Marek Simon
Narodil se a žije ve Vysokém Mýtě ve východních Čechách.
Je mu 36 let, je ženatý a má pětiměsíčního syna.
Pracuje jako manažer propagace.
Kreslenému humoru se věnuje ve volném čase.
Je místopředsedou České unie karikaturistů

Český humor je specifický. Jak důležitou roli ve vašem životě hraje?

Říká se, že je to koření života. Podle mě je to spíš taková omáčka života. Dá se přežít i bez ní, ale s ní je všechno chutnější a pomůže nám spolknout i hodně drsný knedlík. I když je to moje profese, roli hraje stejnou jako u kohokoli jiného. Zkuste žít s partnerem, mít kamaráda, souseda nebo šéfa, který nemá smysl pro humor.

Jste raději ten, kdo baví ostatní?

Nejsem přímo bavič, který by potřeboval strhávat pozornost na sebe. Když někde zavládne ticho, necítím se zodpovědný za jeho přerušení. Ale jsem rád, když se lidé zasmějí tomu, co dělám. Třeba už na základní a střední škole se mi často stávalo, že mě učitel při hodinách slohu vyzval, ať přečtu svoje výtvory ostatním.

Jste spíš bavič, nebo komentátor aktuálního dění?

Liší se to kresbu od kresby. Často jde hlavně o legraci, i když s nějakým odkazem. Jindy, třeba po tragických událostech, naopak o humor nejde vůbec. Ideální je, když se oboje podaří spojit.

Se svou kůží na trh chodíte sobotu co sobotu na stránkách Deníku. Jaké jsou reakce?

Přímo od čtenářů Deníku pouze pozitivní. Spíš mám reakce z internetu a od přátel. A jak jdete na web, znamená to připravit se i na kritiku.

I ta k tomu patří… Nesl byste ji s humorem?

Zatím bych ji uvítal, ale je možné, že bych brzy změnil názor. Ne že bych se tak těšil, až mi to někdo vytmaví, ale je spousta věcí, které mě ani nenapadnou. Že si kresbu někdo vyloží jinak nebo ji nepochopí. Bylo by dobré vědět, jak o mých kresbách lidé přemýšlejí. Jen to zase člověk nesmí přehnat, když budou kresby polopatické a přehnaně korektní, nebude to ono. Musí tam zbýt nějaký prostor pro přemýšlení.

Říkáte, že kresba nesmí být přehnaně korektní, je vaším cílem i provokovat?

Určitě ne. Korektnost a slušnost podle mě nejsou synonyma. Kreslím občas politicky nekorektní vtipy, ale ne urážlivé. Pokud tak kresba někdy vyzní, tak se jedná spíš o nepochopení. Nechci urážet, ale bavit. Hodně záleží na kontextu, kde se kresba objeví. Když někdo zkopíruje můj vtip z internetu a umístí ho na kontroverzní stránky, rázem kresba působí úplně jinak než třeba v Deníku.

Kdy jste vzal poprvé do ruky tužku?

Jestli se ptáte obecně, tak tužku jsem v ruce držel odmalička, ještě jsem ani pořádně nechodil. Kvůli tomu jsem dokonce utrpěl pracovní úraz, když jsem si ji zapíchl těsně nad oko. Běžel jsem s ní v ruce a upadl.

Tak jinak, kdy a proč jste začal kreslit vtipy?

Ani nevím, jak to vzniklo. Bylo to někdy kolem roku 2000. Kdyby byly už tehdy na internetu možnosti jako dnes, mohl jsem třeba začít blogovat, ale začal jsem kreslit. Studoval jsem tehdy vysokou školu ve Zlíně. Shodou okolností byla poblíž redakce tehdy populárního časopisu Trnky Brnky. Poslal jsem tam své kresby, a oni je otiskli.

Pamatujete si svůj úplně první kreslený vtip?

