„Palírnu tady otevřeli místní sedláci jako závod pro zužitkování ovoce, postavili tady takovou dřevěnou boudu, ve které zpracovávali to, co jim přebývalo na zahradách,“ přibližuje nejstarší historii Pecháček a pokračuje: „Dělali tady vína a pálili slivovici, vyráběli mošty, sušili ovoce. Potom to ale nějakým způsobem propili.“ Na tuto etapu navázalo hospodářské družstvo v Litomyšli, které postavilo část současného objektu, a po znárodnění palírnu převzaly Východočeské konzervárny a lihovary. „Ty to postupně likvidovaly, až to zlikvidovaly úplně. Někdy v třiaosmdesátém roce se tady přestalo pálit, pár let to fungovalo jako sběrna ovoce a potom zrušili i tuhle službu. Všechno odvezli a budovu předali obci,“ rekapituluje Pecháček, který si objekt na provozování palírny pronajal v roce 1991.

„Postavil jsem tady palírnu a začal pálit kvasy. Postupně jsem rekonstruoval také kvasné nádrže, abych mohl službu poskytovat tak, jak tady byli lidé zvyklí. To znamená, že přivezou ovoce a odvezou si hotový destilát. Ale můžou přivézt i svůj kvas,“ vysvětluje Jan Pecháček. Nabízí kompletní zpracování jablek, švestek a třešní, z nichž pálí padesátiprocentní destilát. Pokud si někdo přiveze rybízový, meruňkový nebo hruškový kvas, vyrobí destilát i z nich.