Šestnáctiletá Alena byla propuštěna z psychiatrické léčebny, kde byla hospitalizována kvůli silnému a častému sebepoškozování a anorexii. Na konzultace ji doprovázel vždy otec. Matku se nepodařilo získat ke spolupráci ani s pomocí sociálky. Po propuštění bylo Aleninou povinností zajistit si následnou péči psychologa - terapeuta, a tak vyhledala Krizové centrum v Chrudimi, které je součástí Centra J. J. Pestalozziho. To má pobočky v celém Pardubickém kraji.

Její problémy začaly v době, kdy se rodiče rozvedli, toto období bylo pro ni náročné. Když jí bylo 13 let, si matka našla přítele, ke kterému se nastěhovala. Alena ze střídavé péče rodičů přešla do výlučné péče otce, s matkou se vídala jednou za 14 dní o víkendu.

Video s příklady sebepoškozování - jen pro silné povahy - ZDE

"Vždy, když měla jít k matce, byla v citelném napětí, obávala se hádek s matkou, mluvila o svém strachu jí cokoliv říct. Byla přesvědčená, že matka opomíjí její potřeby a myslí jen na svůj prospěch. Několikrát byla svědkem toho, kdy matka sdělovala svému příteli, že už jí to s Alenou nebaví a že se těší, až bude zas u otce. Své stavy napětí a zklamání řešila řezáním se na rukou a hladověním," vzpomíná na klientku vedoucí Krizového centra Lenka Svobodová.

Období izolace těžce dopadá na dětskou psychiku.
Žiletkou a krví proti stresu. U dětí v izolaci přibývá případů sebepoškozování

Alena potřebovala důslednou terapeutickou péči, musela se naučit nově pohlížet na vlastní potíže a zjištěné věci, které jí dávaly smysl, vpasovat do svého každodenního života. Psychologům navíc pomohl zvrat v chování matky, která pochopila vážnost situace a pozadí problémů své dcery. Příběh Aleny tak měl nakonec šťastný konec.

O poomoc se můžete obrátit na krizová centra, například v Pardubicích - ZDE, v Žamberku - ZDE, ve Svitavách - ZDE či v Chrudimi - ZDE

Sebepoškozování frustrovaným dětem přináší bolest spojenou s úlevou. Nemusí se řezat nožem nebo žiletkou, v době koronavirové domácí izolace byl velkým hitem drátek z roušky, někdo si "pomohl" hranou od zubní pasty. "Problémem jsou sociální sítě. Možnost přístupu k mnoha informacím je na jednu stranu skvělé, ovšem ukazuje se, že dokázat s informacemi rozumně nakládat a nenechat se ovlivňovat toxickými informacemi, je pro mnohé děti velmi obtížné. Přes různé skupinové platformy si sdělují zkušenosti s vlastním sebepoškozováním, předávají si rady a dokonce se povzbuzují k dalším aktivitám," přidává šokující informaci vedoucí centra.

Očkování dětí proti koronaviru. Ilustrační foto.
Úzkosti, ztráta sexuální identity. Děti po covidové izolaci cítí bezmoc

Dítě je zamlklé, i v horku nosí triko s dlouhými rukávy, hodně času tráví o samotě. Zjištění rodičů, že má na těle stopy sebepoškození, je velkým šokem, ale především signálem, že mají vyhledat odbornou pomoc. "Přijít, psát nebo telefonovat může každý, kdo pocítí problémy v rodině. Je možné vystupovat anonymně," zdůrazňuje Lenka Svobodová.

Sebepoškozování je jen jednou z akutních potíží, které Krizové centrum v Chrudimi u nezletilých eviduje. Děti trpí silnými nezvladatelnými úzkosti doprovázenými bolestmi hlavy, břicha, pomočováním, nespavostí, nechutenstvím, třesem a panickými ataky. Častá je i sociální fobie spočívající ve strachu chodit do školy, na kroužky a do kolektivu. Mají myšlenky na sebevraždu, a to včetně reálných plánů, jak se zabít. Projevuje se u nich anorexie a bulimie. Časté je v poslední době i transgender téma, kdy děti trpí nutkavou představou, že jsou někým jiným, než se narodily.

Rozvod nebo rozchod je pro mnohé rodiče nezletilých dětí něčím nepředstavitelným
České děti trápí deprese a úzkosti. Věnuje se jim méně psychiatrů, než je třeba

Špatné je, že velmi akutní problémy často nelze řešit rychle. Trvalý problém je totiž v nedostatečném personálním zajištění péče o klienty ve zdravotnictví. Nedostatek dětských psychiatrů a jejich čekací doby jsou tristní. Psychiatrické léčebny jsou trvale přeplněny a zájemci na umístění čekají dlouhé měsíce. Stává se, že děti, které akutně potřebují hospitalizaci na psychiatrii a nemohou zároveň zůstat v domácí péči, jsou umístěny na běžném dětském oddělení v nemocnici. Ošetřují je zdravotní sestry, které mají své práce dost, v nemocnici chybí krizový intervent nebo psycholog. Proto Krizové centrum navázalo s vedením chrudimského dětského oddělení nemocnice úzkou spolupráci spočívající v pomoci jeho zkušených pracovníků pacientům i sestřičkám.

O narůstajících problémech minulý týden hovořilo osm desítek odborníků na chrudimské mezioborové konferenci s názvem „Cesta do hlubin dětské duše“, kterou uspořádalo Krizové centrum J. J. Pestalozziho. Konference se uskutečnila pod záštitou krajského radního Pavla Šotoly, který se problematice duševního zdraví dlouhodobě věnuje. „Předávání informací a včasnost pomoci jsou nezbytné pro rychlou stabilitu dětí a zamezení prohlubování jejich krizí či traumat. Potřebných dětí přibývá a odborníků je nedostatek. Právě proto Pardubický kraj přidal ambulantní službě Krizového centra v Chrudimi jeden úvazek psychologa - terapeuta pro děti, zařazeného do sítě sociálních služeb kraje," řekl radní Šotola.

Stále více školáků má psychické problémy. Někdy to vyústí v sebepoškozování. Ilustrační snímek
Pořežou se a na chvíli se zbaví stresu. Školáci se stále častěji sebepoškozují

Zranitelnost dospívajících

Mladiství a dospívající hůře vyjadřují své pocity a potřeby, vliv rodiny a prostředí u nich hraje mnohem významněji roli v rozvoji sebepoškozování či sebevražedných úvah. Příčiny problémů dětí a dospívajících odborníci spojují nejen s klinickými problémy, ale i s důsledky pandemie covidu-19, vlivem médií, se společenskou situaci spojenou s válkou, nejistotou pramenící z měnícího se světa, traumatizací ze strany rodičů, rozpadu rodiny, křehkostí dětí, málo času věnovaného dětem v rodinách. Jako zásadní se ukazuje potřeba práce s rodinou v době, kdy jsou problémy ještě malé. Pomoc potřebují především rodiče, kteří závažnost problémů přehlížejí nebo ji nedokážou identifikovat.