Jan Černý.Zdroj: Jiří Nygrýn

Červený kabriolet Aero 50 vyrobený v roce 1938 v dílně slavné Sodomkovy firmy je jedním z historických vozů, který patří předsedovi Společnosti přátel Carrosserie Sodomka (SPCS). Návštěvníci Muzea českého karosářství mohou tento exponát vidět – bez projížďky – jako první při vstupu do jeho výstavních prostor.

Je červená aerovka nejcennějším kusem vaší osobní sbírky?
Určitě ne. Nejsilnější vztah mám k Tatře 57, kterou si u firmy Sodomka vyrobil v roce 1947 můj dědeček, kolářský mistr Říha. Ale musím říci, že červená aerovka vezla na svatbu mě i moji sestru, takže už je také skoro člen rodiny.

Takže jak se cítíte, když rozšiřujete svoji „automobilovou" rodinu? Jste pyšný na nového člena, nebo prostě berete, že to k vašemu koníčku patří?
Jsem fanoušek i obdivovatel současně. Hledání Sodomkových aut je mnohdy závislé na náhodě, to k tomu neodmyslitelně patří. Ale když jsme vezli z Nizozemí na konci loňského roku na vleku Aero 50, které bylo vyrobeno pro manželku prezidenta Beneše, Hanu, a míjeli jsme na silnici ceduli s nápisem Vysoké Mýto, byl to opravdu výjimečný pocit.

Hledáte, lovíte nějaké speciality?
Máme poměrně ucelenou sbírku automobilů s karoserií Sodomka. Nejstarší automobil je Walter 4 B z roku 1930, nejmladším již zmíněná dědečkova Tatra 57 z roku 1947. Proto chci, aby se naše sbírka točila kolem českých značek. Ono těch Sodomkových karoserií, které jezdí na zahraničních autech, není mnoho. Vlastně už existují jen čtyři: Ford, Bugatti Packard a Studebaker. A ten jsme letos ukazovali v muzeu při výstavě Spící krása.

A podrobně jste tehdy s jeho majitelem z Poličky rozebírali každý detail na tomto americkém autě…
Zásadně bojujeme proti replikám aut, proti jejich novostavbě. Dnes se jich hodně vytváří a pak se každý tváří, že má Sodomku. Pokud Sodomka stavěl karoserie ve stejném období, používal samozřejmě detaily jako například kování či čalounění shodné. Proto se tyto prvky opakují a je prakticky jedno, jestli je karoserie na podvozku Aero, Praga, Tatra nebo americký Studebaker. Je to jedno ze základních poslání naší společnosti, pomáhat při hledání původních prvků na dochovaných automobilech.

Jak tedy poznáváte originální auto vyrobené před válkou?
Evidujeme výrobní čísla podvozků, které šly do Vysokého Mýta z Aerovky, Pragovky, Jawy, Tatry a Škody. U ostatních usuzujeme podle zakázkové knihy, fotografické dokumentace a jednotlivých detailů. Každá karosárna měla vlastní rukopis a o firmě Sodomka to platí také.

Jistě máte přehled, kolik originálů firmy Sodomka existuje. K jakému číslu jste se dostali?
Je to poměrně jednoduché. Na světě existuje kolem padesáti pojízdných Sodomkových aut. Pokud jich tedy na náš červnový sraz dorazí zhruba 25, tak si myslím, že je to slušný výsledek. A k tomu musím přidat dalších asi 50 až 60 vozů, která na svoji renovaci čekají.

To znamená, že už vás nic nepřekvapí a že už víte o všech autech…
Ne, nevíme! Právě loni jsme objevili čtyři další aerovky, některé i v cizině. A v srpnu na srazu aerovek 50 za mnou přišel pán, že má doma Sodomkův kabriolet. A podle výrobního čísla jsem zjistil, že auto opravdu existuje, přestože jsem si do té chvíle myslel, že bylo sešrotováno a existuje od něho pouze technický průkaz.

