Do Las Vegas se už za pár dní podívá starosta Brandýsa nad Orlicí Petr Tomášek. Za oceán poletí jako člen české bowlingové reprezentace na historicky první světový šampionát v bowlingu veteránů nad 50 let.
Šestašedesátiletý starosta Brandýsa,  který je zároveň předsedou Regionu Orlicko – Třebovsko, patří v kategorii veteránů mezi nejlepší hráče bowlingu v České republice. Hraje ho dvanáctým rokem, v současné době je členem ligového týmu Tacl Letohrad. Na otázku, kudy vedla jeho cesta do nejužšího reprezentačního bowlingového výběru, odpověděl:
„Při mistrovství republiky veteránů v únoru byla vyhlášena nominace na mistrovství světa v americkém Las Vegas.  Po kvalifikaci, která představovala šest her, bylo řečeno, že se udělá žebříček bez rozdílu věku nad padesát let a první čtyři postoupí na americký šampionát. Já jsem v kvalifikaci skončil šestý, ale skutečnost, že si náklady na  účast na mistrovství světa každý hradíme sám, byla zřejmě důvodem, proč dva chlapci odmítli a tudíž  nominační právo připadlo dalším v pořadí, tedy i mně ze šestého místa. Dá se ale říci, že jsem nominační kritéria splnil."

Hlavně budeme sbírat zkušenosti

Je prvním mužem na brandýské radnici,  předsedá i sdružení měst a obcí. Šestašedesát by mu asi hádal málokdo. Možná ani to, že má velkou životní vášeň –  bowling. Hraje ho tak dobře, že bude naši republiku reprezentovat na světovém bowlingovém mistrovství veteránů v Las Vegas, kam česká reprezentace odletí 9. srpna. Jen pár dní před odletem jsme se Petra Tomáška zeptali:

Petr Tomášek

Jak dlouho se vlastně bowlingu věnujete?
S bowlingem jsem začal s otevřením herny v ústeckém „výzkumu" někdy zhruba v roce 2000, dělám ho dvanáctý rok. Desátý rok pak vážněji. To už souviselo se vznikem ústecké osmidráhové herny Radava. Začali jsme hrát okresní turnaje, ty takzvané ligy Zdeňka Barvínka,  a tam jsem začal brát bowling vážně. Začátek hraní na vyšší úrovni a v pořádných hernách bych datoval  do roku 2004, to už jsem také hrál se speciálními excentrickými koulemi. Určitě jsem ale kmenovým hráčem ústecké Radavy. Tam jsem vyrostl, tam mě učili základům. Je to moje domovská herna, i když jsem hráčem klubu Tacl Letohrad. Vlastně pro všechny hráče, kteří jsou v tomto klubu registrováni, je domovskou hernou Radava.

Čím pro vás bowling je? Je to životní vášeň?
V mládí, vlastně od nejmenšího žáčka, jsem intenzivně cvičil klasickou gymnastiku, což byl dobrý základ pro další sportování.  Byl jsem dlouholetým hráčem volejbalu, dvacet pěl let jsem ho hrál za Brandýs. A ve svém zralém věku jsem našel bowling. Tedy sport, který se dá provozovat celoročně. Navíc je to sport, který rozvíjí fyzickou zdatnost, určitě i psychiku a schopnost soustředit se. Plně mě uspokojuje. Je to koníček, relaxace, určitě vášeň a pomalu životní styl.

