S myšlenkou 
přišli Neuköllnští

Z Horní Čermné totiž v pobělohorské době odešli exulanti, kteří našli nový domov v oblasti Berlína a jeho dnešní části Neukölln. Založili zde českou vesnici Rixdorf, jejíž tradice se stále udržuje. Na starém hřbitově v Rixdorfu můžete na náhrobcích číst česká jména. Potomci těch, kdo zde odpočívají, žijí v Neuköllnu dodnes.
Jak připomněl Bertil Wewer ze sdružení Přátelé Neuköllnu, myšlenka zasazení „stromu partnerství" vznikla už v minulém roce, když se Neuköllnští vraceli z jedné z návštěv u nás. „Ve vlaku, kterým jsme jeli domů, s námi byl potomek Českých bratří, jehož jméno připomíná jméno blízké obce Výprachtice. Víme, že se v jedné písni také o Výprachticích a o lípě zpívá. A protože ve znaku Horní Čermné je také lípa, bylo nám celkem rychle jasné, jaký strom zde zasadíme. Strom přátelství, míru a svobody," prohlásil před zasazením stromu. 

Za připomínku rozhodně stojí doba, v níž byla smlouva o partnerství mezi Neu- köllnem a Ústím nad Orlicí podepsána. Stalo se tak totiž v listopadu 1989. Už jen samotná skutečnost, že město ze země komunistického tábora uzavíralo partnerství s částí tehdejšího Západního Berlína, byla hodně neobvyklá a pro mnohé až nepředstavitelná.

Smlouvu podepsali ve dnech revoluce

„Do Berlína jsme odjížděli z komunistického Československa, odstoupení komunistické strany u nás jsme oslavili tam, a když jsem se vraceli, jeli jsme už vlastně do svobodného Československa. Mým přáním je, aby už nikdy žádný totalitní režim neničil přátelství, historická přátelství mezi národy. Jsem vděčná za přátelství lidí, které jsem mohla v Berlíně potkat. Přeji této lípě, aby rostla rovně, dávala lidem stín, přinášela jim pohodu, byla místem odpočinku," prohlásila mj. při malé slavnosti Alena Vojtková, která byla před čtvrtstoletím jako tehdejší předsedkyně MNV v Horní Čermné u podpisu partnerské smlouvy.

Se zasazením lípy pomohl také Pavel Sedláček, který podepisoval smlouvu v Neu- köllnu jako předseda MěNV v Ústí nad Orlicí. „Mám především hezký pocit z toho, že i po pětadvaceti letech, což už je poměrně dlouhá doba, takovéto přátelské vztahy stále jsou. Svědčí to o tom, že podpis smlouvy o partnerství nebyl před čtvrtstoletím jen nějakým gestem. Němci jezdí k nám, my jezdíme do Neu- köllnu, partnerství žije řadou akcí, rozhodně se naplňuje, má svůj význam a není formální. Je pravda, že se smlouva podepisovala v historické době, kdy se bortil tehdejší evropský systém. I když jsme měli v Berlíně dost informací o tom, co se u nás děje, úplně v obraze jsme ještě nebyli, ta doba byla hektická, ale nezapomenutelná. Rád vzpomínám na dobu, kdy se vše rodilo a připravovalo. A když se to podařilo, byli jsme snad prvním socialistickým zástupcem v Západním Berlíně, který podobný kontakt navázal. Jsem rád, že jsem u toho mohl být. A mám radost, že tu lípa byla vysazena a symbolizuje vzájemné vztahy mezi námi," svěřil se Orlickému deníku.

Mezi hosty byl i senátor Petr Šilar. Ve svém vystoupení připomněl tři jména. Jméno svého otce Františka Šilara, který začal před lety vypisovat rodokmeny předků dnešních přátel z Neuköllnu i předků rodin v Čermné. Uvedl i jméno přítele svého otce Jana Šilara, kronikáře z dolní části obce. „Pamatuji si dobu, kdy se spolu vydali do Berlína a české vesnice Rixdorf, kam byli pozváni. A navazovali první kontakty a přátelství," řekl senátor. „Musím ale připomenout i manžele Motelovy, především pak Manfreda Motela. Byl to hlavně on, kdo začínal s připomínkou tradic a historie české vesnice v Berlíně. Všichni tři by dnes jistě měli vekou radost, pokud by tu mohli být. A je na nás, abychom dál udržovali a rozvíjeli pouto přátelství, které vzniklo a které tento strom bude připomínat," uzavřel.

Jörg Weprajetzky uctil své předky

Lípu zasazenou na rozhraní Horní a Dolní Čermné zajistila česká strana. Nešlo však o lípu jedinou. Z Berlína totiž svůj strom přivezl Jörg Weprajetzky, přímý potomek českých exulantů, kteří pocházeli z Čermné. Jak prozradil, sám je osmou generací rodiny Výprachtických, která žila po staletí v obci (dříve byla Čermná jednou vesnicí, k rozdělení na Horní a Dolní došlo až v minulém století). „Po čtyři staletí měli v Čermné významné postavení, byli vlastně starosty a soudci, tento post se dědil," prozradil. Svou lípu k uctění jejich památky vysadil u místní rychty.

Příjmení Výprachtický se za staletí v Rixdorfu změnilo na Weprajetzky, vyskytují se i další jeho verze. Rod Výprachtických se ovšem podle jeho slov dostal doslova do celého světa. „Moji předkové měli vždy poměrně hodně dětí, jejich rodiny se stěhovaly dál, dostaly se do Kanady, Spojených států, Austrálie nebo do Brazílie," podotkl.
„Povědomí o českobratrské víře se v rodině vytratilo. Sám jsem se o tom, že mám původ v Čermné, dozvěděl až po sametové revoluci. A začal jsem se o historii svého rodu hodně zajímat," dodal Jörg Weprajetzky.