Co vedlo Lesy ČR k tomuto kroku?
Již v uplynulých letech jsme se v rámci Programu 2020 – zajištění cílů veřejného zájmu u LČR, kterým náš podnik celostátně podporuje a rozvíjí veřejně prospěšné funkce lesů, snažili opravit či připomenout drobné kulturní památky, které potkáváme v našich lesích a které měly nepochybně značný význam pro život našich předchůdců, lidí, kteří zde žili, pracovali a vytvořili, nebo nechali vytvořit tyto objekty. Protože území lesní správy je značně rozsáhlé, v roce letošním jsme zaměřili pozornost na oblast Mladkova a Těchonína.

Zmínila jste projekt 2020. Co si pod ním může návštěvník lesa představit?
Jak jsem již naznačila v předchozí odpovědi, úlohou Lesů ČR jakožto podniku spravujícího státní lesy je dbát na vyváženost produkčních i mimoprodukčních funkcí lesa, tedy zajišťovat plnění produkční funkce i veřejné zájmy ve svém oboru činnosti. Proto byl v průběhu let 1998 – 1999 odbornými pracovníky podniku ve spolupráci s experty ochrany přírody, výzkumu a odborného školství vypracován „Program 2000 – zajištění cílů veřejného zájmu u LČR". Souhrnně bylo na realizaci konkrétních opatření v rámci Programu 2000 prostřednictvím organizačních jednotek podniku v období 2000 – 2010 vynaloženo přes 339 mil. Kč. Drtivá většina opatření je financována z vlastních zdrojů, tj. zejména z prodeje dřeva jakožto hlavního hmotného produktu lesa.
Realizace konkrétních opatření v rámci tohoto programu probíhá výhradně na pozemcích ve vlastnictví státu s právem hospodařit pro Lesy ČR. Tato opatření LČR provádějí jak samostatně prostřednictvím svých organizačních jednotek, tj. jednotlivých lesních správ, lesních závodů a správ toků, tak ve spolupráci s místními a regionálními partnery, např. obcemi, mikroregiony, orgány ochrany přírody či nevládními organizacemi. Samozřejmostí při realizaci jakýchkoliv opatření je respektování souvisejících právních předpisů.
Dokument byl od počátku koncipován jako otevřený v tom smyslu, že jej lze doplňovat o další dílčí témata v návaznosti na vývoj poznání, potřeb společnosti a doporučení či závazky plynoucí z mezinárodních smluv, k nimž se Česká republika zavázala. Na přelomu let 2010 - 2011 proto došlo na základě těchto skutečností a zkušeností s dosavadní realizací k jeho přepracování a doplnění. Aktualizovaný dokument s názvem Program 2020- zajištění cílů veřejného zájmu u LČR, je vodítkem nejen pro práci zaměstnanců LČR, ale je určen také ostatní odborné veřejnosti, vlastníkům lesů a všem návštěvníkům a milovníkům přírody.

Kdo přišel s nápadem na rekonstrukci právě Bergmanova kříže?
Jedná se vždy o spolupráci zaměstnanců lesní správy – místně příslušného revírníka, kterým je v tomto případě Ing. Aleš Prokopec, kolegy, který má na starosti majetek na lesní správě, pana Jaroslava Kercla a také zpravidla lesního správce – tedy v tomto případě mě. Myslím, že umíme-li pečovat o lesy a hospodařit v nich, měli bychom umět pečovat i o studánky, drobné památky a třeba pozoruhodná přírodní zákoutí. Doufám, že se nám i toto daří. Při pohledu na studánku nebo pomníček mě vždy napadne, jaký asi příběh je s tím kterým místem spojený, jaká drobná dramata se zde třeba odehrála nebo kdo byl tím prvním, který studánku upravil pro ostatní.

Profesionální pojetí restaurátorských prací bylo jistě šťastnou volbou. Co vás přimělo oslovit právě paní Marii Kudrnka-Vamberskou?
Paní Vamberskou jsme neoslovovali přímo. Paní Marie Kudrnka – Vamberská zvítězila v poptávkovém řízení na provedení dotyčných restaurátorských prací.

Kolik podobných případů oprav již má na svém kontě firma LESY ČR v našem okolí?
V loňském roce opravili či zrestaurovali několik lichtenštejnských kamenů – např. na Skuhrově, nad Damníkovem, nad Knapovcem, v Sázavském údolí, ale také se podařilo například opravit velmi zdařilou plastiku Panny Marie u obnoveného pramene na Skuhrově, která byla postavena ve skuhrovských lesích v roce 1901 nákladem majitele usedlosti z Horního Houžovce.

Mohu se zeptat, jak náročná byla tato oprava po finanční stránce?
Obnova křížku, která zahrnovala očištění celého objektu, srovnání kříže, zhotovení, dodání a montáž chybějících částí, domodelování všech chybějících a zvětralých míst, barevnou lazuraci, spárování a obnovu nápisu včetně několikanásobné impregnace přišla na 43.000 Kč.

