Jste vlastně průkopníkem – Městská policie je v Jablonném novinkou, lidé dosud nebyli zvyklí ve městě potkávat strážníka. Jak na vás lidé reagovali, když jste sem v červenci nastoupila?
Sama jsem byla překvapená, lidé zatím reagovali vesměs dobře. Snad jen kromě těch, kterým byly uděleny pokuty. Doufám, že mě lidé vzali dobře. Ve škole nás učili, že strážník není proti lidem, ale je tu pro lidi. A přesně to bych chtěla dělat. Být tady pro lidi. Co jde, vyřešit domluvou, když domluva nestačí, tak se zakročí. Práce strážníka není o tom, aby z něho lidi měli strach.

Máte pracovní zkušenost na pozici strážníka/policistky z minulosti?
Ne, já jsem od střední školy řídila kamion. Jezdila jsem po celé Evropě.

Nepříliš typická práce pro ženu… Řízení kamionu představuje práci převážně mezi muži. Jak jste se v „mužském světě" cítila?
Studovala jsem vyloženě holčičí obor – technicko-administrativní pracovník. Byla to třída plná holek. Mezi těmi holkami se všechno rozebíralo, omílalo dokola. Mezi muži to bylo jiné – když byl problém, vyříkali jsme si to a byl čistý stůl.

Co vás vedlo k tomu, že jste se přihlásila do výběrového řízení na pozici městské policistky?
Hlavní věcí bylo, po rodičovské dovolené, časově skloubit rodinu a práci. Řízení kamionu zabere strašně moc času. Na druhé straně, já bych nemohla pracovat jako robot někde v továrně. Práce strážníka je v tomto volnější – něco je třeba udělat v kanceláři a pak jdu do města.

Práce je rozmanitější…
A hlavně, pořád je tady kontakt s lidmi. A to mi vyhovuje.

V Jablonném pracujete od července…
…od 22. července.

Splnila práce strážníka vaše očekávání?
Ano, splnila. Lidé moc nezlobí, anebo o tom nevím. (smích)

Musela jste se na práci strážníka nějak připravovat?
Před nástupem do Jablonného jsem absolvovala kurz ve Vzdělávacím institutu Polis v Příbrami. A tady bych chtěla vyjádřit velké poděkování JUDr. Strnadovi za přípravu ke zkouškám… Před nástupem do školy i v rámci školy jsem měla praxi, ale poté už to bylo „hodit do vody a plavat".

Co je náplní vaší práce?
Úkoly jsou dané zákonem č. 553/1991 Sb. a jde především o zabezpečení veřejného pořádku, poskytnutí pomoci v případě, že o to občan požádá; dále je to ochrana a bezpečnost osob a majetku, dohled nad dodržováním pravidel občanského soužití, dohled nad bezpečností a plynulostí provozu na silnicích, prevence kriminality v obci, dohled nad dodržováním čistoty na veřejných prostranstvích v obci, odhalování přestupků nebo správních deliktů… Další konkrétní činnosti potom vyplývají z toho, co je ve městě potřeba a co se tu děje.

Pracujete i o víkendech?
Podle domluvy. Například o pouti, o Medovém jarmarku… podle potřeby, když je nějaká velká akce. Byla jsem i na Jablofestu. Nebyla jsem se bavit před pódiem, ale obešla jsem si to okolo, jestli je všechno tak, jak má být.

Je něco, s čím se ve městě setkáváte opakovaně a považujete to za zbytečné?
Parkování. Obecně, v celém městě. Někdy si říkám, jestli by lidé neměli vrátit řidičáky. Chápu, že v Jablonném na náměstí problém s parkováním je, je to tu fakt malinké. Ale když s někým na zákazu zastavení domluvou řeším, že stojí tam, kde nemá a on odjede, já obejdu náměstí a za pár minut tam stojí ten, který před chvílí stál opodál a sledoval, jak mluvím o parkování s předchozím řidičem, to mi hlava nebere. Je vidět, že lidé tu parkování moc neřeší.

Podíváme-li se na případy, které řešíte tady ve městě, z pohledu mužů a žen. Dá se to nějak zobecnit?
Já bych to viděla 50:50. Záleží na konkrétním člověku.

Vyskytlo se něco, co vás při práci pobavilo?
No, to bylo o Medovém jarmarku… byl tam zástup ctitelů, až jsem z toho byla v rozpacích. Jedna maminka s dětmi, tady u přechodu pro chodce, se se mnou chtěla vyfotit, že prý si dají fotku na Facebook. A dostala jsem několik nabídek k sňatku. (smích)

Je něco, co byste obyvatelům Jablonného chtěla vzkázat?
Ráda bych, abychom spolu stále dobře vycházeli. A je třeba dodržovat dopravní předpisy, tam to značně pokulhává. Hlavně to parkování. Například parkování auta na chodníku, že tam neprojde maminka s kočárkem. A také je třeba, aby rodiče dávali pozor na to, jak u školy vysazují z aut své děti.

Myslíte vystupování dětí z aut směrem do silnice?
Ano, přesně. Pak také další věc: u školy zastaví dvě auta v opačném směru vedle sebe a další auto pak buď neprojede, anebo mezi ta stojící najede a řidič nemyslí na to, že zpoza těch stojících aut může vyběhnout dítě. A pak může dojít ke zbytečnému neštěstí. Další věcí je i průjezd zákazem vjezdu u Srdíčka, poslední dobou tam jezdí hodně aut, lidé si zkracují cestu.

Umíte se od práce „odstřihnout"?
Ne. Myslela jsem si, že v tom nebude problém, ale nejde mi to. Když tady skončím o půl čtvrté, v šest večer vypnu telefon, tak hlava stejně stále jede. … Je tam klid? Neměla jsem tam zůstat déle? V kamionu – v té kabině jsem byla celý týden a to člověku nedovolí „se odstřihnout". Možná je to zvyk z předchozí práce. Ale možná je to tím, že jsem tu první a tu pozici strážníka si tu vytvářím. Já bych tu práci chtěla dělat dobře a snažím se o to.

Možná je to i o zodpovědnosti…
Možná by to bylo jiné, kdybych tu měla parťáka – další pohled, další zkušenosti. Ale samozřejmě, když potřebuji, zvednu telefon a volám do Letohradu.

Jak „dobíjíte baterky"?
Za volantem – sednu za volant a jedu. Při řízení si vyčistím hlavu. Další věcí je sport – volejbal a fitness.

Martina Balážová