Kliknutím zvětšíteDokud lidé nevěděli, co je zač, přezdívali mu „Smíšek Míša“ nebo „Míša Gwynplaine“ podle hlavní postavy románu Viktora Huga „Muž, který se směje“. Byl vyšetřujícím operativcem milice v sibiřském Angarsku, oblíbeným pro svou klidnou povahu. Foglarovský „usměvavý strážník“ to ale nebyl. Za vlídnou tváří se skrýval démon, jemuž pozůstalí po jeho obětech přezdívali „Vlkodlak“ nebo „Angarský maniak“. Trvalo dlouhých 20 let, než lidé konečně přišli na to, že Smíšek Míša a Vlkodlak jsou jedna a táž osoba. A že jde o sériového masového vraha, jenž za sebou zanechal desítky mrtvých.
Proti zhýralým ženám
Michail Viktorovič Popkov se narodil 7. března 1964 ve městě Norilsk v Krasnojarském kraji, ale rodina se poměrně záhy přestěhovala do sibiřského města Argalsk. Podle webu Killer Cloud Popkovovo dětství příliš šťastné nebylo. Jeho rodiče patřili mezi sociálně slabé vrstvy, takže si už jako dospívající musel přivydělávat kopáním hrobů. Jeho matka byla navíc alkoholička, která prý syna od jeho dětství zneužívala. Byl také fyzicky týrán.
Těžko říci, zda právě tehdy nabyl rysů, jež soudní znalci o mnoho let později popisovali slovy: "Patologicky ho přitahuje zabíjení lidí… Trpí vražednou mánií se sadistickými prvky".
V rozhovoru, který Popkov poskytl v roce 2017 již jako dvakrát doživotně odsouzený vrah ruskému webu Meduza, prohlásil, že se při svém vraždění opravdu zaměřoval na ženy, které byly opilé nebo žily způsobem, jenž považoval za nemorální. „Každá společnost odsuzuje chování zhýralé ženy,“ tvrdil Popkov.
Něco podobného řekl i před irkutským soudem, který ho vinil z brutální vraždy nejméně 56 žen. „Já jsem byl jenom uklízeč. Čistil jsem své rodné město od prostitutek,“ uvedl před šokovanou soudní síní.
Poněkud při tom přehlédl, že nejmladší z jeho obětí bylo teprve patnáct a že většina z jím zavražděných dívek a žen nikdy nic společného s prostitucí neměla. Jen měly smůlu, že si večer někam vyrazily a trochu se tam napily. Když se pak vracely s menší či větší špičkou z baru či z večírku, zastavil u nich policejní vůz a usměvavý milicionář za volantem jim nabídl odvoz…
Domácí typ s temnou tváří
Operativce na 1. oddělení angarské milice dělal Popkov od poloviny 90. let. Jako policista byl oblíbený, kolegové i známí si jej chválili. V roce 1986 se oženil s Jelenou Mišurovou, o rok později se manželům narodila dcera Jekatěrina. Navenek působili jako šťastná a bezproblémová rodina.
„Jednou jsem musel navštívit Michaila doma. Všude měl perfektně uklizeno,“ vzpomínal v ruských médiích na svého někdejšího kolegu muž označovaný jako Andrej Surkov. „Překvapilo mě, když mi řekl, že si doma dělá úplně všechno sám. Jak mužské práce, jako něco přitlouct na zeď nebo opravit, tak ty ženské - nakoupit jídlo, uvařit. Myl i podlahy.“
Image milého a usměvavého muže, jenž je sice trochu pod pantoflem, ale s tímto údělem je docela šťastný a spokojený, však občas utrpěla zlověstné trhliny. Například, když se Popkov vrátil domů a našel v odpadkovém koši použité kondomy. Okamžitě udeřil na manželku, co se doma dělo, a donutil ji k přiznání, že si pozvala milence. A měl jím být právě jeho kolega.
„Setkal jsem se s ní jednou u ní doma, ale náš vztah skončil hned poté, co se to její manžel dozvěděl. Popkov za mnou přišel do práce, nechal si mě zavolat a beze slova mi dal pěstí do obličeje. Na druhý den se mi pak přišel domů omluvit. Prý mu jeho žena řekla, že jsem ji znásilnil. Pamatuju si, jak říkal, že neví, jak s ní má dál žít,“ vykládal později tento muž.
