„Párkrát jsme s kamarády zkusili kouřit, ale vím, že to není nic dobrého. Když se dozvídám čísla o tom, kolik procent lidí kvůli tomu umírá, je to děsivé. Zapojila jsem se do této akce, protože chci přispět k tomu, aby se tento nešvar omezil,“ řekla studentka Kamila Mondíková.

„Nechápu lidi, kteří nám řeknou, že kouří celý život, a tudíž už prý vědí, že se jim nic nestane. Slyšíme tady spoustu výmluv,“ kroutí hlavou v protikuřáckém stánku studentů na Mírovém náměstí její spolužačka Michaela Ruprechtová.

Kouření se přitom snaží v posledních letech potírat řada východočeských firem u svých zaměstnanců. A některé velmi tvrdě.

Kouření? U nás ne!

Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Platilo a platí stále. I když v trochu obměněné podobě: Kouříš? U nás práci neseženeš. To je jednoduchá rovnice, kterou zaměstnavatelé ve východních Čechách čím dál častěji používají.

Průměrný kuřák si denně zapálí sedm cigaret. Na každou z nich potřebuje šest až deset minut. Tedy hodinu z pracovní doby. Zaměstnavatelé proto chtějí jejich zlozvyk na pracovišti omezit. Jak? Zcela jednoduše. S odkazem na Zákoník práce kouření zakážou.

„Všichni se přizpůsobili. Je to jednoduché. Kuřák si u nás sám vybere, jestli půjde o pauze na cigaretu, nebo dá přednost obědu,“ popisuje Albína Fraková z kostelecké firmy Federal–Mogul Friction Products, kde kuřákům vymezili místo „pod širákem“. Při druhém porušení zákazu čeká na zaměstnance vyhazov.

Motivovat k nekouření v práci lze i jinak. Čestné prohlášení o nekouření rovná se pětistovce ve výplatě navíc. Jednoduchý recept. A kupodivu funguje. „Setkali jsme se i se snahou podvádět, avšak v tom případě musí pracovník všechny peníze navíc vrátit,“ řekla Silvie Dvořáková ze společnosti D&S ze Ždírce nad Doubravou.