Na téměř šesti stech českých základních a středních školách se tak budou v listopadu již po dvanácté konat filmové projekce a besedy s pamětníky, historiky i filmaři. Žáci a studenti dostanou tentokrát příležitost seznámit se s příběhy lidí, kteří v minulém století z různých důvodů opustili své domovy.

Zapojené školy
9. 11. Základní škola J. A. Komenského Brandýs nad Orlicí – Příběhy Železné opony: Dráty, které zabíjely, Jiří Křístek
15. 11. Základní škola Dolní Dobrouč – Zabíjení po česku, Vlastimil Říha
22. 11. Střední škola uměleckoprůmyslová Ústí nad Orlicí – Swingtime, František Musil – historik
Základní škola Třebovská, Ústí nad Orlicí – Zabíjení po česku (termín bude upřesněn)
Střední škola uměleckoprůmyslová, Ústí nad Orlicí​ (termín bude upřesněn)


TÉMA OVLIVNILA MIGRAČNÍ KRIZE
„Naše moderní dějiny jsou mimo jiné dějinami útěků a vyhánění, což si možná málo uvědomujeme a připomínáme," říká Karel Strachota, ředitel vzdělávacího programu Jeden svět na školách, ze společnosti Člověk v tísni, která projekt pořádá. „Téma letošního Měsíce filmu na školách jsme zvolili s ohledem na aktuální migrační krizi. Uvědomujeme si, že je od československých útěků během 20. století v řadě ohledů odlišná a jsou s ní spjatá mnohá rizika. To ovšem neznamená, že neexistují také podobnosti," dodává.
Školy, které se k projektu připojí, získají DVD s filmy popisujícími osudy lidí spojené tématem odchodu z domova. Snímek Zabíjení po česku (D. Vondráček, 2010) se věnuje poválečnému odsunu Němců, Tajné akce StB: Akce Kláštery (J. Novák, 2008) přesídlování a internaci řeholníků a řeholnic, film Swingtime (J. Polišenský, 2006) provokacím Státní bezpečnosti vůči těm, kteří chtěli odejít do zahraničí, a Příběhy železné opony: Dráty, které zabíjely (J. Novák, 2005) či Příběhy železné opony: Opona dokořán (J. Novák, 2006) pak emigraci a budování hranice z ostnatých drátů.

VÝSTAVA Z MÍSTA,  KDE ŽIJEME
Zapojené školy navíc zdarma obdrží brožuru Emigrace a život v exilu představující československý exil od roku 1948 až do roku 1989, didaktickou příručku 3 podoby propagandy s mediálně-vzdělávacími aktivitami k nacistické, komunistické a současné ruské propagandě a výstavu Z místa, kde žijeme, která obsahuje graficky zpracované plakáty zachycující osudy vystěhovaných a vězněných lidí či emigrantů. Mozaiku jejich příběhů sestavily týmy žáků a studentů, které se vydaly po jejich stopách.
Výstava Z místa, kde žijeme je od 1. do 30. listopadu k vidění také v Langhansu – centru Člověka v tísni. „Na konci třicátých let se o zoufalý únik z Československa pokoušeli Židé, ze země prchali vojáci, intelektuálové, odpůrci nacismu. Po skončení druhé světové války musely zemi opustit více než dva miliony Němců. Když v únoru 1948 provedla komunistická strana převrat, před totalitou prchaly další desetitisíce lidí a další mnohatisícová vlna útěků nastala po sovětské okupaci v srpnu 1968," komentuje téma výstavy Karel Strachota.
Do letošního ročníku Měsíce filmu na školách se přihlásilo již 570 škol a další budou podle zkušeností organizátorů přibývat v průběhu následujících týdnů.

VĚNOVÁNO PAMÁTCE
 JOSEFA TOUFARA
V úterý 1. listopadu se v pražském kině Lucerna uskutečnilo slavnostní zahájení 12. ročníku projektu. Během večera předaly významné osobnosti včetně ministra kultury Daniela Hermana, herečky a političky Magdy Vašáryové nebo ukrajinského aktivisty Hennadije Afanasjeva Cenu Příběhů bezpráví lidem, kteří se postavili komunistickému režimu. Letošními laureáty jsou Ondřej Karel Frgal in memoriam, Jiří Světlík a František Teplý. „Cena Příběhů bezpráví je výjimečná tím, že osobnosti nominují mladí lidé – žáci středních a základních škol. Laureáty pak vybírá studentská porota," říká koordinátorka Příběhů bezpráví – Měsíce filmu na školách Terezie Koláčková.
Každý ročník je věnován památce významné osobnosti. V minulosti to byla například Olga Havlová, Ivan Medek nebo Pavel Tigrid. V letošním roce je to Josef Toufar (1902 – 1950), farář, který se stal obětí komunistického pronásledování katolické církve v Československu. (tz)

Letošními laureáty Ceny Příběhů bezpráví jsou:Ondřej Karel Frgal, 
in memoriam
Páter, který v květnu roku 1949 v sokolovském klášteře ukrýval pronásledovaného kněze Marka z Litomyšle. Mimo to zde také nechal přenocovat dva studenty, kteří se chystali přejít hranice. Jejich převaděč ale všechny udal, a tak byl páter Frgal odsouzen ke 12 letům vězení. V roce 1960 byl propuštěn na amnestii a až do důchodu musel pracovat jako dělník.
Jiří Světlík
Už za okupace byl pan Světlík pro obvinění z velezrady vězněn nacisty. V 50. letech se zapojil do skupiny, která v lágrech na Slavkovsku pomáhala vězňům, a usilovně jim sháněl potraviny a zprostředkovával spojení s domovem. Byl však odhalen a v roce 1952 obviněn z vlastizrady a vyzvědačství. V komunistických kriminálech strávil deset let.
František Teplý
Pan Teplý se v 50. letech aktivně zapojil do organizace ilegální křesťansko-demokratické strany. V roce 1953 byl za svou činnost zatčen a po brutálním vyslýchání odsouzen ke čtrnáctiletému vězení. Prošel si nelidskými podmínkami v uranových dolech na Jáchymovsku. Po návratu z vězení v roce 1960 se již nemohl vrátit k učitelské profesi a pracoval pouze na dělnických pozicích.