Z Dobříkova a sousední osady Rzy (patří jako vesnická část do Dobříkova) bylo zapojeno poměrně dost obyvatel na různých stranách celosvětového konfliktu. Památník padlým obyvatelům, jenž stojí u domu číslo 27, připomíná jména těch, kteří se domů z válečných událostí nikdy nevrátili. Z Dobříkova se napočítalo celkem 19 válečných obětí, z osady Rzy dvě.
Není bez zajímavosti, že na pomníku postaveném po válce je postava mladého atleta. Je jím Jaroslav, syn tehdejšího poslance Václava Klofáče, jenž byl známý svým antimilitaristickým postojem a zaměřením. Zahynul jen několik dnů před vánočními svátky roku 1917 v jižním Tyrolsku.
Zmiňované mimořádné číslo místních novin připomíná ty dobříkovské obyvatele, kteří byli mobilizováni, ty, jež byli povoláni na práce na železnici v Chocni, ale třeba také zatčení poslance Václava Klofáče. Z roku 1915 zmiňuje zpravodaj další odvedence, oběti, příchod polských uprchlíků nebo také zrekvírování obecního zvonu pro válečné účely a potřeby. V podobném duchu jsou uvedeny zmínky o dalších krušných válečných letech. Číslo představuje bezpochyby velmi cenný pramen poznání části bohaté historie vesnice se spoustou zajímavostí, pestrých a až neuvěřitelných osudů obyvatel i pozoruhodných událostí v našem regionu. (jko)

Z kroniky Dobříkova:

Dne 28. června konalo Sokolstvo „Slet sokolský" v Brně. Zúčastnilo se ho 5 bratří ze zdejší jednoty, kteří po svém návratu z nedokončeného sletu první přinesli zprávy o předzvěstech války, čemuž následovalo: dne 26. července 1914 mobilizace veškeré branné moci a dne 28. července 1914 vypovědělo Rakousko Srbsku válku, což působilo velmi depresivně.
Mobilizačními vyhláškami byli do 24 hodin povoláni občané. Mimo vojáky byli povoláni i nevojáci na práci do Chocně na dráhu.

Zatčení poslance Václava Klofáče

Mezi tím dne 4. září byl zatčen p. poslanec Klofáč na letním bytě u Horáčků čp. 5 a odvezen v poledne automobilem v průvodu četníků, ovšem po důkladné prohlídce. Pan poslanec byl na to již připraven, a proto nepodařilo se jim nalézt u něho něco závadného. Přesto však byl vězněn až do amnestie.

Rok 1915
Během roku 1915 bylo z naší obce odvedeno dalších 32 mužů.
Dne 14. dubna 1915 sbírají se tu kotle měděné, kliky a jiné věci k válečnému účelu. Zvonek obecní byl dodatečně sebrán na popud faráře Kotyzy ze Zámrsku.
Na počátku tohoto roku (1915) dostali se k nám polští uprchlíci. Do Zámrsku jich bylo přiděleno 160, k nám 16. Hlavní jejich středisko bylo v Chocni. Zde vystavěny byly pro ně baráky ze dřeva, měli vlastní kostel, školu, nemocnici, své lékaře a vůbec vlastní správu. A celé toto polské město vysvěceno 17. ledna. S počtem obyvatelstva mohlo se rovnati některému střednímu městu. Obývalo je v jistém období přes 22 000 lidí.

Tragické a smutné osudy rodin

Rok 1916
Dále sluší zde zaznamenat smutný osud učitele Rudolfa Stýbla. Při mohutné ofenzívě ruské v r. 1915 dostal se do ruského zajetí. V únoru 1915 psal z nemocnice v Moskvě, v dubnu ze Simbirska. V červnu pak 1916 došla ze Serdobska v gubernii Saratowské  smutná zpráva, že v tamní nemocnici zemřel dne 5. dubna 1916 zánětem mozkových blan.

