Kliknutím zvětšíte„Nedoufají snad, že se s tímhle vyspím?“ Tak údajně reagoval mladší bratr slavného francouzského krále Ludvíka XIV. Filip I. Orleánský, když ho jeho sourozenec přinutil ke sňatku s německou princeznou Alžbětou Šarlotou Falckou. Pravdou je, že Alžběta Šarlota, známější pod jménem Liselotte, byla skutečně vyhlášenou ošklivkou své doby. Byla ale také inteligentní a chápavou ženou, díky čemuž nakonec manželství fungovalo lépe, než se očekávalo.
Svým důvtipem a nadhledem si dokonce Liselotte získala přátelství samotného Krále Slunce. Vysloužila si tím mimořádné postavení a patřila k nejmocnějším lidem u francouzského dvora. Dokonce si jako jedna z mála mohla dovolit kritizovat královy milenky, což by pro kohokoli jiného představovalo společenskou sebevraždu. Že na nich nenechala jedinou nit suchou, dokazují četné dopisy, které se po Liselotte dochovaly.
Její korespondence představuje pro historiky učiněný poklad. „Její francouzská a německá korespondence, ze které se dochovala pouze nepatrná část, je považována za jeden z nejlepších dobových zdrojů o životě u dvora v dané době. Když umírala, existovalo zhruba 90 tisíc jejích dopisů. Zahrnovaly v sobě komentáře o morálce na královském dvoře, popis významných událostí a vtipné anekdoty, čímž vytvořily intimní obraz života v paláci,“ zdůrazňuje web zámku ve Versailles. Slavná Liselotte zemřela 8. prosince přesně před 300 lety.
Ošklivá princezna a homosexuální princ
Alžběta Šarlota Falcká se narodila v roce 1652 na zámku v Heidelbergu. Už od mala jí ale prakticky všichni nazývali Liselotte - přezdívka vznikla spojením jejích dvou křestních jmen. Liselotte byla dcerou falckého kurfiřta Karla Ludvíka Falckého a jeho manželky Šarloty Hesensko-Kasselské.
Manželství rodičů nebylo šťastné a pár měsíců po Liselottině narození se ocitlo v troskách. Manželé se neustále zuřivě hádali, měli milence, a dokonce se vzájemně fyzicky napadali. Děti proto raději otec poslal pryč. „Liselotte i její sourozence pak vychovávala její teta, vévodkyně Žofie Hannoverská,“ píše web Royal Collection Trust.
Alžběta Šarlota Falcká zvaná Liselotte v dětství
Když se Liselotte jako dospívající dívka vrátila se do Heidelbergu, otec jí rychle začal shánět ženicha. Navzdory tomu, že Liselotte vyrostla v ošklivou ženu, nemohla si stěžovat na nedostatek nápadníků. Nejdříve to vypadalo, že se provdá za svého bratrance Viléma, pozdějšího britského krále Viléma III. Oranžského. Pak ale její otec usoudil, že mnohem výhodnější bude svazek, který zajistí spojenectví s Francií. A tak se Liselotte stala snoubenkou mladšího bratra francouzského krále Ludvíka XIV., prince Filipa I. Orleánského.
Filip I. Orleánský, kterému se přezdívalo Monsieur (Liselotte se pak logicky říkalo Madame, pozn. red.), se ženit příliš nechtěl. Jedno nepříliš šťastné manželství už měl za sebou, a smrt jeho první ženy pro něj byla spíše úlevou. Jenže starší bratr mu nedal na výběr, a tak si Filip musel chtě nechtě vzít ošklivku Liselotte. Kromě jejího vzhledu měl králův bratr mnohem závažnější důvod, proč se nechtěl oženit. „Filipa přitahovali spíše muži než ženy,“ upřesňuje web zámku v Heidelbergu.
