O náročné loňské sezoně poznamenané koronavirem, zamlžených výhledech na tu letošní a o tom, jaké jsou šance na Králicku uspořádat tradiční Cihelnu, jednu z největších historicko-vojenských akcí u nás, jsme si povídali s Martinem Ráboněm ze Společnosti přátel československého opevnění, která muzea provozuje.

Loňská sezona nakonec pro vás nebyla propadák, jak by se dalo po tolika měsících uzavření očekávat?
Sice jsme byli půl roku uzavřeni, ale za ten zbylý půlrok jsme to dohnali. Snažili jsme se přitáhnout návštěvníky na akce, v červnu byl Den kolové techniky, v červenci Malý tankový den. Bylo vidět, že velká část lidí o prázdninách zůstala v republice a hledala turistické cíle. Ve Vojenském muzeu jsme o něco prodloužili provozní dobu, na Hůrce nabídli delší a speciální okruhy. Na návštěvnost si rozhodně nemůžeme stěžovat, příjemně nás překvapila. Problematické to bylo v tom smyslu, že se koncentrovala do července a srpna. Na Hůrce bylo v jedné výpravě i padesát, šedesát lidí, a to už nemáme rádi. Ovlivňuje to kvalitu prohlídek, v dlouhých chodbách se výprava natáhne, prohlídka je pomalejší, lidé vzadu moc neslyší. Ovládat hlasem takový dav je skutečně těžké. Přidávali jsme vstupy, abychom návštěvníky rozdělili. Průvodci si sahali na dno.

Přinesla vám epidemie jen samá negativa, nebo i něco dobrého?
Na všem je něco dobrého a něco špatného. Špatné teď převládá. Klíčové pro nás je, zda si tou „přidruženou výrobou“, tedy prodejem upomínkových předmětů a občerstvení jsme schopni vydělat na již rozběhnuté nebo plánované investice a pro to minulý rok ideální nebyl. Co se týče financí, dostáváme se trošku do úzkých.

Druhou stranou mince je to, že můžeme dělat to, na co běžně čas není. Ve dvou muzeích máme dohromady deset stálých zaměstnanců, kteří se teď rozhodně nenudí, uklízí, inovují expozice. Až otevřeme, lidé tu uvidí dost nových věcí. Využíváme čas na to, na co ho bylo málo, co se pod stresem pořád odkládalo, protože v okamžiku, až do areálů pustíme lidi, musíme se jim věnovat.

Co se týče znovuotevření muzeí, jste spíš optimista nebo pesimista?
Kdyby se všechna opatření řešila individuálně a hlavou, tak Vojenské muzeum v Králíkách by vůbec nemuselo být zavřené ani v téhle době. Ale chápu, že na to stát nemá, jeho servis je velmi špatný. Plocha té haly je ve srovnání s jakýmkoliv supermarketem obrovský komfort. V šestimetrových uličkách se lidé míjí ve velké vzdálenosti, hala má vysoké stropy, obsluha sedí za plexisklem… Tady je minimální možnost se nakazit.

V tvrzi je to to samé, jsou to velké prostory, byť jinak tvarované, ale průvanem přirozeně větrané. Není problém uspořádat výpravu pro nějakých dvacet lidí, aby stáli od sebe v dostatečné vzdálenosti. Není muzeum jako muzeum. Nejsme městská galerie se třemi místnostmi, ve které když je patnáct lidí, je tam husto. Mluvíme o obrovských objektech, které mají přes pět tisíc metrů čtverečných podlahové plochy. Pokud jde o pravidlo jeden člověk na patnáct metrů čtverečních, mohli bychom otevřít okamžitě. Pochopitelně doufáme, že se opatření rozvolní co nejdřív, ale zaráží nás zvěsti, že by mohl být tvrdý lockdown o Velikonocích. Pokud je potřeba, situace je špatná, měl by být příští týden a ne víc než za měsíc. Doufali jsme, že o Velikonocích už budeme moct otevřít, ty jsou pro nás po zimě a jarních prázdninách první pevný bod, kdy je venku hodně lidí a pokud není super počasí, vyhledávají muzea. Takže byli jsme optimisté do okamžiku, kdy se začaly vypouštět informace o dubnovém lockdownu.

Když byli povinné ve vnitřních prostorách roušky, neměli návštěvníci problém si je při prohlídkách nasadit?
Lidé byli ukáznění. U průvodců jsme naráželi na to, že je v rouškách nebylo dobře slyšet, proto si brali štíty, ale to byla spíš technická komplikace. Měli jsme pocit, že lidé na podzim než jsme museli zavřít byli vstřícnější a pohodovější, Nenaráželi jsme na vzteklouny, kteří by dělali dusno. Všichni to chápali, akceptovali a byli rádi, že se někam podívají.

I letošní sezona je nejistá, plná otazníků. Připravujete nějaké akce? Bude možné uspořádat Cihelnu, která se vloni konala jen v omezené míře pro televizní diváky?

Už jsme udělali první nástřel, takovou kostru. Chtěli bychom podržet společné víkendy v Králické pevnostní oblasti, aby pro lidi z větší dálky mělo smysl přijet na víkend a zaplatit si ubytování. Domnívám se, že pokud i tohle léto budou nějaká omezení na počty lidí při akcích pod otevřeným nebem, bude to smrtelný úder pro Cihelnu, při které se v jednom okamžiku na ploše pohybuje deset až patnáct tisíc lidí. Pro menší počty nemá cenu Cihelnu pořádat. Je za tím strašně moc práce a netušíme, jak bychom to vysvětlili těm, kteří by se na ni nedostali. Loňská takzvaná filmová Cihelna se odehrávala na polygonu u muzea, který je oplocený a uzavřený, dal se regulovat počet návštěvníků. Uvažovali jsme o tom, že by se tu do budoucna hodilo investovat do zemních valů a přírodních tribun, protože plocha pro bojové ukázky je tu lepší než rovina mezi muzeem a Hůrkou. I když ten pozemek má přednosti, pro velké akce bohužel není, byla by mu limitovaná kapacita diváků. Armáda má Cihelnu stále v plánu, jsme rádi, že tradici spolupořadatele stále udržuje živou, ale osobně si myslím, že ji ve všech směrech vyčerpá nasazení do boje s koronavirem. V případě Cihelny nejsem optimista.

Jaké jsou její šance? Padesát na padesát?
Pokud bude na venkovních akcích omezen počet účastníků, a to se domnívám, že s velkou pravděpodobností i v létě bude, protože nebude vůle to pustit, padesát na padesát by byl optimistický předpoklad. Pokud to bude možné, budeme pořádat akce pro několik set lidí, to jsou ty různé ukázky techniky v pohybu, případně dobové ležení československé prvorepublikové armády se scénkami a výstavami. Klíčovou událostí je ovšem Cihelna, která přitáhne na Králicko absolutně nejvíc návštěvníků. Pokud zase nebude, obávám se, že si na to všichni zvyknou, uvědomí si, kolik je za tím práce a nebude už vůle ji znovu nastartovat. To je pro Cihelnu velké nebezpečí.

Návštěvnost za posledních 5 let:

Vojenské muzeum:

rok počet návštěvníků

2016 21 325

2017 21 129

2018 20 580

2019 20 736

2020 22 324

Hůrka:

rok počet návštěvníků

2016 28 663

2017 27 354

2018 30 021

2019 26 895

2020 27 757