Doba není lehká, ekonomická krize trvá a ještě se na nás řítí epidemie chřipky. To tedy máme vyhlídky, řekne si možná hodně lidí. Pojďme zkusit, alespoň v době adventu, na každodenní strasti na chvilku zapomenout. A najít si víc času na rodinu, na přátele, na všechny, kterým něco za celý rok dlužíme. Pojďme k vánočním stromům rozsvíceným na náměstích a návsích, potkávejme se, hovořme spolu. Zkusme pomáhat s pečením vánočního cukroví, zapojme do téhle kouzelné práce naše děti, povídejme si s nimi v očekávání všeho krásného, co každoročně s časem Vánoc přichází. Je určitě nesmyslné nechat se štvát všudypřítomnými reklamami a zaměnit advent za šílené shánění věcí ve všech možných pozlátkem zářících marketech. Jen o dárcích to přece není. Zkuste se zastavit, třeba vypnout televizi, zazpívat dětem něco o Mikuláši nebo Vánocích a uvidíte. Na většinu to stále platí. A hlavně, jak říká hrdina jednoho mého oblíbeného filmu „pojďme, budeme na sebe hodní“… Advent a Vánoce nás k tomu přímo vybízejí.