Dionýz Zakál nastoupil na pozici primáře oddělení v roce 2006 a na této pozici pracoval 10 let. V roce 2016 se rozhodl věnovat dále svému oboru, a nepokračovat v pozici vedoucího oddělení. Od 15. února je jmenován do funkce primáře oddělení Aleš Jurčík.

Gynekolog a porodník Dionýz Zakál.Proč jste se rozhodl věnovat právě oboru gynekologie a porodnictví a co vás přivedlo do kraje pod Orlickými horami?
Zní to jako klišé, ale tento obor považuji za nejhezčí medicínu. Chtěl jsem obor, kde je součástí operativa, ale ne hlavní náplní, to bylo asi to rozhodující. Od nástupu do praxe po ukončení studia na LF v Hradci Králové v roce 1981, v tomto kraji žiji. Původně jsem pracoval v nemocnici v Rychnově nad Kněžnou, kde bydlím, pokračoval jsem na postu primáře v nemocnici v Opočně a po uzavření tohoto oddělení jsem využil možnosti nástupu do nemocnice v Ústí nad Orlicí.

Jak vnímáte 10 let profesního života v Orlickoústecké nemocnici?
Posledních deset let, co jsem strávil ve zdejší nemocnici, považuji za vyvrcholení své kariéry. Za tuto dobu zde došlo k velmi výrazným změnám. Jsem rád, že jako primář jednoho ze základních oborů jsem u toho mohl být, a doufám, že jako prospěšný člen týmu.

Jak se z vašeho pohledu za tuto dobu gynekologicko-porodnické oddělení změnilo a jak vnímáte vývoj Orlickoústecké nemocnice?
Naše oddělení bylo po přestavbě, neměl jsem starosti jako moji předchůdci. Mohl jsem se soustředit na větší zviditelnění našeho oboru, nejen v rámci nemocnice, ale i v rámci regionu. Gynekologicko-porodnické oddělení se stalo vyhledávaným oddělením nejenom v části porodnické, ale i gynekologické v širokém okolí. Podařilo se stabilizovat personál a na oddělení vyrůstá další nadějná generace gynekologů a porodníků. Bohužel to dnes již není úplnou samozřejmostí a já to považuji za velkou devizu tohoto oddělení i celé nemocnice.

Můžete se s námi podělit o nějaký neobvyklý případ ze své praxe?
Těch případů je nespočet, přesto ani dnes nemohu říct, že mě nic nemůže překvapit. Čím dál více se dostáváme do kuriózních situací, které jsou za hranou z hlediska lékařské etiky i medicíny lege artis. Bohužel ve většině případů je to spíše k pláči než k smíchu, proto bych raději nekonkretizoval.

Nemrzí vás, že jste se rozhodl nepokračovat na pozici primáře oddělení, jehož tým jste vybudoval a v době vašeho působení získalo dobrou pověst mezi pacientkami?
Myslím si, že člověk – lékař by měl vědět, kdy odejít se ctí. Musím se smířit s tím, že jedna moje životní kapitola se uzavřela. Budu rád, pokud vzpomínka na moje působení na pozici primáře bude pozitivní, jak od spolupracovníků na všech úrovních, tak od pacientek. Dělám si naději, že toto moje přání je splnitelné, proto mě odchod z pozice primáře nemrzí.

Co byste popřál Aleši Jurčíkovi, lékaři, který pracoval na oddělení jako váš zástupce a nyní bude pokračovat ve vedení oddělení?
Svému nástupci přeji pevné nervy a velkou dávku štěstí. Myslím si, že potenciál oddělení je velký, a věřím tomu, že se podaří pokračovat v utvrzování dobrého jména gynekologicko-porodnického oddělení.

Martina Moravcová