Las Vegas je bezesporu snové město. S jakým očekáváním se  tam vypravíte? Na co se nejvíc těšíte?
Spojené státy jsou kolébkou bowlingu. Vznikl tam, stále se vyvíjí. Americkou profesionální ligu můžeme vidět v televizi a díváme se na ni pořád s otevřenými ústy. Vlastně každý takový přenos je pro nás velká škola. Takže letět na první mistrovství světa veteránů přímo do kolébky bowlingu, to je jako byste byli na fotbalovém šampionátu v Anglii nebo v Brazílii. V Las Vegas to bude to samé. Očekáváme, že tam uvidíme překrásnou hernu, jednu z největších na světě, má sedmdesát dva drah v jedné hale. To musí být úžasné. Navíc je součástí hotelu, v němž budeme zároveň ubytovaní. Takže během mistrovství v podstatě nebudeme muset vytáhnout paty z hotelu. Kromě této herny je v hotelu umístěno samozřejmě všechno, co v Las Vegas má být, tedy i spousta kasin a všechny další druhy heren.
Těšíme se, že poznáme nejen hru mistrů, že je uvidíme naživo, ale že poznáme i město a atmosféru obrovského show, které se kolem Las Vegas vytváří. Poznáme, jaké je ve skutečnosti. Chceme samozřejmě vidět bližší nebo i vzdálenější okolí. Budeme tam devět dnů, jeden den máme trénovat, na hru připadnou čtyři dny a minimálně dva dny volna vyšetříme.

Od odletu vás dělí už jen několik dnů. Trénujete ještě, nebo už máte volnější režim?
Na posledním turnaji jsem byl minulou sobotu v Pardubicích. Ve velmi dobrém a silném obsazení jsem skončil druhý, což mě samozřejmě potěšilo. Tento týden jsme měli  ještě reprezentační soustředění v Pardubicích, příští týden už žádný turnaj neplánuji, možná jen na hodinku nějaké rozcvičení, rozházení před dlouhým sezením v letadle, protože cesta bude trvat dvacet hodin.
Myslím si, že se už nic v posledních dnech dohnat nedá. Svalová paměť, která se pěstuje dlouhé měsíce a spíš roky,  ta prostě ve vás je, nebo ve vás není. Posledních pár turnajů se mi povedlo a hraje se mi poměrně dobře, a to jak na dlouhém, tak i krátkém „mazání". Po návratu z mistrovství Evropy v Mnichově, kde jsem byl v červnu a moc se mi nedařilo, jsem tři turnaje vyhrál a v jednom jsem byl druhý. Takže forma jakoby se dostavila trošku později. Ale myslím, že jsem slušně připravený. Nedělám  si ovšem žádné iluze, v Las Vegas bude natolik kvalitní bowlingová špička, že tam jedeme opravdu jen sbírat zkušenosti.
Maximem v bowlingu je získat 300 bodů v deseti kolech. Nejde se nezeptat, jaký máte nejvyšší „nához"…
Osobního rekordu jsem dosáhl před osmi lety, představuje 287 bodů. Na pár nedávných turnajích jsem se dostal někam kolem 245 bodů.

Do Ameriky si určitě vezete vlastní koule.
Samozřejmě si vezeme vlastní vybavení. Trošku nás ale zaskočily aerolinie. Bowlingová asociace žádala, zda ba nám nemohla být povolena zvýšená váha zavazadel nad stanovených dvacet tři kilogramů, protože každý si vezeme minimálně tři koule. Musíme hrát svými, máme v nich vyvrtané otvory přesně na svou ruku, jsme na ně zvyklí. Aerolinie nám ale vstříc nevyšly, takže si koule povezeme s sebou i za tu cenu, že třeba budeme muset zaplatit nějaký kilogram nadváhy.

Máte nějaký rituál před nástupem do hry?
Nevím, zda se to dá nazvat rituálem, ale máme svoji vlastní přípravu, než skutečně jdeme na dráhu. V pevném pořadí rozbalujeme své tašky, vždy si obouváme nejdřív levou botu, potom pravou, protože i boty máme svoje, mají vyměnitelné podrážky podle toho, jak to na rozběhu klouže. Samozřejmě čistíme koule, než je dáme do podavače, omýváme je, odmašťujeme.  To je takový rituál,  bez kterého nelze na dráhu vstoupit.
Las Vegas je ovšem také vyhlášeným centrem hazardu. Kdo by si nezahrál, jako by tam prý ani nebyl. Zkusíte své štěstí?
Každý, s kým jsem mluvil a kdo už tam byl, a byli tam hrát bowling i mladší chlapci, mi doporučil, abych to zkusil. Každý říká: nějakou tu hernu projít musíš, vidět ty, ve kterých jsou známé pákové automaty, u nichž hrají stovky lidí. A utratit deset dolarů u rulety, to prý je povinnost. Tak uvidíme.