Pamatuji, protože jsem tehdy řešil vzhled postavičky. Byl o záchranářích, kteří spěchali k lyžaři, ale už podle stop, které po sobě zanechal, bylo zřejmé, že spěchat už nemusí. První otištěná kresba byla o hmyzí rodince, která se chystala spořádat… řekněme výkal, a maminka se ptala, jestli si všichni umyli před jídlem ruce. Co byste čekali od začínajícího kreslíře?

Jak se rodila vaše typická postavička s velkým nosem?

Jako dítě jsem kreslil různé mimozemšťany a jeden z nich posloužil jako vzor. Proto má tak velký nos. Není to výsledek žádného plánování a hledání optimálního návrhu. Prostě jsem první vtip nakreslil a o zbytek se postarala přirozená evoluce. Ona se postavička mění nejen v čase, ale i podle účelu. Do dětských omalovánek ji kreslím trochu jinak než do novin. Vlastně se mi ani nepodaří nakreslit ji dvakrát úplně stejně.

Jaká témata jste si tehdy vybíral?

Témata byla hodně určena titulem, ve kterém jsem publikoval. Venkov, tchyně, milenky, zvířátka, alkohol. Ale už tehdy jsem měl nepravidelnou rubriku, tuším že Politix, která se věnovala aktuálním událostem.

Vaší doménou je politická satira?

Tak to nějak přirozeně vyplynulo. Ale nejen politická, i společenská. Vtipy o viagře sice měly větší šanci na otištění, ale v tom jsem se nenašel.

Existuje ve vašich tématech tabu?

To není otázka témat, ale vkusu. Dá se nakreslit nevkusný vtip o politice i vkusný vtip třeba o smrti. I černý humor může být zábavný, ale neměl by být morbidní nebo nechutný. Samozřejmě jsou témata, kde se pouštíte na hodně tenký led.

Máte nějaké výtvarné vzdělání?

Jen základní školu, kde jsme po papíře rozfoukávali inkoust nebo na čtvrtku lepili podzimní listí. Dokonce jsem neměl ani žádný vzor. Možná to je špatně, a proto moje kresby vypadají tak, jak vypadají. Ona to asi z akademického pohledu není kvalitní kresba. Dlouho jsem se setkával s názorem, že se nehodí pro politickou satiru, ale zůstal jsem své postavičce věrný .

Nikdy jste nepřemýšlel o tom kreslit karikatury konkrétních lidí?

Volím spíš atributy, díky kterým lze některé lidi poznat. Stačí přidat třešničky nebo kresbu zasadit na Pražský hrad. Někdy naznačím podobou, i když při zachování velkých očí a nosu to moc nejde. Ono je to tak lepší. Když někoho nakreslím reálně, bude se řešit, jestli nemá moc vrásek, jestli není tlustý, jestli jsem ho chtěl zesměšnit. Když nejsem konkrétní, jsou lidé spíš schopni brát to s nadhledem.

Jsou nadhledu schopni i politici, které si berete na mušku?

Nikdo asi nemá rád, když je terčem vtipu. Když to nebude urážlivé a když bude mít dotyčný smysl pro humor, tak to vezme s nadhledem. Obávám se, že takových lidí moc nebude, ale určitě se musejí potýkat s horšími nástrahami než občasnou satirou.

Koho konkrétně kreslíte poslední dobou nejčastěji?

Nejvíce mě podněty tradičně zásobuje pan prezident, v těsném závěsu za ním ministr financí. Trenýrky, Peroutkův článek, připravované otázky při návštěvě škol, Pussy, čínské vlajky, skauti na Hradě atd. Ale není to tak, že bych byl proti němu zaměřený. Naopak se snažím být objektivní, i když s ním někdy nesouhlasím. Třeba, když dostal při návštěvě Arménie 400 litrů koňaku, se téma přímo nabízelo. Ale zrovna v tomto případě jsem neviděl důvod dělat si z toho legraci, naopak mi to přišlo sympatické.

