Vzdělávání romských dětí a jejich integrace do základního školství? Zatímco jedni vidí speciální základní školy plné malých Romů, kteří tam svými vědomostmi a dovednostmi často ani nepatří, podle druhých je spolehlivým vodítkem pedagogicko – psychologický posudek, který je k přijetí do zvláštního typu školy nutný.

O problémech školy v třebovském Borku

„To je zrovna téma, které jsme nedávno probírali na zasedání komise pro národnostní menšiny a s krajskou poradkyní na ně živě diskutovali. Zřizovatelem školy v Borku je totiž Pardubický kraj a inspekce, která tam byla, zjistila, že přes osmdesát procent dětí ve škole patří k romské menšině. Vyplývá z toho problém, který má několik kořenů,“ míní Viktor Pešek, který už třináct let pracuje v českotřebovské pobočce Naděje a věnuje se právě problematické lokalitě Borek. Asi největší nevýhodou je podle jeho slov umístění základní školy praktické přímo v místě, v dalších českotřebovských „základkách“ je tím pádem romských školáků jako šafránu. Další faktory už vidí Viktor Pešek především v psychologické a sociologické rovině: malým Romům se většinou od útlého věku nedostává pozitivních vzorů a ani jejich rodinné prostředí není chuti po vzdělání příliš nakloněno.

„Projevuje se určitá sociální setrvačnost. Rodiče jsou přesvědčeni, že pokud vychodili zvláštní školu, tak jejich děti by měly také, velmi brzy mají problém poskytnout jim podporu. Roli hraje také samotná síla komunity, navíc problém šikany na běžných základních školách je oboustranně naprosto reálný. Výsledek toho je, že romských dětí na základních školách přímo v České Třebové je málo, necítí se tam dobře, v Borku je jim líp,“ podotýká Viktor Pešek.

Zkušený pracovník Naděje, za kterým je v českotřebovském Borku po letech úsilí vidět kus práce, přidává v zápětí další zajímavost, a sice pedagogický přístup na jednotlivých školách. Učitelé v Borku jsou podle něj po letech praxe mnohem odolnější a s dětmi z příslušné komunity umí mnohem lépe vycházet a naslouchat jim. „Pošlete kantora z jiné českotřebovské školy učit na měsíc do Borku. Buď uteče, anebo se vrátí s psychickými problémy,“ domnívá se Pešek.

V hlavní roli je odborný posudek

Pohled z druhé strany přináší Stáňa Doležalová, zástupkyně ředitelky Speciální základní školy v Ústí nad Orlicí. Ta je naopak přesvědčena, že do škol stejného typu, jako je ústecká, se dostávají pouze děti s lehkým mentálním postižením. Klíčem má být podle jejího vyjádření pedagogicko psychologický posudek, který je k přijetí nutný.

„Vyšetření potvrdí diagnózu lehkého mentálního postižení. Pokud je dítě nemá, ať romské či nikoliv, tak k nám nepřijde. Psychologové jsou myslím natolik zodpovědní, že dokážou problém rozpoznat a mohou rodičům navrhnout řešení,“ rozebírá problematiku ústecká pedagožka.
Podobného názoru je také Stanislava Švarcová, ředitelka další speciální základní školy, tentokrát v Lanškrouně, když říká: „V tomto ohledu jsme ale bez problémů, protože vyučujeme děti se středně těžkým a těžkým mentálním postižením. Dítě ale vždy musí projít pečlivým psychologickým vyšetřením, osobně bych se opírala právě o pozorování a psychologické vyšetření. A pokud možno o spolupráci s rodinou.“

Jak úspěšně obejít poradnu?

Viktor Pešek je ovšem přesvědčen, že praxe v případě romských rodin není až tak jednoduchá. A hned předkládá důkazy z vlastní praxe, které napovídají, kde je možná „zakopán pes“. „Někdy se jedná o nátlak rodičů na odborníka, který raději jejich přání ustoupí. Ruku v ruce s tím jde ale většinou další věc,“ komentuje pracovník Naděje. A hned upřesňuje: „Dělají s odpuštěním blbé. Byl jsem svědkem několika rozhovorů, kdy se jedno dítě ptalo druhého, co má v poradně dělat, aby se dostalo do zvláštní školy. A dočkalo se odpovědi ´dělej blbého´. Samozřejmě se vyznají a vyvolají dojem, že na základní školu nemají.“

Takže místo podprůměrné naopak naprůměrná inteligence? Ani to si Viktor Pešek nemyslí. „Romské děti nejsou ani chytřejší, ani hloupější. Myslím, že jsou zanedbané, to je ten zásadní problém,“ odpovídá na otázku a zamýšlí se ještě nad příčinami neuspokojivého stavu: „Vše to začíná už ve chvíli, kdy rodiče dětem nečtou pohádky, jejich představivost se tím pádem nerozvíjí. Přitom do sedmi let se tvoří základ budoucí osobnosti. Důležitý je i počet dětí v rodině, málokteré z nich má svůj kout, psací stůl, je to jedno s druhým.“

Vyjádření Hany Kapounové, ředitelky Speciální základní školy v Ústí nad Orlicí

Z posledního jednání, kterého jsem se účastnila vzešel otevřený dopis ministryni i našemu zřizovateli. Počkáme na vyjádření paní Pernicové, radní zodpovědné za školství.

Jde o to, že speciální školství je doslova napadeno. Už druhý měsíc probíhá inspekce, jejímiž členy jsou lidé, kteří ani nemají pedagogickou praxi. Mimo jiné právník, který naprosto uměle vytváří neexistující problém. Inspekce nepřicházejí k žádným pochybením na školách.

Každý ředitel musí mít na škole jen takové dítě, které je poradenským zařízením doporučeno a má diagnózu lehkého mentálního postižení. Teď se to nějakým způsobem směřuje na sociálně znevýhodněné rodiny, ještě spíše na Romy. Papíry se prošly a speciálně v Pardubickém kraji bylo vše v pořádku. I vedoucí Amnesty International prohlásila, že na Pardubicku je vše v pořádku.

Víte, s vaničkou se někdy vyleje i dítě. Dítěti se může podařit dostat se do speciální školy, ale stejně se to časem projeví.

Jan Pokorný

Svůj názor k problematice můžete vyjádřit v diskuzi pod článkem.