Michaela Němcová a Veronika Štusáková z Ústí nad Orlicí milují sport. Radost z pohybu jim ale nestačila, a tak se rozhodly dát alespoň jedné ze svých aktivit vyšší smysl. Na poslední červencový víkend si vytyčily cíl - pomohou třináctiletému Jeníkovi, kterému byl před lety diagnostikován atypický autismus, jenž se projevuje vysokou úzkostí a takzvaně černobílým viděním světa.

Je pátek 18 hodin a dvojice vyráží na cestu. Na batohy už jen špendlí plakát s mottem svého pochodu - S Depkou a Radostí Jeníkovi pro štěstí. Takové jsou totiž přezdívky, které obě ženy v práci dostaly. „Jednou si ze mě v práci dělali legraci, že vypadám v nových brýlích jako postava z jedné pohádky, která se jmenovala Depka. Verče naopak děti řekly, že je jako Radost,“ popsala Míša.

Právě ta náhodou objevila příběh Jeníka a jeho maminky a rozhodla se pomoci nejen penězi, ale i tím, že příběh rodiny svým sportovním výkonem zviditelní.

O Depce a Radosti a jejich cestě za Jeníkem jsme již psali:

„Kudy přesně půjdeme, nevím. Mám vypsané body, podle kterých se budeme řídit. Vyrážíme určitě směr Žamberk, Letohrad pak směr Deštná, Olešnice a přes Polsko dorazit na Broumovsko,“ popisuje Michaela alias Depka plán pochodu. „V batohu mám jen oříšky a sýrové nitě. Při takovém výkonu je lepší příliš nejíst. Stačí cukr a sůl,“ vysvětluje.

Po 25 hodinách od startu, po nelehké cestě za tmy i pod sálavým sluncem a bloudění v Polsku se po 90 nachozených kilometrech objevují v cíli v Hynčicích, kde je přivítala paní Eva se synem. "Původně jsme měly v plánu přijít z Polska na Broumovsku, ale vybily se nám mobily, nějak jsme se špatně zorientovaly a vylezly jsme na hranicích v Malé Čermné u Hronova,“ říká Veronika Štusáková, že na turistických trasách trochu kufrovaly.

„V té tmě to nebylo na pochod nic příjemného. Ve čtyři ráno jsme měly krizičku a když jsme viděly palouk, tak jsme si chtěly vyzkoušet, jestli je ta tráva opravdu tak měkká jak vypadá,“ přiznávají s úsměvem, že neodolaly a na půl hodinky to zalomily. Odpočinek to byl zasloužený. Za dva dny putování jim krokoměr ukázal přes 170 tisíc kroků. „Máme v tom tedy i páteční práci,“ připomínají, že na pochod vyrazily až po směně v Lidlu.

Nejen nachozenými kilometry, ale také menším finančním obnosem Michaela s Veronikou rodině přispěly. A protože si chlapec přál knihu Stříbrné oči, bylo o dárku jasno. „Hurá, hurá,“ skákal s nepředstíranou radostí Jeník a nad hlavou v obou rukou držel vytouženou knihu. „No však kvůli ní jsme sem k vám šly,“ usmívaly se sportovkyně a kromě dárků předaly mamince i finanční hotovost. „Stříbrné oči je kniha o počítačové hře, kterou mám strašně rád. Jsem šťastný, že ji mám,“ svěřil se chlapec. „My jsme taky šťastné, že jsi šťastný,“ dodala Radost a na památku se s Honzíkem obě vyfotily.

Každý den maminka vozí svého syna do 80 kilometrů vzdálené Základní logopedické školy v Hradci Králové. Jeník ale nesnáší jakékoliv změny, bojí se všeho nového, takže je péče poměrně náročná. Protože je po rozvodu na Jeníka sama, pomáhá jí Konto bariéry sehnat finanční prostředky na asistenta, jenž by jejímu prvorozenému synovi pomohl lépe navazovat sociální vztahy a prožívat aktivity, které mu sama nabídnout nemůže.

Třináctiletému chlapci před pěti lety diagnostikovali atypický autismus. Ten se projevuje zejména v sociální oblasti, a to sice vysokou úzkostí, negativismem, doslovným chápáním vyřčeného a tak zvaným černobílým vnímáním světa.

„Nepochopí ironii a nadsázku. Buď je to dobře a to je bílá a nebo špatně a to je černá. Ta šedivá mezi tím chybí. A když mu někdo naruší jeho kruhy spravedlnosti, tak to není dobré,“ vysvětluje maminka situaci, ve které se nachází jinak nadprůměrně inteligentní chlapec se širokým rozhledem a velkým spektrem zájmů.

"Byla bych opravdu moc vděčná, kdyby se ty prostředky podařilo vybrat. Ale ještě větší radost by mi udělalo, kdyby se povedlo vybrat ještě více peněz, které by šly na pomoc jiným autistickým dětem, které jsou na tom třeba ještě hůře než je můj syn," potěšilo by maminku Evu vědomí, že se pomůže i jiným dětem.

A právě tuto sbírku Verča s Míšou svým pochodem podpořily. A nemyslely jen na Jeníka – ochuzeni nebyli ani chlapcovi mladší bráškové, pro které byly v batozích obou sportovkyň také dárky.