Co nám říkají značky naváděcí, potvrzovací a útěchová?
Turistiku máme prostě v krvi a s tím souvisí i fakt, že stále přibývají nové cyklostezky, pěší trasy a také stezky naučné. A aby to všechno správně fungovalo, musí se o tyto cesty někdo starat. Již jsme si zvykli na určitý komfort a pohodlí a bez kvalitního značení by řada z nás asi tápala a často i zabloudila.
A nyní se vrátím k otázce. Jedná se prakticky o alfu a omegu ve značení turistických cest. Za prvé platí, že z každé křižovatky by měly být vidět vždy dvě značky následující. První, naváděcí, vás navede do příslušného směru, za ní následuje druhá, která vám potvrdí, že jste správně odbočili. Proto potvrzovací. Když cesta vede dlouho přímým směrem, tak minimálně jednou za 250 metrů by měla následovat značka, která vás uklidní a utvrdí v tom, že jdete správně. A to je ta útěchová.

Ví se o Vás, že jste nejen zaníceným turistou, ale hlavně předsedou značkařského obvodu v okrese Ústí nad Orlicí. Klub českých turistů si v nedávné době připomněl několik významných výročí, předpokládám, že víte, která mám na mysli.
Chtěl bych říci, že nejen já, ale i moje manželka je aktivní členkou značkářského obvodu. Naše společné turistické zájmy jsou pro tuto časově náročnou práci naprosto nezbytné. Pokud se týká výročí, tak tuším kam směřujete. Budu však muset začít tak trochu od Adama. Tím příslovečným Adamem je druhá polovina devatenáctého století. Začátkem šedesátých let začaly v evropských zemích vznikat různé turistické spolky, mezi kterými samozřejmě nechybělo ani Rakousko – Uhersko. Kromě jiného se tyto spolky zabývaly i značením turistických cest Jednu z mnoha najdeme například podél Krimmelských vodopádů v Rakousku, kterou vybudovala v roce 1900 - 1901 Turistická sekce ze severočeského  Warnsdorfu. Jedenáctého června v roce 1888 byl v Praze založen Klub českých turistů, od jehož vzniku právě v loňském roce uplynulo 130 let. Je to zřejmě jedno z těch významných výročí, které jste před chvílí vzpomněl. Druhé významné datum připadá na 11. květen 1889, kdy byla vyznačena první trasa v českých zemích ze Štěchovic ke Svatojánským proudům.

Jaká je současnost české turistiky a jaké jsou její priority?
KČT vlastní a provozuje řadu chat a turistických zařízení a sdružuje tisíce nadšených turistů. Nezapomíná však ani na významnou a často nedoceněnou aktivitu , kterou je značení turistických tras. Barevná značka je vlastně tím prvním, co padne turistovi do oka. Z historie víme, že se nejprve značilo jednobarevně, přesněji červenou značkou, která tehdy vyznačovala dálkovou nebo hřebenovou trasu. Po ní začali značkaři postupně přibírat barvy další. Všeobecně dnes platí, že červená je trasa dálková, modrá vyznačuje trasy regionální, zelená trasy místní a žluté barvy jsou spojky a různé zkratky.

Takže turista - značkař si vezme barvičky a jde si do lesa malovat? No to musí být příjemná činnost.
Mohlo by se to tak laikům jevit, ale tak jednoduché to zase není. Značení nejsou jen tahy štětcem, ale tak trochu i věda. Značkař skládá náročné zkoušky, při kterých musí prokázat dobré zeměpisné znalosti, musí se výborně orientovat v terénu a také musí vědět, jaké problémy v něm bude řešit. Tomu předchází mnoho hodin strávených na trase a to buď prochozených, nebo předem projetých na kole. Ale abych se vrátil k samotným značkám. Ty mají přesný tvar a rozměr a jsou dána i přesná pravidla kam je umisťovat. Začátečníci dostávají šablony, staří mazáci to však mají „v ruce“. A když se zaváhá, případnou chybu napraví hnědá zastírací barva. Někdy tuto práci komplikuje i sama příroda. Dost času stráví značkař s pilkou v ruce, když prořezává místo, aby bylo na značku dobře vidět.“

Je obecně známo, že je dnes české turistické značení považováno za světový fenomén. Proč se mu dostalo takového uznání?
Řeknu jen v krátkosti. Naše síť turistických tras měří kolem 40 000 km a kvalita značení je na vynikající úrovni. V rámci značení turistických tras patříme ke světové špičce. Je tomu tak ze dvou důvodů: Na území celé naší republiky se značení provádí stejným způsobem a také se o něj pravidelně staráme. Na jejím udržování pracuje asi 1400 dobrovolníků, kteří této činnosti věnují okolo 75 000 hodin. Pracují zadarmo, jen za náhradu cestovních nákladů. Vždy po třech letech každou značku také renovujeme, neboli znovu namalujeme, odřežeme křoví, které by vadilo ve výhledu a zkontrolujeme směrovky.

Mnoho turistů se teď jistě ptá, zda by vám mohli pomoci v případě, když naleznou nedostatek v turistickém značení.
Pokud turisté tyto závady objeví, mohou je nahlásit Klubu českých turistů na e-mail: kct@kct.cz. Další možností jsou webové stránky www.turistickeznaceni.cz, které fungují jako „bonzovníček“. Zde stačí vyplnit jednoduchý formulář, kde popíší zjištěnou závadu. Následně pak mohou sledovat, jak se po jejich oznámení postupuje.

Když sleduji reportáže v televizi, zdá se mi, že turistické značení dostává v současné době pořádně zabrat. Vichřice, polomy, kácení stromů po napadení kůrovcem, něco mají na svědomí vandalové. Máte zájem o další pomocníky značkaře?
Samozřejmě, že každý je vítán, ale podmínkou pro přijetí je dosažení věku šestnácti let. Po přihlášení prodělají zájemci roční zácvik v terénu, při kterém se prokáže jejich opravdový zájem. Následně po roce podstoupí víkendové školení a pak mohou nastoupit na samostatnou práci.

Pane doktore, děkujeme Vám za váš čas i za řadu zajímavých informací. Chtěl byste proto závěrem ještě něco vzkázat čtenářům?
I já děkuji za zájem o českou turistiku. Především pak chci popřát všem milovníkům přírody příjemné výlety po našich turistických cestách. Pro ty, kteří by se o této problematice chtěli dozvědět více, připravil Klubu českých turistů na sobotu 22. června, na 9. hodinu netradiční výlet pod názvem „Po stopách první značky. U příležitosti výročí 130 let od vyznačení první turistické trasy bude připraven pochod z Berouna nebo Karlštejna. V cíli, ve Svatém Janu pod Skalou, budou připraveny informace o historii a současnosti značení turistických tras, značkařský kvíz a pro děti pak i možnost namalovat si svou turistickou značku. Tak se snad na některé z našich perfektně značených cest potkáme.

Milan Michalski, Jan Peringer