S využitím tiskové zprávy radnice v Ústí nad Orlicí

Městské muzeum v Ústí nad Orlicí pořádalo v partnerské spolupráci s Asociací kuchařů a cukrářů ČR další ročník této gastronomické události. Nebývalý zájem o první ročník před dvěma lety potěšil pořadatele, a proto se rozhodli akci změnit do podoby malého gastronomického festivalu.

Vizualizace dálnice D35 v úseku Ostrov - Vysoké Mýto s tunelem Homole
Začátek stavby dálnice D35 z Ostrova do Mýta se posune o 10 dní. Kvůli Fialovi

„Těšili jsme se na pokračování výborné spolupráce s Asociací kuchařů a cukrářů, díky které jsme mohli opět nabídnout návštěvníkům ke každé zakoupené vstupence chlebíček zdarma“, řekl ředitel muzea Radim Urbánek.

Návštěvníci se mohli těšit nejen na chlebíčky, ale i na malou kulinářskou show přípravy nových trendů chlebíčků v podání šikovného mladého šéfkuchaře Vojtěcha Kletečky.


Nahrává se anketa ...

Obložený chlebíček zhruba v dnešní podobě uvedl na scénu na počátku 20. století pražský lahůdkář Jan Paukert, orlickoústecký rodák, na popud rodinného přítele malíře Jana rytíře Skramlíka, kterému nevyhovovaly v té době k malému pohoštění podávané jednohubky; s chlebíčkem o velikosti mezi jednohubkou a obloženým chlebem byl spokojen, stejně jako zákazníci lahůdkářství, kde se tyto výrobky vzápětí začaly prodávat. Původní velikost byla o něco menší než dnes („tak na dvě tři kousnutí“), během dvou následujících let se pak osvědčil rozměr větší; v této podobě získaly oblibu a dělají se dodnes.

Předseda Východočeské pobočky Asociace kuchařů a cukrářů ČR, František Rybka představil šéfkuchaře Lukáše Endeho, který se zúčastnil mnoha mezinárodních soutěží a získal medaili na kuchařské Olympiádě 2024, dále Mistra kuchaře Václava Šmerdu, účastníka Světových soutěží a Gastronomických Olympiád a jako vzácného hosta rytíře gastronomie Mistra kuchaře Jiřího Eichnera, všichni jmenovaní jsou oceněni medailí M. D. Rettigové a Řádem svatého Vavřince.

Hernychova vila v Ústí nad Orlicí hostila ve čtvrtek 11. dubna II. ročník Chlebíčkové slavnosti. Akce se konala na počest místního rodáka Jana Paukerta, vynálezce tradičního českého chlebíčku.Hernychova vila v Ústí nad Orlicí hostila ve čtvrtek 11. dubna II. ročník Chlebíčkové slavnosti. Akce se konala na počest místního rodáka Jana Paukerta, vynálezce tradičního českého chlebíčku.Zdroj: Město Ústí nad Orlicí

Odpoledne v Hernychově vile se vydařilo a akci si nenechalo ujít několik stovek návštěvníků, pro které bylo připraveno na 700 obložených chlebíčků v různých variantách.

Historie českého chlebíčku:

Za vznikem originálního chlebíčku z dílny Jana Paukerta stojí tehdejší hudebník a umělec Jan rytíř Skramlík. Vedle toho, že působil v Národním divadle, také maloval a tvořil velká plátna. Byl opravdový labužník a rád si z Paukertovo lahůdkářství nechával do ateliéru nosit svačinky.

Obložené chleby nechtěl, protože se mu s nimi špatně pracovalo a proto poprosil přítele Paukerta o něco menšího. Lahůdkář mu na příště poslal jednohubky, ale ty se umělci zdály zase příliš malé. Požádal ho tedy o něco „na dvě tři kousnutí“. Druhý den byl na světě obložený chlebíček.

Vlasta Burian.
Burian u Paukerta pořádal chlebíčkové party. Tradici oživil Ital v Karlíně

Chlebíček s rostbífem a cibulovou majonézou platil v Praze za největší lahůdkou. Velmi oblíbený byl i plátek veky se salátem, suchým salámem, vejcem, šunkou a kyselou okurkou.

Na chlebíčcích si pochutnávali Ema Destinová, Lída Baarová, Hugo Haas, Jaroslav Seifert, Jiří Voskovec a Jan Werich, Tomáš Garrique Masaryk i Vlasta Burian.

Více informací o historii českého chlebíčku a Janu Paukertovi najdete na konci článku

Král komiků si Paukertovy chlebíčky oblíbil natolik, že dokonce pořádal slavné chlebíčkové hody pro své přátele.
Základem úspěchu lahůdkářské pochoutky byla cibulová majonéza. Tu si v lahůdkářství vyráběli vlastní a obsahovala olej a vejce od „slepiček dobře živených“.

Video ze slavnosti:

Zdroj: Město Ústí nad Orlicí

Jan Paukert, vynálezce chlebíčku

Jan Paukert se narodil 1888 v Ústí nad Orlicí a už od dětství se toužil stát obchodníkem. Rodiče mu umožnili dobré vzdělání, během kterého se naučil anglicky a francouzsky. A protože jeho vychovatelka byla Němka, která s ním mluvila německy, po skončení studií plynně ovládal tři cizí jazyky.

Jazykové dovednosti uplatnil nejen při sbírání svých obchodních zkušeností v zahraničí, ale později také při jednání s dodavateli. Pracoval v lahůdkářství v Mnichově, Miláně i Londýně. Po návratu ze zahraničí nastoupil do podniku Antonína Chmely, který se proslavil výrobou Pražské šunky. Zde si osvojil nejen lahůdkářské řemeslo a vytříbil obchodního ducha, ale navíc se seznámil se svou budoucí ženou Štěpánkou. S tou pak společně založili v roce 1916 úspěšné lahůdkářství.

V roce 1918 se manželům Paukertovým narodil syn Jan. Počítalo se s tím, že v rodinném podniku bude pokračovat a on později dělal všechno proto, aby se tak stalo. Ve 30. letech minulého století se do rodinného podnikání začal zapojovat jako otcův pomocník a pilně se učil. Procestoval polovinu Evropy, aby získal potřebné zahraniční zkušenosti. Po návratu do Čech působil také v hotelu Pupp. Druhou světovou válku lahůdkářství přežilo, ale v padesátých letech přišlo znárodnění a správu převzal státní podnik Pramen. Z restaurace se stalo učňovské středisko a Paukertovi dostali příkaz opustit Prahu. Jan Paukert starší umírá v roce 1972 v zapomnění.

Syn Jan pracoval dlouhá léta v ČKD jako dělník a když mu byl majetek v roce 1991 v restituci navrácen, vrhl se do rozsáhlé rekonstrukce. V říjnu 2008 lahůdkářství opět otevřel. I přesto, že mu bylo už 90 let, na chodu podniku se sám podílel. Zemřel v roce 2010. Lahůdkářství se nedařilo, podnik spadl do insolvence a nakonec ho Státní potravinová a zemědělská inspekce v roce 2015 zavřela.

Slavnou značku se teď pokouší vzkřísit italský kuchař v pražském Karlíně, kde funguje podnik s názvem Jan Paukert Bistro.

s využitím zdrojů: Wikipedie, Český rozhlas Dvojka, E15, Česká televize a Apetitonline.cz