Sledování aktuálního dění je asi vaším denním chlebem.

Někdy si pustím zprávy s tím, že v nich najdu inspiraci. Jenže kolikrát, i když se snažíte, to nejde. Usilovně přemýšlíte, a nic. Pak jdete vynést koš a napadne vás to.

Takže inspiraci lze nalézt i u kontejneru. Máte nějaké zaručené zdroje inspirace?

Když to nechávám na náhodě, tak možná přijde, možná taky ne. Ale když máte termíny a závazky, zkrátka musíte. Takže použiji metodu usilovného zamyšlení v poloze Myslitele.

Jak potom probíhá další tvůrčí proces?

Někdy dostanu hotový nápad, jindy mám jen námět ještě bez pointy, který musím zpracovat do konečné podoby. Pak to zasadím do nějaké konkrétní situace a ladím text. Přidáním nebo ubráním jediného slova můžete úplně změnit vyznění, je to jako skládat hudbu a hledat správnou kombinaci tónů. Nakonec jsem ale stejně nespokojený.

Jak vypadá kreslířovo pracoviště?

Než se narodil syn, měl jsem k dispozici kuchyňský stůl. Tedy manželka mu říkala kuchyňský, protože byl v kuchyni, pro mě byl pracovní. Před pěti měsíci ale v našem dvoupokojovém bytě přibyl přebalovací pult, váha, pleny, kosmetika a další věci, takže jsem se uskrovnil. Kreslím na ploše, kam se mi vejde papír velikosti A4. Ale já vlastně víc nepotřebuju. Jen tužku, gumu, fix a ten papír.

Mělo narození syna nějaký další vliv na vaši tvorbu?

Kromě úbytku prostoru ještě úbytek času. Snažím se pomáhat. Moje doména je třeba noční vstávání k postýlce. Co jsem dřív sledoval jen z aktuálního pohledu, teď vnímám s ohledem na to, co ty události budou znamenat pro mého syna za dvacet let.

Je pro vás publikování v Deníku nějakou metou, vyšší úrovní?

Pro kreslíře mého typu to vždy byla meta nejvyšší. Být kreslířem celostátních novin, navíc v podstatě druhých nejprodávanějších hned po bulváru. Jen to trochu kazí fakt, že dneska má kdejaký youtuber srovnatelně velké publikum a nesrovnatelně vyšší příjmy.

Loni jste se stal nejlepším českým kreslířem. Budete letos titul obhajovat?

Budu se snažit. Soutěž mi dává možnost poměřovat se s těmi nejlepšími. Účastní se jí třeba Mirek Kemel, Jiří Slíva nebo v minulých ročnících Miroslav Barták.

Blíží se krajské a senátní volby. Neoslovil vás někdo, že chce nakreslit kampaň?

Neoslovil. A ani mě to nemrzí. Nevím o subjektu, se kterým bych bezvýhradně souhlasil a chtěl s ním spojit svoje jméno a kresbu. Možná kdyby se jednalo jen o konkrétní téma nebo konkrétní osobu.

Ale volby jsou pro vás určitě téma.

Ano, je to plodné období. Podezřele přibývá pozitivních zpráv, politici začínají zastávat neobvykle odvážné názory, dočasnou prioritu dostávají přehlížená témata a určitě se najde nějaká naprosto nepodstatná záležitost, která rozpoltí tuzemskou politickou scénu.

A co plány do budoucna? Plánujete nějakou publikaci, výstavu?

Plánů a nápadů je spousta. Jenže když chodíte přes den do zaměstnání, věnujete se rodině, po večerech kreslíte pro noviny a občas jdete i spát, tak to nejde všechno realizovat. Určitě bych chtěl víc proniknout do online světa nebo se podílet na komplexnějších humorných věcech nebo na scénáři pro sitcom. Výstavy budou, pokud bude zájem.