Sotva bylo české školství povzneseno Školními vzdělávacími programy (ŠVP), objevil se na výchovně vzdělávacím obzoru další strašák. Řeči o státní maturitě se dlouho jevily jen jako neškodné bláboly ministerských úředníků. Jak jinak taky brát myšlenku, že u maturity to musí mít stejné gymnazista – teoretik po osmi letech šprtání – jako kosmetička i zahradník, kteří významnou část svých čtyř studijních let tráví na praxi. No ale několik ministrů školství to vyhodnotilo jako prima nápad, alespoň se něco dělo a hodně se o nich mluvilo a psalo a to byly cenné politické body.

A tak ministerstvo vytvořilo několik zásadních institucí, jako třeba Cermat a když už byla věc takhle pěkně rozvinutá, musela se dotáhnout. Myšlenka to byla sice dost scestná, ale stát na ni dal už moc peněz a zaměstnával v této záležitosti taky hejna úředníků. Ve světle těchto skutečností ta scestnost tak nějak zanikla.

Na filosofii tohoto podniku byla až dojemná protichůdnost ministerských kroků. Nejprve přikázáno ŠVP – aby jednotlivé školy mohly rozrůznit obsah své výuky. Pak státní maturita, aby výstupy ze všech středních škol byly stejné. Rafinované.

Bez ohledu na cokoliv, s podporou zájmu dobře placených úředníků a všech, kteří se na nové maturitě mohli přiživit, začalo bez velkých cirátů zavádění státní maturity do škol. Nebyla ani zvlášť vyzkoušená, ani moc organizačně připravená, my učitelé jsme tak docela nevěděli, co si počít. Taky studenti byli hodně znejistělí, což myslím není kýžený cíl středoškolského vzdělávání. Někdo říkal, že to bude lehké, jiný, že to bude těžké. Nakonec to bylo hlavně jiné a znervózňující.

Ministerští úředníci se sladce usmívali a v rádiu a televizi přesvědčovali, že všechno je v pořádku a věci jsou správně a dobře. Že tak docela nešly, ukázal hned první ročník této akce. Nakonec se to neobešlo bez naštvaných studentů i rodičů a opravných až soudních zásahů. Výsledek byl a zůstal tristní. Státní maturita je pro gymnazisty moc lehká, takže je ke studiu zvlášť nemotivuje. A pro žáky maturitních učebních oborů zas moc těžká, takže mají potíže. Příslušná místa s úžasem zjistila, že srovnávat vědomosti gymnazistů se studenty praktičtějších typů škol jde špatně. Kdo by to byl řekl! Ale co, nezoufejme. Nikdo přeci neumřel a ministři školství se střídají, dost rychle!

(MaKe)