Zdálo se, že manželství ošklivé princezny a homosexuálního prince je předem odsouzeno k záhubě. Liselotte však byla mnohem inteligentnější než její předchůdkyně. Manželovi tolerovala milence, a tak i když se nikdy nemilovali, postupně mezi nimi vzniklo přátelství a politické spojenectví. Také vychovávala jako vlastní dvě jeho dcery z prvního manželství. „Mezi lety 1674 a 1676 pak navzdory tomu, že její manžel preferoval mužskou společnost, spolu zplodili tři děti,“ dodává web zámku ve Versailles.
Po posledním porodu se oba manželé dohodli, že další sexuální styky už mezi nimi nejsou nutné. Zatímco Filip pak pokračoval v mileneckých vztazích, Liselotte si žádnou aférku nezačala. „Pokud je pravdou, že se žena stane opět pannou, pokud dlouhá léta nesouloží s mužem, tak už jsem se jí stala. Už sedmnáct let jsme spolu s manželem nespali,“ napsala v pozdějších letech své tetě.
Liselotte byla druhou manželkou bratra krále Slunce (Ludvíka XIV.) Filipa I. Orleánského. Ten byl homosexuálem a s manželkou se nikdy nemilovali. Byli ale spojenci a přáteli a vycházeli spolu dobře
Její velkorysé přehlížení manželovy sexuální orientace (ta byla v dané době považována za něco nemorálního, pozn. red.), ale neznamenalo, že si o něm nemyslela své. Pohoršená byla i z jeho celkově marnotratného životního stylu. „Monsieur nemyslí na nic jiného, než na to, aby celé noci hodoval se svými chlapci a dával jim neuvěřitelné sumy peněz. Před nimi pro něj není nic moc drahé - ale jeho děti a já máme jen sotva to, co potřebujeme,“ napsala do jednoho ze svých dopisů.
Kdyby smutek zabíjel
Své děti Liselotte hluboce milovala. Když její nejstarší syn jako tříletý zemřel, až do narození svého nejmladšího dítěte - jediné dcery - trpěla hlubokými depresemi. „Nemyslím si, že někdo může zemřít na strašný smutek - jinak bych bezpochyby zemřela. Protože to, co jsem cítila, je zhola nemožné popsat,“ svěřila se v dopisu.
Se synem Filipem II. Orleánským a dcerou Alžbětou Charlottou Orleánskou si zachovala velmi dobré vztahy až do jejich dospělosti. Byla proto zničená, když si král Ludvík XIV. prosadil svou ohledně jejich sňatků. Její syn se totiž musel oženit s královou dcerou, která ale vzešla z mileneckého vztahu. Chtěla proto výhodnější sňatek zajistit alespoň své dceři.
„Král Ludvík XIV., který měl množství nemanželských a tedy nelegitimních potomků se svými milenkami, navrhl sňatek se svým synem Ludvíkem Augustem, vévodou z Maine, jehož matkou byla jeho oficiální milenka Madame de Montespan. Z tohoto návrhu nakonec ale velmi rychle sešlo, protože král narazil na zuřivý odpor Liselotte, která mimomanželskými potomky opovrhovala, o to víc, že již předtím musela velmi neochotně souhlasit s tím, aby se její syn oženil s dcerou Madame de Montespan. V případě Alžběty Charlotty byla proto ochotná za každou cenu zabránit tomu, aby se její ‚čistokrevná‘ dcera provdala za nemanželského potomka, byť syna francouzského krále,“ zmiňuje francouzský server Le Forum de Marie-Antoinette.
Její kalkulování s dceřiným manželstvím se jí ale nakonec vymstilo, neboť Ludvík XIV. použil sňatku jako prostředku k urovnání poválečných politických sporů a Alžběta Charlotta Orleánská se musela provdát pod svou úroveň za Leopolda Josefa Lotrinského, což Liselotte nesla velmi těžce. Toto manželství ovšem bylo šťastné, a vzešel z něj mimo jiné František Štěpán Lotrinský, pozdější manžel Marie Terezie.
