V souvislosti s nepokoji na severu Čech se mluví o problematice sestěhovávání Romů, respektive jejich vystěhovávání z lukrativních adres v centrech měst do náhradních bytů, aťsi desítky či stovky kilometrů vzdálených od původních adres. Mluví se o kriminalitě páchané nově příchozími, nepřizpůsobivými. Mluví se o demonstracích, kde tahouny jsou extremisté, na jejichž jasné pojmenovávání problémů slyší obyčejní obyvatelé, kteří jim věří, že mohou pomoci vyřešit problém, jenž je tíží.
„Chtěl bych se zastat těch obyčejných lidí, kteří šli v pochodech s extremisty. Kdybych tam bydlel já nebo kdokoli z nás, tak v těch pochodech půjdeme ruku v ruce. Lidi jsou v zoufalé situaci a šli by za kýmkoliv,“ říká otevřeně Viktor Pešek, který léta pracoval s Romy v českotřebovském Borku, a pokračuje: „To nejsou totiž věci rasistické. Jsou to věci týkající se podstaty člověka. Každý chce mít doma klid, pořádek, v noci se chce vyspat, nechce neřešit krádeže, přepadání. Není to namířeno systémově proti Romům, ale proti lidem, kteří porušují zákony. Extremisté jsou jen katalyzátor, který tomu dává směr. Je smutné, že extremistické síly jsou jediné, které dobře pojmenují problém. Mohl by to udělat třeba ministr vnitra a lidi by mu tleskali stejně tak. Bohužel ale nemám iluze o tom, že motivy k jednání těchto extremistických stran směřují k lidem, ale k jejich cílům.“
I když terénní práci na odloučeném sídlišti Viktor Pešek opustil, proměny lokality a její komunity sleduje. Upozorňuje dokonce na paralelu se severními Čechami. „Jedna realitní agentura koupila v Borku panelák a začala dělat přesně to, co se v severních Čechách děje už několik let. Potřebuje se zbavit nájemníků na lukrativních adresách. Podle našich zákonů jim musí nabídnout náhradní bydlení, že bude na druhé straně republiky, to už nehraje roli. Lidi vystraší, ti jim něco podepíší a oni je vystěhují. A to se děje ve Třebové. Panelák je používán jako cílová destinace pro nepřizpůsobivé. Objevilo se tu už víc než třicet lidí z různých koutů. Situace je taková, že místní mají vůči těm, kteří se neumějí chovat, averzi,“ tvrdí Pešek.
Situaci zmírňuje fakt, že zatímco na severu země jde o stovky lidí, ve Třebové o desítky. Zatím… „V mnohých případech si za to města můžou sama, protože nedohlédla za hranici jednoho volebního období. Prodala městské byty, které byly použily jako odkladiště nepřizpůsobivých. V tu chvíli město ztratí jakoukoli moc,“ dodává bývalý sociální pracovník a nyní student oboru sociální práce.
A kudy podle něj vede cesta od násilného řešení dnes tolik diskutované problematiky, s níž si politici nejen na severu Čech nevědí rady? „Nemyslím si, že by náš stát nic nedělal. Chybí nám dlouhodobá historická zkušenost s integrací. Udělala se spousta dobrých věcí, které jsou ale vnímané negativně. Jestliže sociální služby, jako je terénní sociální práce, budou dostatečně kvalitně rozvíjeny, budou sloužit jako preventivní ochrana pro celou společnost. To si ale musí každý srovnat v hlavě. Buď to půjde silou, nebo metodou cukru a biče, jako se to ve Třebové daří už dvanáct, třináct let,“ vychází ze svých zkušeností Viktor Pešek. Dokládá to skutečností, že v Borku se nyní rodí nová generace těm, kteří s pracovníky Naděje přicházeli do kontaktu, když jim bylo deset, dvanáct let. „Přišli jako malí do zaběhlého systému a nyní do něj přivádějí další generaci. Sociální službu vnímají jako integrální součást svého života od útlého věku. Díky nastaveným pravidlům se může situace v lokalitě korigovat,“ domnívá se Viktor Pešek.