Bezdomovcem kvůli závislosti na automatech

Dobrý den, váhal jsem, zda se svěřit se svým osudem. Ale Řádky důvěry čtu pravidelně a vím, že nejsem sám, kdo se dostal do problémů a potíží.

Před více než dvanácti lety jsem se přiženil do menšího města na východě Čech. Bydleli jsme v paneláku, měl jsem docela dobrou práci, i když peněz za ni moc nebylo. S manželkou jsme vychovávali dcerku. Po šichtě jsem začal s kamarády chodit do hospody, kde se pro mě stal mor z automatů. Dokázal jsem do nich nasypat svoje i půjčené peníze. Žena si vztek vylévala nejprve jen na mně, ale později to odnášela i dcera, které se moc nedařilo ve škole. Nedokázal jsem s hraním automatů přestat. Přivedl jsem rodinu na mizinu, rozpadl se mi vztah.
Byl jsem takový slaboch, že jsem se jednoho dne sebral a utekl z práce i od rodiny. Prostě jsem zmizel.

Na Moravu. Do jednoho většího města. Tam jsem se dostal do komunity bezdomovců. Bydlel jsem s nimi na okraji města, přespávali jsme, kde se dalo. Všechny peníze, které se mi podařilo získat, jsem prolil hrdlem nebo naházel do automatů. Dokonce jsem se v tu dobu objevil v nějakém televizním pořadu o bezdomovcích.

Teď jsem zpátky ve východních Čechách. Nejprve jsem byl na úřadu práce, ale nakonec se mi podařilo najít místo. Dělám nočního hlídače. Nemám přátele, nemám rodinu, zůstalo mi jen pití a pořád hraju automaty. Vím, že si za svůj osud můžu sám. Vím, že jsem ztratil ženu a dítě kvůli své slabosti.

Taky jsem se několikrát přesvědčil o tom, že se se mnou už nechtějí setkat. Možná si to přečtou a něco se změní.

Petr, východní Čechy

Obyčejný muž s dobrým srdcem

Vážení,
objevila jsem v Deníku Řádky důvěry s možností seznámit se, proto vám píši.
Jmenuji se Iva, je mi 34 let a mám malého raubíře v první třídě. Vždy jsem si přála obyčejného muže s dobrým srdcem a k tomu alespoň dvě děti a nějaká zvířátka. Ale jak už to chodí, vše je jinak, a tak jsem zůstala s miminkem a zvířátky sama. Snad je to i tím, že dnes každý hodnotí podle krásy zevnějšku a ne srdce (nejsem zrovna modelka, mám kila navíc). A pak mně také nevyhovuje městský život, jsem vesnický typ. Bydlet v přírodě není sice nejpohodlnější, zato nesmírně krásné a to také každý tak necítí.

K životu nepotřebuji přepych ani drahé dovolené, ale jednoznačně rodinný život. Dále si ráda něco vypěstuji. Na zahrádce květiny, na poli pak brambory a zeleninu. A koho vlastně hledám? Obyčejného muže, který by nás měl rád, s kladným vztahem k životu na venkově, dětem a zvířátkům. Kutila všeho druhu velice ráda uvítám.

Pokud tento dopis čte někdo, kdo by nás chtěl poznat, nebo ostatní čtenáři o někom takovém vědí, třeba máte doma bráchu či kolegu v práci, dejte vědět, budeme se těšit.

Iva, východní Čechy

Nehledám krásu, nýbrž ženu přiměřeného věku

Milé dámy,
je mi 40 let a rád bych touto cestou našel ženu k vážnému seznámení. Nehledám krásu, ale ženu přiměřeného věku, nenáročnou, se zájmem o rodinu a ochotu žít na vesnici.
Jsem štíhlé postavy, příležitostný konzument a nekuřák. Mám velmi rád přírodu, cestování, čtení, fotografování, práci na zahradě a v lese. Nejsem příliš společenský.

Odpovím rád na každý dopis či e-mail Jaroslav, Semilsko

Tak velké zklamání nikomu nepřeji

Vážená redakce,
po delším běhání jsem se rozhodla napsat do vaší redakce. Jmenuji se Stáňa, je mi 52 let, měřím 172 cm a jsem plnější postavy. Jsem šest let rozvedená. Když jsem se vdávala, myslela jsem si, že si beru upřímného muže a prodala jsem si byt. Peníze se investovali do jeho domu. Po pár letech začaly neshody s jeho dětmi ohledně majetku a tehdy jsem se dozvěděla, že si mě vzal jen kvůli penězům.
Do toho si manžel našel mladší ženu. Velké zklamání, které jsem prožila nikomu nepřeji.
Nyní žiji se synem, ale i tak nám je smutno. V našich letech se těžko shání upřímný přítel. Ráda bych to změnila. Bude-li chtít někdo napsat, ráda odpovím.

Stáňa od Lanškrouna

Mám ráda, co patří k běžnému životu

Vážení,
měla jsem šťastné manželství 25 let, ale bohužel přišla nemoc a manžel odešel. Tak jsem zůstala sama a zajisté uznáte, že samotnému je strašně smutno.

Přála bych si najít čestného muže. Abychom společně mohli v klidu a v pohodě žít zbytek života. Je mi 62/167, jsem vdova střední postavy.
Mám ráda přírodu, zahrádku a kolo. Prostě vše, co je potřeba k běžnému životu. Budu doufat, že mi odepíše muž, který také zůstal sám.

Jana z Hradce Králové

Chcete napsat do Řádků důvěry?

Do Řádků důvěry můžete napsat vlastní příběh, v němž se podělíte o své starosti, samotu, ale i radosti a úspěchy. Možná právě touto cestou získáte nová přátelství. Své příspěvky s kontakty na vás (adresou a telefonním číslem) i odpovědi na zveřejněné příběhy posílejte na adresu Hradecký deník, Řádky důvěry, Kladská 17, 500 03 Hradec Králové, případně na e–mail milena.holmanova@denik.cz. Neuveřejňujeme anonymní příspěvky. V případě odpovědi uveďte vzadu na obálce, komu odpovídáte a datum otištěného příspěvku. Dopisy adresátům samozřejmě doručíme.