Po změně režimu jste ještě jako student přemýšlel o seberealizaci. Psal se rok 1991, když jste začal prodávat domácí elektro spotřebiče. Jaké byly vaše začátky?

Dnes se na vše dívám s časovým odstupem, byl jsem vždy člověk, který se díval dopředu, do minulosti jsem se neohlížel. V posledních letech se ale stalo více událostí, které mě přiměly se zastavit a ohlédnout. Jsem hodně vděčný za to, že se vůbec otočil režim a byla možnost podnikat, za nadšení, které s sebou ta doba po revoluci nesla. Zároveň jsem měl velkou potřebu uživit rodinu, protože jsem měl ženu na vysoké škole, doma malou dceru. Sám jsem byl chvíli zaměstnaný v domácích potřebách v Pardubicích, ale cítil jsem, že jako klasický zaměstnanec někde v elektře asi nezůstanu.

Opravdu jste nikdy nechtěl být zaměstnaný jako většina ostatních?

Ne, to ne, to by bylo proti mé svobodomyslnosti. Navíc jsem byl za mlada spíš takový bohém, až je div, že jsem vůbec pracoval (smích). Pravdou ale je, že jsem od rodičů nic zadarmo nedostal. Od páté třídy jsem chodil na brigády do lesa, abych si vydělal na přezkáče, lyže nebo na gramofon. Kdysi jsem to měl rodičům i za zlé. Přestavovali barák a všechny peníze od výplaty k výplatě šly na přestavbu, což mě naučilo postarat se sám o sebe. Když jsem pak začal jako hodně mladý kluk podnikat, tak mi to přišlo jako přirozené.

Život nejsou pouze vzestupy, ale také pády. Sám jste to zažil na vlastní kůži vícekrát. U mě přichází vždy složitější období po 10 letech. Samozřejmě s tím, jak rostla firma, byly i příchozí problémy několikanásobně větší. V období krize v letech 2009 až 2012 jsme zažívali těžší období. Paradoxně se ale období covidu řadilo mezi ty lepší, protože lidé byli doma a nakupovali. Těžší pro nás bylo spíš období po covidu, kdy ty tržby hodně spadly. Tento rok už jdeme opět nahoru a to mě těší.

Podnikáte již 33 let. Značka Concept ale vznikla později a byla spojena s vaším dlouhodobým pobytem v nemocnici po těžším zranění. Je to pravda?

Od začátku podnikání jsem snil o vlastní značce. Už v roce 1995 jsem měl svůj první spotřebič, ruční šlehač. Ten byl „made in Germany“ a byl to dobrý pocit, když Němci vyráběli pro Čecha (smích). Nazval bych to ale amatérským pokusem. Zlomovým se pro mě stal rok 2001, kdy jsem se ocitl na jednotce intenzivní péče. Jel jsem tenkrát závod horských kol a rozsekal jsem se úplně na maděru do bezvědomí. Poté jsem byl ještě dlouhou dobu doma na lůžku a mezi lidi jsem nechodil. Měl jsem dost času na přemýšlení. V hlavě jsem si vše srovnal tak, že chci dělat věci koncepčně.

Dal jste tomu koncept.

Přesně tak, dal jsem tomu koncept a delší dobu jsem hledal název pro svoji značku, která měla být mezinárodní, aby s ní člověk mohl do světa. Po rekonvalescenci jsem si koupil letenku do Hongkongu, kde jsem zajistil první výrobky pro svoji novou značku Concept. Šlo především o vysavače, topidla, rychlovarné konvice. V následujících letech se sortiment s cílem nabídnout zákazníkům „concepční“ domácnost nadále rozšiřoval o všechny druhy spotřebičů, což se nám v roce 2020 s uvedením sušiček, praček, dřezů či baterií skutečně podařilo.

Věnujete se v současnosti nějakým dobročinným akcím?

Rád podporuji konkrétní osobu, když jdou peníze na konkrétní věc. V současné době podporujeme sbírku Lepší život pro Kubíka a Matýska. Jde o dva chlapce s těžšími zdravotními omezeními, jejichž příběh je popsaný na našem webu. Z prodeje našich IPL epilátorů k nim putuje jistý finanční obnos. Nebo třeba v choceňském parku jsme organizovali maraton. Jednalo se o veřejnou akci, přišli si zaběhat lidi z města, účastnily se i školy. Za každé odběhnuté kolo získal běžec finanční odměnu. Nakonec jsme vybrali dvakrát více, než jsme očekávali. Výtěžek šel na speciální invalidní vozík. Plánujeme také akci, kdy za každou účtenku zasadíme strom.

Jaké jsou vaše plány do příštích let?

Po již zmíněné krizi chceme firmu posílit. Máme spoustu rozjetých projektů, které jsme během covidové doby byli nuceni pozastavit. V plánu byly i nové obchodní sítě, ale v současné době začíná být v Česku problém s distribucí, protože firmy hodně konsolidují a není komu prodávat. Musíme tedy zabezpečit část naší vlastní distribuce, což je běh na dlouhou trať. V oblasti sortimentu se řídíme podle situace, kde sledujeme díru na trhu. S mým věkem se blíží také zásadní téma nástupnictví. To ještě uzavřené nemám. Dcery ve firmě pracovaly, ale v současnosti jsou na mateřské, což je dobře. Syn ještě studuje. Chce to příliv nové energie, to určitě cítím. Každopádně jsem připravený na roli indiánského náčelníka, se kterým by se nástupci chodili radit, ale na lov už musí jít někdo jiný (smích).

V čem vidíte váš největší úspěch?

Podařilo se nám vytvořit nový brand z úplné nuly. Jsme ryze česká firma bez zahraničního kapitálu, čímž jsme určitě citlivější na krize. O to víc si vážím toho, že se v dnešní době dokážeme ve velké konkurenci udržet a protloukat. Sám jsem vyrůstal, chodil do školy a stihl i chvíli pracovat v socialismu. Poté jsem zažil revoluci a devadesátky, zlatou éru, kdy byly daně 15 procent a podnikání nemělo moc překážek. Zároveň zde neexistovaly ty velké společnosti, kdy byl trh sestavený z nezávislých prodejen elektra. V jednom městě byly tři, čtyři elektry. Bylo to strašně příjemné období pro komunikaci, potkávali jsme se s lidmi, probíhala kontraktační setkání. Dnes máme výrazně větší obrat i zisk, ale v otázce příjemnosti té práce se jednalo o pohodovější období. Dnes je doba velkých společností, ve městě je jedna elektra, všude velké e-shopy. Takový ten prostor pro samotné podnikání, jak jsme si ho naivně představovali, ten totálně mizí. Flintu do žita ale rozhodně neházím. Vděk za to, že jsem to všechno mohl zažít, pořád zůstává. To období je neopakovatelné. Přeji si, abychom byli v Conceptu stále jedna parta. Aby práce v Conceptu nebyla jen zaměstnání, ale něco víc. Co se týká našich produktů, chceme dělat dobré a kvalitní spotřebiče nejlépe, jak to jde. Chci, aby fungovaly a abych na ně mohl být pyšný.

Romana Hladíková