Jan Špinler se svým vynálezem.

Mnohý člověk, ať mladého nebo staršího věku, který má svého koníčka, o volném čase vymýšlí co vylepšit. A pokud se mu to podaří, tím se stává malým Edisonem. V technickém oboru jsou stále otevřené dveře pro nekonečná drobná vylepšování, menší či větší  vylepšení ve všech oborech lidské činnosti.
Já sám jsem nacházel radost, když se mně podařilo něco v mé představě v technickém směru uskutečnit. Především v oboru technické tvořivosti. Někdy to byly maličkosti, ale jindy to byly zase plány, ze kterých po uskutečnění vznikly užitečné věci a v mé dílně se z malých nápadů staly různá zařízení i stroje. Už před desítkami let jsem začal uskutečňovat můj sen mít svůj vlastní traktůrek pro práci kolem domku a zahrady, později pro naše děti kabinkový kolotoč nebo řetízkový kolotoč. Také do domácnosti speciální kuchyňský robot, elektrické kolíbání našich dětí, vymyslel a zhotovil jsem dálkové ovládání videokamery či hudební kombajn hrající několik nástrojů najednou, různé pouťové atrakce nebo stroj na škubání peří hus, různá pájení a mnoho dalších drobných technických zlepšováčků, které však vždy později byly překonány a dány do výroby, ale v jiném směru a principu.
Foto a film mě do dnešní doby, kdy prožívám 84. rok života na venkově, doprovází v dokumentování všeho dění u nás na venkově i doma v rodině. Bohužel léta mě poznamenala neklidnou rukou a při práci s kamerou, hlavně při zoomování, je ten třes stáří znatelně znát. Často nepomůže ani vbudovaný stabilizátor kamery. A nosit stativ při amatérském natáčení, ten vždy překáží.
V poslední době se třes natolik zhoršil, že jsem se rozhodl něco s tím udělat a vymyslel jsem po různých zkouškách jakýsi speciální držák se dvěma rukojeťmi (v pistolovém provedení) – a problémy s třesem zmizely podporovány pevnou druhou rukou. Rovněž jsem vyřešil současně také stálou připravenost fotoaparátu, jehož ovládání a jiné úkony jsem umístil do tlačítek levé rukojeti. Pravou rukou ovládám videokameru a zoomování jsem svěřil dálkovému ovládání od levé klidné ruky, tedy levé rukojeti. Odpojení obou přístrojů od  společného držáku je velice jednoduché i rychlé, trvá asi dvě až tři vteřiny.
Oba přístroje, fotoaparát i kamera, mohou pracovat současně. A občas i při vrcholných okamžicích, kdy je třeba zdokumentovat událost jak na fotografii, tak i film,  se tím věc vyřeší, aniž by tu byli dva, jeden muž s kamerou, druhý s fotoaparátem. Jako příklad uvedu vteřinový polibek při svatebním obřadu novomanželů, který nelze opakovat.
Při zhotovování tohoto držáku jsem pamatoval na použití materiálu, váhu, pevnost. Prozatím jsem však nenašel vhodný název tohoto pomocného zařízení. A možná že by další kutily inspiroval ke zhotovení podobné pomůcky.
JAN ŠPINLER, Horní Dobrouč

Příklad šikovného kutila z Horní Dobrouče může inspirovat i další čtenáře. Jste podobného ražení, vynalézáte nebo máte jinou zajímavou aktivitu? Napište nám, pošlete případně i fotografie. Vše rádi zveřejníme.   REDAKCE