Nemocnici začali v prosinci zcela dobrovolně pomáhat čtyři vojáci z 1. roty zásobovacího praporu Lipník nad Bečvou. „Střídáme se ve dvanáctihodinových směnách na dvou odděleních. Pokrýváme tak nejnutnější pomoc na anesteziologicko-resuscitačním oddělení a na jednotce intenzivní péče,“ uvedl velitel skupiny Bohuslav Dvořák.

Ten spolu s dalšími kolegy pod dozorem zkušeného zdravotnického personálu pomáhá například s polohováním pacientů, osobní hygienou, ale také se zajišťováním stravy.

„V souvislosti s covidem se snížil počet zdravotnického personálu, který je práceschopný. Někdo je v karanténě, izolaci, někteří zdravotníci čerpají ošetřovné,“ vysvětlila mluvčí Nemocnic Pardubického kraje Kateřina Semrádová. Právě nedostatek personálu je podle ní jedním z důvodů, proč nemocnice požádala o pomoc dělníky ve zdravotnictví, jak je vojákům často přezdíváno. „Nejvíce nám pomáhají v činnostech, kde je potřeba mužská síla,“ dodala.

Vojáci zůstanou tak dlouho, jak je potřeba

V běžném provozu je podle Semrádové na oddělení nejčastěji jeden sanitář, to se ale s nástupem covidových oddělení mění. Nižšího zdravotního personálu je potřeba více. „Pomoc vojáků se nám samozřejmě nyní hodí,“ řekla mluvčí s tím, že také v ostatních krajských nemocnicích už armáda pomáhá.

Vojáci jsou do zařízení vyčleněni na čtrnáct dní. V případě potřeby ale mohou zůstat tak dlouho, jak bude potřeba. „Oproti předchozí vlně pandemie covidu-19 máme nyní nespornou výhodu. Máme zkušenosti. Víme, co se od nás očekává, a počítáme s tím. Naši vojáci jsou připraveni pomáhat i přes vánoční svátky,“ sdělil zástupce náčelníka štábu Zdeněk Zmeškal.

Zdravotníci nejčastěji ocení především pomoc s fyzicky náročnější prací. „Vojáci jsou pak potěšení, že mohou být užiteční. Sami vyhledávají další možnosti a způsoby, jak zdravotníkům jejich práci ulehčit a být ještě více prospěšní,“ zmínila Petra Nováková, pověřená tisková informační pracovnice 143. zásobovacího praporu.

Praporní tradice? Darovat krev

Kromě přímé pomoci využili vojáci pár volných chvil a rozhodli se i v Ústí pokračovat v tříleté tradici pravidelného dárcovství krve a krevní plazmy. „Přemýšleli jsme, jakým způsobem bychom mohli ještě pomoci. Zrodil se nápad darovat to nejcennější, a tím je krev,“ řekl rotný Bohuslav Dvořák.

Navíc rozšířili řady prvodárců praporu. Mezi nasazenými je totiž voják, který se k tomuto kroku odhodlal vůbec poprvé. „V pátek jsme se všichni čtyři sešli na transfúzním oddělení Orlickoústecké nemocnice k hromadnému odběru krve. Pojali jsme tento krok nejen jako potřebnou morální záležitost, ale současně jsme chtěli pokračovat v myšlence velitele naší roty, kapitána Mariana Bureše, ohledně pravidelného dárcovství krve příslušníků praporu,“ uvedl velitel skupiny nasazených vojáků.