Památkáři v tom mají jasno. Budovu s nezaměnitelným rukopisem žáka Kotěry a Gočára, architekta Vojtěcha Vanického, postavenou v letech 1929 až 1931, považují za mimořádně hodnotnou. „Jedná se bezesporu o velmi kvalitní architekturu nadregionálního významu. Stavba je působivá a velmi zdařile zasazená do okolního prostředí,“ říká mluvčí pardubického pracoviště Národního památkového ústavu Jana Řehounková.

Památkovou hodnotu Červeňáku nezpochybňuje ani českotřebovská radnice. Probíhající oprava, která zachovává původní barevnost fasády, by podle starosty Jaroslava Zedníka neměla být v budoucnu případnému prohlášení objektu za kulturní památku na překážku. „Zachováváme ráz objektu, architektonicky se nic nemění,“ domnívá se Jaroslav Zedník.

Památkáři jsou ve svých vyjádřeních opatrnější. „V minulosti již proběhly jisté úpravy, především výměna výplní okenních otvorů, při které byl nepříliš šťastně zvolen plastový materiál,“ upozorňuje Jana Řehounková s tím, že vzhledem k nutnému souhlasu vlastníků nebývá u bytových domů proces prohlášení za památku vždy snadný.

Červeňák není jediný

Červeňák není jedinou architektonicky hodnotnou stavbou Vojtěcha Vanického, kterou se může Česká Třebová pochlubit. Na okraji města, v ulici bratří Hubálků se dochovala originální fukcionalistická vila postavená v letech 1928 až 1929, kterou Vanický navrhl pro odborného učitele Miroslava Zedníka. Na subtilní stavbě soukromého charakteru je uplatněn pro Vanického netypický bílý funkcionalismus. „Stavba je dokladem úrovně prvorepublikové architektonické produkce dynamicky se rozvíjejícího města na významném železničním uzlu,“ vyzdvihují památkáři.

Vanický je rovněž autorem budovy někdejší chlapecké školy, kterou dnes užívá základní škola Habrmanova. "Moderní areál realizovaný od roku 1929 po etapách kombinuje Vanického oblíbené stylové prvky, jako je režné cihelné průčelí lapidární kvádrové hmoty s bohatě prosvětlenými učebnami, kontrastující se svislým, bíle omítaným hranolem schodiště, prostupujícím příčně budovou," uvádějí památkářky Eliška Racková, Jitka Svobodová a Ivana Panochová. Areál navazuje na sousední památkově chráněné secesní gymnázium s ředitelskou vilou od Aloise Dryáka. Podle památkářů jde o významnou veřejnou stavbu, která vhodně dotváří prostředí tehdy nově vznikající obytné čtvrti.

Kromě uvedených staveb měl Vanický pro Českou Třebovou zpracovat i návrh městského regulačního plánu.

O kvalitě a významu Vanického architektury svědčí, že dvě stavby, které projektoval, už kulturními památkami jsou. Ani jedna se však nenachází na území České Třebové. „Jedná se o školní budovu pro českou menšinu v Moravské Třebové a sokolovnu v Dolní Sloupnici,“ připomíná mluvčí pardubických památkářů Jana Řehounková. Jestli se k nim v budoucnu přiřadí i Červeňák nebo jiná Vanického českotřebovská realizace není jisté.