Králova nejlepší přítelkyně versus králova děvka
Až na popisované spory však měla Liselotte se svým švagrem Ludvíkem XIV. velmi dobré vztahy. Přispělo k nim nejen to, že byla manželkou jeho bratra, kterého Král Slunce velmi miloval, ale také Liselottina povaha - její důvtip, nadhled a ironie se Ludvíkovi XIV. nesmírně zamlouvaly. „Na dvoře Krále Slunce se rychle zařadila mezi nejpopulárnější osoby, k čemuž přispěla její přímost, to, že milovala lov, a také, že se na rozdíl od jiných dvořanů nechovala afektovaně,“ dodává server Royal Collection Trust.
Nejdéle vládnoucím panovníkem v zaznamenané historii lidstva je král Ludvík XIV. V čele Francie stál více než 72 let
K postavení královy nejlepší přítelkyně Liselotte pomohlo i to, že s panovníkem neměla milostné pletky. Sám Ludvík XIV. často žertoval, že je Liselotte tak ošklivá, že je jedinou ženou u dvora, se kterou se nikdy nevyspal. A Liselotte, která si o svém vzhledu nedělala iluze, podobné královy výroky bavily. „Jsem celý život tak ošlivá, že si raději nedopřávám to potěšení dívat se na svou opičí tvář do zrcadla. Takže není překvapující, že se na sebe nekoukám příliš často,“ zmínila v jednom ze svých dopisů.
Pro její humor si ji kromě krále zamilovali i mnozí dvořané, ani tak se ovšem nevyhnula četným intrikám. Příčila se jí totiž morálka panující na francouzském dvoře, a zejména pak to, že se král nijak netají svými milenkami. Liselottin hněv vůči těmto ženám podnítilo rovněž to, jak výsadní postavení královy milenky u dvora měly - podle zvyklostí by totiž významné postavení mělo připadnout jako králově švagrové i Liselotte samotné.
A jelikož nikdy nedokázala mlčet, na konto králových milenek používala Liselotte mnoho hanlivých výrazů. Mohla si to dovolit jen díky přátelství s králem. „Byla největším kritikem králových milenek, zejména pak Madame de Maintenon, kterou nazývala králova děvka,“ píše web zámku ve Versailles.
Zhýralý dvůr
Kromě nářků nad královými milenkami Liselotte do dopisů psala i o běžném denním režimu ve Versailles, z čehož mají dodnes historici velkou radost. „Vrátili jsme se z honu, převlékli se, a šli jsme hrát (hazardní hry), což jsme dělali do sedmé večer. Pak jsme šli na komedii, která skončila v půl desáté. Poté jsme všichni šli na večeři a odtud na ples,“ napsala třeba o jednom z večerů.
Jinak si stále více stěžovala na zhýralost, která bujela na královském dvoře. Ve Versailles setrvala i poté, co její manžel zemřel na infarkt a podle zvyklostí se měla stáhnout do ústraní. Její přátelství s králem Ludvíkem XIV. ale zařídilo, že byla i nadále vlivnou osobou. Blízký vztah mezi švagrem a švagrovou vydržel až do Ludvíkovy smrti, a Liselotte stála po jeho boku až do úplného konce.
Alžběta Šarlota Falcká, přezdívaná Liselotte, patřila k nejmocnějším ženám na dvoře ve Versailles. Její obsáhlá korespondence poskytuje vynikající náhled na to, jak se žilo na francouzském dvoře na přelomu 17. a 18. století
Po smrti Krále Slunce v roce 1715 se Liselottino postavení u dvora ještě zlepšilo - následníkovi trůnu Ludvíku XV. totiž v té době bylo pouhých pět let, a tak se do doby, než alespoň trochu dospěje, stal jeho regentem Liselottin syn Filip II. Orleánský. Liselotte nyní byla nejvýše postavenou ženou u dvora, a nadále si stěžovala na to, že morálka ve Versailles stále více a více upadá (nijak ale nezohlednila to, že největšími zhýralci byli právě její syn Filip II. a jeho dcera, Liselottina nejoblíbenější vnučka Marie Luisa Alžběta, která jako 26letá zemřela na následky porodu nemanželského dítěte - těch měla mimochodem hned několik).
Liselotte nakonec zemřela v roce 1722 ve věku sedmdesáti let.
7
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
