Byla hluboká noc z 12. na 13. května 1949. Pět mladíků a jedna dívka se rozhodli uskutečnit svůj plán. Ukrást dvě civilní letadla a z letiště v Chocni odletět do západní Německa. Odmítali žít v totalitním komunistickém režimu. V čele výpravy stál pilot a absolvent Letecké vojenské akademie v Hradci Králové Vlastimil Klenovský (1927–1949).

Po únorovém puči 1948 Vlastimila Klenovského propustili z armády. Důvodem byly jeho protikomunického postoje a neochota vstoupit do strany. Odmítal nečině přihlížet a rozhodl se společně se svou snoubenkou Hedou Prokopovou a dalšími čtyřmi kamarády odletět na Západ. V den útěku si do batohu každý zabalil jen cennosti a náhradní oblečení. U sebe měli pouze jednu zbraň. Dohoda zněla jasně: nepoužít k násilí, pouze jako donucovací prostředek k ukradení letounů. Během přepadení lehce zranili jednoho z člena SNB Josefa Bernarada, ten se skupině dobrovolně vzdal. Svázali ho a nechali jej na letišti, kde ho hlídala jediná žena ze skupiny Heda. Druhý policista Pochobratský v té době podřimoval, když do strážnice muži vstoupili, vzdal se téměř okamžitě také.

Na rozjezdovou rampu vytlačili muži dvě trojmístná vrtulová letadla značky Sokol. V prvním z nich seděli pasažéři Horníček, Valášek a na místě pilota Nový. Ve druhém letounu měl pilotovat Vlastimil Klenovský, spolupasažéry byla jeho snoubenka Heda Prokopová a Zdeněk Mikš. Během nahazování motoru se však esenbák rozvázal a vběhl do letounu. Vlastimil i Heda byli mrtví okamžitě. Zdeňka Mikše vážně zranil, ten předstíral mrtvého. Když esenbák běžel rozvázat druhého svázaného kolegu, Mikš se vydal k nastartovanému letounu druhé posádky. Řekl jim, co se stalo a prosil, aby ho vzali s sebou. Pilot Nový ale přidal plyn a vzlétl. Letadlo nakonec havarovala nedaleko Sušice. Posádka přežila, na Západ se ale nikdo z nich nedostal. Odsouzeni byli v rozmezí od třiceti let až na doživotí. Z vězení se dostali na amnestie v roce 1962.

Před pěti lety Choceň instalovala pamětní desku Vlastmilu Klenovskému v rámci leteckého dne Choceňské nebe.