Rok 1917
Konečně dlužno ještě zmíniti o tragickém osudu manželů Svatošových čp. 44. Měli 3 syny, kteří právem se mohli zváti chloubou svých rodičů. Pro svou neobyčejně milou povahu, šlechetné srdce a zejména osvětové snahy těšili se všude lásce, vážnosti a oblibě. První, František, byl hospodářem ve Velinách, druhý, Antonín, profesorem v Německém Brodě a třetí, Jan, měl převzíti rodinné hospodářství doma. Všichni tři byli povoláni do boje, ale žádný z nich se nevrátil. První dva padli na ruském bojišti v Karpatech a třetí, Jan, zasažen byl 15. listopadu v Lublani na nádraží za příjezdu Karla přijíždějícím vlakem a na místě usmrcen.

„Václav Klofáč, vzestup a pád prvorepublikového politika"

Výňatek z publikace Michala Kašpara.
Válečná horečka se rychle stupňovala. 8. srpna odjel z Vysokého Mýta 98. pěší pluk o síle osmi tisíc mužů na frontu do Ruska. V tu dobu už byla dokončena mobilizace záloh. Mezi prvními 27 branci z Dobříkova byl i Klofáčův syn Jaroslav, ten musel být na své vojenské povinnosti 19. srpna upozorněn četníkem. O dva dny později odjel se svým otcem do Prahy, kde se musel hlásit k vysokomýtskému 30. zeměbraneckému pluku. Všichni doufali, že zeměbranecké pluky budou nasazeny pouze v týlu, nicméně se tak nestalo a vysokomýtský pluk ihned zamířil na ruskou frontu.
Rakouští velitelé si stěžovali na naprostou nekázeň a nespolehlivost pluku a přičítali to právě Klofáčově agitaci, vojsku se přezdívalo „Klofáčův pluk". Na frontě začali muži brzy přebíhat k nepříteli a již 26. 10. 1914 byl 30. Vysokomýtský pluk jako první rozpuštěn a vojáci přiděleni do 9., 11. a 12. zeměbraneckého pluku. Později byl pluk znovu sestaven jako 30. střelecký pluk, ale v březnu 1915 znovu přešla k Rusům hlídka 19 mužů. Přechody se opakovaly a pluk hodnocený jako naprosto nespolehlivý byl v září 1918 převelen do severní Itálie, kde ho také zastihl konec světové války.
Dne 26. 10. 1918 dostal rozkaz pochodovat do první linie: pluk se vzbouřil a u vesnice Sarone  severozápadně od města Sacilie u Piavy se 294 mužů s plnou výzbrojí, výstrojí a proviantem obrátilo a dalo se na pochod přes Alpy domů (na místě zůstalo 208 důstojníků a vojáků německé národnosti). Podplukovník Beran vojsko přemluvil, aby přešli k Srbům, ale stejného dne je u Gorice dostihla zpráva o rozpadu Rakouska-Uherska a vyhlášení Československa. Do Vysokého Mýta se pluk slavně vrátil ve třech transportech 15. 11. 1918 s větší části výzbroje, střeliva a proviantu.
Nejstarší Klofáčův syn musel se svým jménem známého antimilitaristy na vojně zažívat skutečně krušné chvíle, ještě při transportu si jeho jména všiml jeden  z německých důstojníků a zařídil mu přeložení od českého pluku do čistě německého salzburského pluku. Se svou jednotkou se mladý Klofáč dostal na italské bojiště do jižního Tyrolska, kde byl v listopadu roku 1917 raněn kamenem, který odtrhla dělová koule, 21. prosince svým zraněním podlehl. Po válce byl v Dobříkově postaven pomník všem padlým dobříkovským a rzovským občanům. Socha znázorňuje postavu mladého atleta vyrůstající z ohně. Oním atletem je právě Klofáčův syn Jaroslav.

Pomník v Dobříkově.

Foto: www.dobrikov.cz