Aby byl doma klid, dala Jelena výpověď ve své dosavadní práci a nastoupila také k milici, do oddělení pasů a víz, aby ji její žárlivý manžel měl na očích. Vztahy v rodině se tím uklidnily a navenek vyhlížely idylicky. Ani v práci nebyly s Popkovem problémy. Pro všechny bylo překvapení, když v roce 1998, krátce po povýšení do hodnosti podporučíka, od policie odešel a nastoupil k bezpečnostní agentuře.
Maniak řádí
První vraždu spáchal v roce 1992, když ještě sloužil u policie. Oproti jeho pozdější praxi se tento zločin nestal večer, ale naopak časně ráno. Jeho obětí byla dvacetiletá dívka, jež právě pospíchala na nádraží vyzvednout svou matku. Po cestě u ní zastavila služební policejní Lada Niva a řidič za volantem jí nabídl, že ji na nádraží hodí. Byl to Popkov, který se v pět ráno dovolil svého šéfa, že si může zajet do nádražní pekárny pro čerstvé pirohy. Dívka jeho pozvání přijala a přisedla si k němu do vozu…
O dvě hodiny později bylo její mrtvé tělo nalezeno přímo v prostoru nádraží. A mezi členy operativně-vyšetřovací skupiny, přivolané na místo činu, byl i její vrah.
Od té chvíle začalo podobných vražd v sibiřském městě Angarsk neustále přibývat. Od listopadu 1994 do roku 2000 v něm bylo brutálně ubito nejméně 29 mladých žen. Jejich zohavená těla se nacházela pohozená v příkopech u silnic nebo v okolních lesích. Jedno tělo bylo spálené, z jednoho bylo vyříznuto srdce. Tři ženy byly nalezeny ještě živé, protože surový útok přežily, ale zemřely v nemocnici dříve, než byly schopny vypovídat.
Vyšetřovatelé se nejdříve domnívali, že může jít o nějaké vyřizování účtů v rámci ruské mafie, ale brzy pochopili, že mají s největší pravděpodobností co do činění se sériovým vrahem. Způsob, jakým páchal své činy, zůstával ve všech případech stejný, i když se vražedné nástroje lišily: pachatel útočil na své oběti opakovanými údery sekerou, nožem, šídlem, šroubovákem či kladivem, případně jednotlivé předměty kombinoval: jedné z obětí například nejdříve zasadil několik ran železným předmětem do hlavy, pak ji osmkrát bodl šroubovákem, a navrch ji něčím pořezal a pobodal v obličeji a na krku. Nejméně devět žen utloukl sekerou.
Většině obětí bylo v době vraždy mezi 19 a 28 lety. Nejmladší bylo 15, nejstarší byly čtyři ženy ve věku mezi 35 a 40 lety. Všechny zavražděné měly sklony k nadváze a byly průměrně vysoké, a všechny až na jednu byly v době vraždy středně až těžce opilé. Řadu z nich pachatel před vraždou znásilnil.
Vyšetřovací šlendrián
Vyšetřovací tým se dlouho neměl čeho chytit, na čemž mělo lví podíl to, že Popkov jako operativec všechny vyšetřovací postupy znal a dával si pozor, aby za sebou nenechával usvědčující stopy. Vražedných nástrojů se zbavoval, hlídal si, aby nikde nezůstaly jeho otisky prstů, a navíc měl možnost zblízka sledovat celé vyšetřování, a dokonce se na něm i sám podílet. Jedinou výraznější indicií, kterou po sobě zanechal, byly otisky pneumatik jeho Lady Niva na jednom místě činu.
Protože prvotní vyšetřovací skupina až do roku 2000 nic nezjistila, byla v červnu 2000 vytvořena nová, jejímž členem se stal také východosibiřský vyšetřovatel Nikolaj Kitajev, známý díky dopadení jiného sériového vraha Vasilije Kulika.
