Nový školní rok nabírá na obrátkách. Učitelé oprašují vědomosti svých svěřenců a obzvlášť při hodinách jazyka českého často propadají beznaději. Čeština je pro mnohé oříšek, který nerozlousknou, když právě už ve školních lavicích nepochopí pravidla shody podmětu s přísudkem, psaní i/y nebo velkých písmen. Stačí se porozhlédnout po webovém prostředí nebo nahlédnout do tiskových zpráv. Ponoříte se do světa, kde se lajkuje, stavby jsou zrenovované, zmodernizované či zrekonstruované, odpady zrecyklované, problémy se musí vydiskutovat a umírá se díky zraněním. Náš rodný jazyk čelí cizím výrazům, nadměrnému užívání předpon i nevhodnému užívání slov a kdo ví čemu ještě. Kamenem úrazu bývají často velká písmena. Přesto jazykovědce z Ústavu pro jazyk český Akademie věd před pár lety překvapilo, že více než 85 procent respondentů jejich průzkumu si žádné změny nepřeje. A to znalost pravidel prokázalo jen 60 procent dotazovaných. Jsme zkrátka konzervativní. Občas by nám ale rozhodně prospěl diktát Zdeňka Svěráka.

Šárka Mikulecká