lidových představách opředena velkým kouzlem. Říkalo se jí filipojakubská, nebo Valpuržina noc. Ohně se při ní pálí proto, aby se lidé očistili od všeho zlého a aby se spálily temné síly, jež by mohly škodit lidem, dobytku i hospodářství. Tato noc má velký význam i v milostné magii. Děvčata se během ní snažila různými magickými praktikami získat přízeň vysněného mládence a mládenci zase usilovali o náklonnost vyhlédnuté dívky. Lidé věřili, že tato noc je celkově čarovná, takže při ní například mohou nalézt v lese květ kapradí z ryzího zlata,“ pokračuje etnografka Ilona Vojancová.

Dnes jsou do dřevěných hranic často vkládány stylizované figuríny čarodějnic, avšak tento zvyk se podle Ilony Vojancové ujal teprve ve druhé třetině 20. století.

„Dříve se představa čarodějnic takto nekonkretizovala, čarodějnice mohla být viděna v zapáleném březovém koštěti vyhozeném do výše nebo v podobných ohňových efektech. Zavedení figurín lze hodnotit jako určitou připomínku dávné tradice ničení figurín jako symbolů nežádoucích sil, přičemž vizuální představa čarodějnice je nyní ovlivňována zejména různými vjemy z kinematografie,“ dodává etnografka.