Chata na Suchém vrchu kdysi bývala turistickým magnetem Orlických hor. Dnes je doslova spáleništěm. Staré dobré časy se na Suchý vrch možná vrátí, alespoň se o to bude snažit nový majitel chaty. Záměrem firmy CVS je rekonstruovat ji do původní podoby a využívat ke stejnému účelu jako kdysi. Žamberská firma objekt koupila od letohradského podnikatele v gastronomii. Věž s bufetem zůstává ve vlastnictví jiné letohradské firmy zabývající se informačními technologiemi a internetem.

Kultovní místo

„Není nám lhostejné, že toto místo dělá našemu regionu ostudu,“ podotkl jednatel firmy CVS Antonín Fiala. „Naším cílem je chatu znovu otevřít pro veřejnost, měla by tu být restaurace, rychlé občerstvení i možnost ubytování. Při rekonstrukci budeme respektovat původní architektonický vzhled, který měla chata před přestavbou v osmdesátých letech. Na náš záměr budeme žádat o podporu z evropských fondů. Věříme, že na dotaci díky charakteru projektu dosáhneme a že s pomocí dotace chata přestane být spáleništěm.“

Suchý vrch je kultovním turistickým místem pro několik generací obyvatel Orlických hor a Podorlicka. Okolí Suchého vrchu v létě láká k pěším a cyklistickým výletům, v zimě se v jeho okolí nachází strojově upravované stopy, které využívají desítky tisíc běžkařů. Místní parkoviště je i výchozím bodem přístupové cesty k dělostřelecké tvrzi Bouda, která ročně přiláká až 15 tisíc návštěvníků.

Aby chata na Suchém vrchu znovu obživla, bude potřeba kolem čtyřiceti milionů korun. „Neplánujeme žádné přístavby a moderní prvky, podle našeho projektu bude mít charakter tradiční turistické chaty, která zapadne do krajiny. Zázemí by v ní měl najít každý, kdo na Suchý vrch zavítá,“ dodal Antonín Fiala.

Historie Kramářovy chaty, často srovnávané s Masarykovou chatou na Šerlichu, je zajímavá. Postavena byla z iniciativy KČT v Jablonném podle projektu architekta Jaroslava Stejskala. Jméno dostala po tehdejším předsedovi vlády Karlu Kramářovi, který se zúčastnil slavnostního otevření v roce 1928. Později byla u chaty postavena třiatřicet metrů vysoká vodárenská věž a během let začala sloužit jako rozhledna. Po válce byla Kramářova chata přejmenována na Tyršovu. Při poslední přestavbě v 80. letech nahradila horní prosklenou část věže kuželová nástavba z měděného plechu.

Privatizace nevyšla

Úpadek přišel s chaotickou dobou privatizace a tuneláři. Po jedné nepovedené privatizaci muselo být relativně dobře fungující zařízení uzavřeno. Majitelé se střídali a s nimi i nápady, jak stavbu využít. Na konci 90. let už bylo opuštěné a chátralo. Co šlo odmontovat a sebrat, bylo pryč. Definitivní zmar přinesl požár v roce 2003, kdy z architektonického skvostu už mnoho nezbylo.

DANA POKORNÁ