Kitajev analyzoval celkem 15 případů nevyřešených vražd v Angarsku a podrobil práci předchozího týmu nemilosrdné kritice. Například si všiml, že ačkoli byla jedna z obětí, která útok přežila (nezletilá dívka), nalezena nahá, znásilněná a zbitá do bezvědomí již 28. ledna 1998, trestní stíhání neznámého útočníka bylo zahájeno až téměř šest měsíců poté, a to ještě jen kvůli četným urgencím a stížnostem její matky.
Když pak byla dívka v červnu 1998 konečně vyslechnuta, dozvěděli se policisté, že jí 27. ledna zastavil řidič policejního auta, oblečený ve služební uniformě, a nabídl jí odvoz. Dívka také vypověděla, že ji tento muž odvezl do lesa, donutil ji svléknout se donaha, a pak jí mlátil hlavou o strom tak dlouho, dokud neztratila vědomí. Probrala se až v nemocnici.
Kitajev pak při studiu tohoto případu ke svému úděsu zjistil, že dívka během vyšetřování identifikovala konkrétního policistu z oddělení vnitřních věcí v Angarsku, ale nikdo se touto její výpovědí hlouběji nezabývali. Policisté jen velmi formálně zkontrolovali alibi svého dobrého kolegy a založili celý případ jako nevyřešený.
Bohužel, ještě než stačil vyšetřovatel stačil všechny tyto závažné signály prozkoumat a vyjít s nimi na světlo, byl v březnu 2001 propuštěn v souvislosti s rozpuštěním jeho původního útvaru.
Dopaden po 20 letech
Po Kitajevově krátkém angažmá se stal Popkov ještě opatrnější a částečně změnil svůj modus operandi. Vyšetřovatelé se nechali ukolébat, že sériový vrah se svým řáděním přestal, a některé jeho vraždy mu zřejmě ani nepřičetli na vrub. Vinou toho se bohužel dodnes přesně neví, kolik žen Popkov vlastně zavraždil.
Teprve koncem roku 2010 bylo v Irkutsku založeno oblastní centrum pro testování DNA, jež začalo postupně prověřovat DNA všech řidičů vozů Lada Niva, kteří mohli připadat v úvahu jako potenciální pachatelé. Šlo o více než 600 jmen. Středisko postupovalo podle abecedy a bylo schopno prověřit přibližně 400 mužů ročně.
Teprve v březnu 2012, dvacet let po spáchání první vraždy, došla řada i na Popkova. Ukázalo se, že má na svědomí nejméně jedno znásilnění z roku 2003 a že zabil minimálně tři ženy během roku 1997 - jednu v březnu, druhou v červnu a třetí v prosinci.
Dne 23. června byl Popkov zatčen ve vlaku do Vladivostoku, kam si jel právě koupit nové auto. Popkov se nebránil a ani nezapíral. Ochotně se přiznal k desítkám vražd a uvedl i důvod, proč se zabíjením a znásilňováním nakonec přestal: kvůli zanedbané pohlavní chorobě se stal impotentní.
V roce 2013 byl obviněn z 22 vražd a dvou pokusů o vraždu, spáchaných v letch 1994 až 2000, a o necelé dva roky později byl odsouzen na doživotí. Pak ale přišlo překvapení - vrah se po svém odsouzení přiznal ještě k dalším 59 vraždám a jednomu dalšímu nedokonanému pokusu. Tři vraždy se mu nepodařilo dokázat, takže byl podruhé souzen „jenom“ za 56 vražd a onen pokus. V roce 2018 za ně dostal druhé doživotí.
Trest nastoupil v trestanecké kolonii Černý delfín, odkud byl v roce 2020 přesunut do trestanecké kolonie v Mordvinsku. Téhož roku se přiznal k dalším dvěma vraždám a byl znovu poslán před irkutský soud, který začal v roce 2021.
Popkov nezapíral, užíval si pozornost médií a bez skrupulí jim sdělil, že se v trestanecké kolonii nudil a k dalším vraždám se přiznal proto, aby si mohl dopřát dovolenou u soudu. Soudní tribunál mu zvýšil dva doživotní tresty o dalších devět let, vrah nicméně poznamenal, že si možná „vzpomene“ ještě na další své činy. Současný počet jeho obětí činí údajně 80 lidí, včetně jednoho milicionáře, kterého prý zabil v roce 1999.
5
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
