V době, kdy mnozí černoši ve Spojených státech chtěli na nespravedlnost odpovídat násilím, vyprávěl často svým stoupencům tuto pohádku: Malý černý Tom se vrací ze školy. Zastaví se v tiskárně a vyzvedne balík novin, který má donést do trafiky. Denně si tím vydělá dolar. Ale cestou pocítí prostou lidskou potřebu. Jde kolem veřejného WC, ale nápis varuje: Jen pro bílé! Potřeba je naléhavá. Opatrně nahlédne dovnitř. Nikdo tam není. Odváží se tedy vstoupit. Už je skoro hotový, když uslyší kroky. Vejde bílý Jim. Srazí ho kopancem k zemi. Co teď uděláš, malý černý Tome? Máš dvě možnosti: Zvedneš se, odběhneš do bezpečné vzdálenosti, očistíš se, zavoláš na bílého Jima nějaké nenávistné slovo a pak budeš vyprávět černým bratřím svůj příběh a připravovat pomstu. Máš ale i druhou možnost a já, Martin Luther King, který mnoho vytrpěl pro svou černou kůži, ti radím, abys ji zvolil: Zvedneš se, odběhneš do bezpečné vzdálenosti, očistíš se a odpustíš bílému Jimovi. Budeš tak připravovat svět, ve kterém bude dost místa pro černé i pro bílé, což se nám nemůže podařit bez našich bílých bratří.
M. L. King byl zavražděn 4. dubna 1968. Půl roku po něm byl zastřelen jeho ochránce, ministr spravedlnosti Robert Kennedy. Půl roku nato však byly odstraněny segregační zákony a lidé tmavé pleti byli zrovnoprávněni s lidmi pleti bílé. Stará moudrost říká: „Kdo nechce odpustit, podobá se člověku, který pije jed a čeká, že někdo druhý kvůli tomu zemře.“ Určitě se nám to přirovnání líbí. Nejsem si však jistý, jestli se nám také líbí odpouštět těm, kteří nám jakýmkoliv způsobem ublížili.
ERWIN KUKUCZKA
