Čaj, rum, pivo a bum. Na Srubech otevřel lesní bar, není tu výčepní ani obsluha

Na začátku všeho byla touha Anety Černé pořídit si s partnerem Mikulášem Křepelkou roubenou chaloupku. To se před pár lety skutečně podařilo. „Je to partnerčin splněný sen. Ona odtud pochází, já jsem z Brna,“ vysvětluje Mikuláš Křepelka. Ten nedávno měnil práci a snad z dlouhé chvíle přemýšlel, jak naložit s volným časem.

„Měl jsem pár týdnů volno a trochu jsem se nudil. Tak jsem vymýšlel, čím bych se zabavil,“ říká Křepelka. Vzápětí si vzpomněl na samoobslužný bar kousek od Brna, který v zimě navštívil se synem. A tak vznikl nápad – otevřít si bar na okraji lesa, který nepotřebuje kuchaře, číšníka ani výčepního.

V Příluce je samoobslužný bar pro turisty. Vše je za dvacku, platí se i QR kódem

„Když jsem se dozvěděl, že město Choceň v okolí plánuje vyznačit cyklostezky, bylo rozhodnuto. S přestávkami mi trvalo jej postavit asi měsíc,“ vzpomíná s úsměvem na rozhodnutí, které tak trochu změnilo podobu pozemku nedaleko pohádkově vyhlížející chaloupky, na kterém dnes stojí bar otevřený pro všechny žíznivce.

Má na sebe vydělat

V samoobslužném baru dnes na poutníky čeká čepované pivo i limo, víno, káva a celá řada pochutin.

„Zákazník si vybere a vezme, na co má chuť. Jediné, co u nás nenajde, je tvrdý alkohol. Přišlo nám, že se sem nehodí,“ uvádí provozovatel samoobslužného baru na Srubech. Po občerstvení zákazník podle doporučeného ceníku zaplatí buď hotově do pokladničky anebo převodem na účet.

„Už jsme tu měli i požadavek na možnost platby v Bitcoinech, ale takto progresivní zatím nejsme,“ usmívá se Křepelka, který od svého projektu nečeká žádné převratné zisky. „Dotovat bychom to ale pochopitelně nechtěli. Vše se ukáže časem, jak jsou zákazníci poctiví, ale zatím to vypadá, že skutečně jsou,“ zmiňuje a dodává, že dostává řadu pozitivních reakcí od spokojených zákazníků.

Ne ze sedmého schodu, ale z ledových potoků. Samoobslužné bary na horách frčí

O tom svědčí i fakt, že o srubském baru za pár týdnů jeho fungování už vědí i přespolní. V úterý odpoledne se zdejší podnik bez vrchního stal cílem Libuše Fridrichové z Chocně a jejích dvou kamarádek.

„Je to tady perfektní. Ten, kdo to provozuje, to má vymyšlené do nejmenšího detailu,“ říká nadšeně Libuše Fridrichová. S přítelkyněmi je v takovém podniku poprvé. „Jen aby se nenašel někdo, kdo to tu poničí. Byla by to velká škoda,“ obává se a chystá se do pokladničky zaplatit za vypitou kávu a sušenku, zatímco její kamarádka umývá hrnečky a pokládá je na místo vedle půllitrů.