Prozradíte další plány v rámci projektu 2020? Na co se v nejbližší době mohou návštěvníci našeho kraje těšit?
K dalším – snad můžeme říci významným a dobrým počinům, které budou zrealizovány v letošním roce patří i výstavba dřevěného altánu u tvrze Bouda, jehož slavnostní otevření a předání do užívání veřejnosti plánujeme na podzimní měsíce tohoto roku. Program 2020 je velmi otevřený a široký – je potřeba také říci, že kromě výstavby a údržby drobných či větších odpočinkových zařízení (krytých posezení, altánů), opravy drobných památek a údržby studánek, umisťování informačních tabulí se v jeho rámci mimo jiné také věnujeme např. biologické ochraně lesa – tedy instalaci, čištění a údržbě budek pro drobné ptactvo. Náměty na další rok budeme s kolegy diskutovat a připravovat v podzimních měsících, snad se nám podaří upravit hraniční kámen na Červenovodském sedle, připravit kryté sezení s informační tabulí právě u Bergmanova kříže či u obnoveného lichtenštejnského kamene v Sázavském údolí nebo u Tří pánů. Věřím, že návštěvníci našich lesů tyto objekty objeví, uvítají a také věřím, že se nenajdou takoví, kteří je budou ničit, protože bohužel i s tím se setkáváme.

Díky zkušenostem si dokážu původní tvar a styl odvodit

Prohlížím si s Marií Vamberskou zrenovovaný kříž. Povídáme si o postupu renovace a já se zaujetím naslouchám jejímu vyprávění: „Už když jsem pořizovala fotodokumentaci původního stavu, bylo jasné, že se v tomto případě jedná o rozsáhlou a časově náročnou rekonstrukci. Památka se nacházela ve špatném stavu a nebylo zcela jisté, jakou měla původní podobu. Tyto kříže jsou si však v dané lokalitě vždy tak trochu podobné. Vznikaly v kamenických dílnách, rozesetých v okruhu 30 až 40 kilometrů, dle podobných sádrových modelů. V oboru se pohybuji 20 let a díky nabytým zkušenostem si již dokáži původní tvar a styl vcelku snadno odvodit. Místo vzniku či jméno dílny však v tomto případě není bohužel známo."
Společně obhlížíme opravenou pískovcovou část a já si marně snažím vybavit všechny otlučené rohy podstavce, po kterých teď nezbylo ani stopy. Dostáváme se tak k vlastnímu průběhu prací na Bergmanově kříži. „Pískovcové torzo s tesaným srdcem bylo nutno nejdříve důkladně očistit od veškerých nečistot, lišejníků a barev," vysvětluje restaurátorka a dodává: „Následné použití impregnace zajistí konzervaci památky a chrání tak pískovec před dalším zvětráváním. Na modelování chybějících částí používám speciální směs švýcarské výroby na bázi akrylu. Ta svým složením velice přesně napodobuje přírodní strukturu pískovce."
Fotografuji mezitím vrchní část kříže a paní Vamberská pokračuje ve svém vyprávění: „Jelikož jsem neměla k dispozici žádné podklady ani svědectví o původním tvaru vrchní části, přidala jsem také něco za sebe. Litinová část je zcela dle mého návrhu, odlití na zakázku se pak ujal můj manžel. Celkově se na opravě podíleli tři lidé a po dvou měsících práce dnes mohu s klidným svědomím dílo předat."
Vzpomenu krásných knížek pana Špinlera z Těchonína, především pak legendy o bezhlavém jezdci. Nedá mi to a ptám se Marie Vamberské, zda se tu nesetkala s něčím neobvyklým. „Ale kdepak," směje se. „I když jednou došlo k situaci, že jsem tu musela zůstat sama, bez kolegů. Vždy se však plně věnuji práci a na rozhlížení se po okolí nemám kdy. Navíc místo na mne působí spíše klidným až mírumilovným dojmem. Čeho jsem si však všimla, byla velká frekvence procházejících turistů. Velice mne těšily jejich kladné reakce. V dnešní době je snaha soukromých subjektů a obcí o zachování podobných památek veliká a je důkazem naší úcty k historii. Mojí velikou osobní odměnou pak bylo konstatování jednoho z místních pamětníků, že přesně takto si křížek vybavuje z dob svých klukovských let."
Mlčky stojíme před křížem zářícím novotou a ještě jednou si v duchu vzpomenu na zašlou slávu tohoto kraje. Podání ruky a malá skupinka přítomných se rozchází do pátečního pozdního léta. Sám si projdu alespoň pár metrů po již takřka neznatelné dálnici středověku. S dobrým pocitem, že díky projektu Lesů ČR má tato památka, i mnoho dalších, svoji šanci na zachování pro budoucí generace. 

BOHUSLAV MATOUŠ