Příprava veselí začala již v brzkých ranních hodinách smažením čerstvých koblížků. Nositelé masek se pak začali scházet kolem desáté hodiny v místním sále, kde bylo již vše připraveno na večerní zábavu. Strojení klibny, tedy kobyly, se ujali nevěsta spolu s Turkem a ponocným. Za účasti mnoha přihlížejících se postupně ze sálu vyrojily i všechny ostatní vyšňořené masky. Nechyběli mezi nimi „strakatý" neboli hadrák, kominík, ponocný, Turek, medvěd i s medvědářem, ale i žid, bába s nůší a hned tři slamění.

Před obecním úřadem byli masopustníci již netrpělivě očekávaní panem starostou, který jim na dobu masopustního veselí předal vládu nad obcí. Klíč od obce byl zavěšen na krk ponocného, který pak osedlal kobylku a pod jeho velením se celý průvod, čítající na tři desítky masek, vydal z výchozího zastavení na 10 dalších. Čekala je náročná práce. V každé chalupě, jejíž hospodář průvod pozval, bylo třeba hospodáře pozdravit koledou a popřát mu zdaru.

Zdravíme Vás hospodáři,
popřát jdeme, ať se daří.
Vaše dílo na statku,
nabídněte kořalku.
Přidejte i trochu jídla,
v tom bude teď Vaše síla.
Za pozvání děkujeme,
chvíli u Vás pobudeme.

Každý správný hospodář masky pohostil a ještě dal výslužku, a tím si zajistil prosperitu svého gruntu. Nemohl chybět ani tradiční taneček s medvědem či jinou maskou za doprovodu šestičlenné kapely. Dva kytaristy, dva harmonikáře a basistu doplnil ještě nepřehlédnutelný vozembouch.

Masopust v Dlouhoňovicích.

Štědří hospodáři

Na všech zastaveních byli hospodáři více než štědří. Stoly se prohýbaly pod pochutinami různých tvarů, chutí a vůní. Každý si přišel na své, od sladkých koláčů až po domácí zabíjačku.
S posledním náznakem zapadajícího sluníčka se průvod masek vrátil do sálu, kde pak pokračoval masopustní rej až do samé půlnoci, kdy ponocný odevzdal místostarostovi klíč od obce, který dostal na začátku masopustního veselí, a tím skončil masopustní rej v obci Dlouhoňovice.
O prosperitu obce je tedy zase na rok postaráno.
Lucie Šimková