Zmínil jste akci, která se pod názvem Sodomkovo Vysoké Mýto odehrává vždy na začátku června. Vzpomenete si ještě na první sraz v roce 1995?
Společnost přátel Carrosserie Sodomka vznikla v roce 1995, ale to tehdy nebyla moje zásluha. Karosa si tehdy připomínala 100 let své existence a za otce těchto setkání všichni považujeme Jaroslava Balcara a Františka Dostála. Festival Sodomkovo Vysoké Mýto vznikl v roce 2007 jako rozšíření propagace nejen firmy Sodomka, ale i doby a kultury 30. a 40. let i pro širokou veřejnost. Neodmyslitelnou součástí Sodomkova Vysokého Mýta je právě setkání společnosti přátel.

Muzea znovu spojí své síly Muzeum českého karosářství se v nejbližší době dočká nové Sodomkovy expozice. V jeho prostorách ji postaví regionální muzeum, které zřizuje kraj. Novými exponáty bude například renovovaný kabriolet Aero 50 Dynamik z roku 1940, kočáry landauer a mylord, skútr či dětské šlapací autíčko. Otevřena by měla být před letní sezonou.

Navazujete nějaké vazby i s jinými podobnými veteránskými spolky?
Musím říct, že jsme byli jedni z průkopníků takových organizací. U nás se dlouhou dobu vše schovávalo pod Veteran Car Club. Většinou si však každá automobilová značka nyní připravuje svoje vlastní akce. Jsou dnes sice velké veteránské srazy, které mají 120, někdy i 150 účastníků, ale polovina z nich jsou například motocykly, z automobilů bývá dnes již třeba 60 procent vyrobených po roce 1945. I proto těch klasických veteránů, které jsou k vidění ve Vysokém Mýtě, je stejně.

Kdo se vlastně stane členem vašeho spolku, jsou to jen majitelé Sodomkových veteránů?
Kdepak. Naši členové jsou i bývalí zaměstnanci, potomci rodiny i ti, kteří se o toto téma zajímají. Často se stává, že přijdou lidé, které téma Sodomka zajímá a zanedlouho si nějaké auto pořídí.

Vysokomýtská firma vyráběla mezi dvěma světovými válkami i užitkové vozy. Při vašem srazu je však návštěvníci neuvidí. Není to škoda?
Sodomkovy užitkové vozy zcela naplnily význam tohoto slova. Jezdily až do úplného sebezničení. V současnosti najdeme v republice už jen pár exponátů v muzeích a sbírkách. Vím o sedmi autobusech, Sodomkova Praga NDO je k vidění ve Zbuzanech. V Lešanech vystavují zase autobus a sanitku. Ale jsou to opravdu jen jednotlivé kousky.

Letos už jste připravili XXI. ročník setkání členů vaší společnosti přátel. Plánujete nějaké změny, novinky?
Toto setkání zůstane i nadále stěžejní akcí. Ale už jsme zkušenější, řeknu i finančně, takže jsme si například mohli dovolit v roce 2015 i čtyřdenní setkání. Letos například padly návrhy rozšířit červnové setkání i na karoserie jiných firem, jako byli například Uhlík, Petera, Brožík. Uvidíme, kam se to celé posune. Další letošní novinku představí místní regionální muzeum. Před Vánocemi se dostane na trh již sedmý díl edice o Sodomkových karoseriích. Tentokrát to bude na téma Sodomkovy karoserie na podvozcích zahraničních značek.

Knížky, srazy majitelů historických vozů, už mně k tomu chybí jen filmové nebo televizní vystoupení vozů karoserií Sodomka. Můžeme se těšit na něco podobného?
Pravdou je, že například herec Jan Werich, který si nechal ve Vysokém Mýtě vyrobit svoji tatrovku, ji představil ve filmu Mnoho povyku pro nic. Oldřich Nový si zahrál s aerovkou v díle Valentin Dobrotivý. Ale sám takové ambice nemám, na to necílím.

Jiří Nygrýn