Cema slaví dvacetiny. Má sny a vize

Jak dlouho jste ředitelkou a co pro vás znamená váš tým lidí?
Ředitelkou jsem od roku 2010, kdy jsme měnili organizační strukturu. Statutárním zástupcem organizace jsem osmnáct let. Dobrý tým lidí považuji za nejdůležitější v naší práci. Organizaci vždy tvoří lidé, ne věci. A to nejen pracovníci, ale i členové správní rady, dobrovolníci, příznivci, rodinní příslušníci… Dbáme na to, aby u nás měli možnost osobního rozvoje, aby spolu komunikovali a aby je jejich práce bavila. V týmu vymýšlíme nové věci a snažíme se je dělat kvalitně. Vydržela jsem tak dlouho, protože jsem měla jejich důvěru. Táhne mě zodpovědnost vůči nim a vůči těm, kteří nám důvěřují a podporují nás.

Jak byste zhodnotila aktuální postavení Cemy v Žamberku?
Z toho, jak se na nás obracejí jednotlivci i organizace a jsme zváni ke konzultacím, spolupráci na aktivitách a projektech v Žamberku a okolí, cítíme, že Cema již patří k nepřehlédnutelným organizacím v rámci regionu. Občané navštěvují jak jednorázové akce, tak pravidelné volnočasové aktivity pro děti a dospělé. Také se obracejí o pomoc v Domě na půl cesty a v Domově na skalách. Služby využívají spoluobčané od narození až po seniorský věk. Současně odborná veřejnost – školy, lékaři, úředníci, politici – s námi často jedná jako s partnery. Od roku 2008 jsme aktivně zapojeni do rozvoje regionu prostřednictví Místní akční skupiny Orlicko.
Je to však nikdy nekončící práce a je stále co zlepšovat a kam se posunovat dál. Musíme stále obhajovat získávání finančních prostředků z dotací a fungování není úplně jednoduché.

Služby, jako jsou azylový dům a krizová pomoc v Domově na skalách nebo Dům na půl cesty, jsou hodně o mezilidských vztazích. Vzpomínáte na nějaký příběh se šťastným koncem? Přišlo naopak někdy zklamání ze vztahu s klienty, jejich reakcí, nevděkem?
S nevděkem se setkáváme v naší práci častěji než v běžném životě. Naše výhoda je, že se s těžkými situacemi a příběhy učíme pracovat a adekvátně je zvládnout. Za deset let provozování Domova na skalách a osm let Domu na půl cesty máme řadu pěkných vzpomínek a důkazů, že naše práce pomohla našim uživatelům k nasměrování na lepší část života. O dva z nich se s vámi ve stručnosti podělíme.

V mnoha službách jste byli průkopníky – třeba když jste přišli s alternativou ke školce Maceška. Jak náročné bylo a je získávat důvěru lidí?
Služba hlídání dětí předškolního věku Maceška vznikla v roce 2010 z potřeb rodičů, kterým v Žamberku i okolí chyběl dostatek míst v mateřských školách.
Ač byly hlasy rodičů slyšet silně, první rok byl těžký a zájem o naši službu malý. Přikládali jsme to dvěma důvodům – služba je placená a cena bez školských dotací (pouze s podporou města) logicky výrazně vyšší. Druhým důvodem byla právě nutnost získat důvěru rodičů, a to nejde ze dne na den. Postupně se to však podařilo a nyní je o Macešku velký zájem. Přínosem je, že provozujeme ve stejné budově i rodinné centrum, které navštěvují rodiče s dětmi již od narození. Díky programům, které pro ně mimo jiné připravují i kolegyně, které zároveň pracují jako chůvy v Macešce, se děti i rodiče mohou přirozeně a nenásilně seznámit jak s prostředím, tak s personálem a provozem Macešky. Adaptace dětí je pak vždy snazší. Věříme, že stále větší a neutuchající zájem o tuto službu je výsledkem té nejlepší reklamy, kterou si můžeme přát, a tou jsou reference, osobní zkušenost a doporučení rodičů.

Pozoruhodné je, že jen nestojíte s „nataženou rukou", ale peníze sháníte aktivně sami přes burzu filantropie, Společně za úsměv, ale také provozujete obchůdek, grafické studio nebo půjčovnu masek. Jak se vám tyto aktivity daří?
Všechny jmenované aktivity se daří celkem dobře a příjmy z nich podporují naši hlavní činnost. Díky nim můžeme realizovat malé projekty podporující hlavně uživatele našich služeb.
Nebýt závislý na jednom zdroji financí je naším dlouhodobým strategickým cílem a shodli jsme se na tom v rámci celého týmu na společných workshopech. Z toho vyplývá i naše úsilí hledat nové cesty. V Pardubickém kraji jsou díky Koalici nevládek Pardubicka unikátním projektem právě burzy filantropie, které se konají již šest let. Moc se nám tento nápad líbil, a proto se do něj opakovaně hlásíme a je velkou radostí, že zatím pokaždé úspěšně. Je to skvělý způsob, jak se představit potencionálním donátorům, získat jejich podporu, vytvořit si s nimi vztah a spolupracovat pak s nimi dlouhodobě. Velmi oceňujeme i přístup firmy Konzum a jejich podporu neziskovek v regionu prostřednictvím grantového programu a veřejných sbírek Společně za úsměv.
Další možností, jak získat finance, bylo provozovat vlastní výdělečné aktivity. Grafika je v neziskovkách většinou až na okraji – nebývá na ni dost času, kvalifikovaných lidí i peněz na grafické programy a kvalitní tiskárny, proto se nám zdálo jako dobrý nápad začít nabízet právě grafické služby. První peníze na vybavení našeho studia se nám podařilo získat právě na burze filantropie.
Z dlouholetých aktivit rodinného centra (výtvarné dílny, maškarní karnevaly pro děti) vyšel i nápad na prodej ručně vyráběných výrobků, později samostatný obchůdek a půjčovna dětských karnevalových kostýmů a doplňků.

Kam jako organizace směřujete, jaké jsou vaše vize, plány a sny?
To je moc hezká otázka. Vizí, plánů a snů máme mnoho a hledáme zdroje, jak je uskutečnit. Hlavním záměrem zůstává, že chceme být platnými pro uživatele našich služeb a všechny služby si udržet. Rádi bychom však šli dál v tom, abychom se jako organizace postavili více na vlastní nohy a nabízeli to, co je potřeba, o co je zájem. Systém dotací je velmi zavazující a našemu rozvoji mnoho nepřispívá. Hledáme jak nové finanční zdroje, tak ochotné lidi podpořit Cemu ve svém rozvoji. Těžko se o tom mluví veřejně, když to jsou naše vize a sny. Přemýšlíme o větším projektu, kterým by Cema získala větší samostatnost. Jsme rádi za každého, kdo nás jakkoli podpoří, a jsme otevřeni spolupráci se všemi, kteří usilují o slušnost, toleranci a lepší vzájemné soužití.