Kliknutím zvětšíteJedním z nejvzácnějších exponátů v muzeu francouzského města Ensisheim je na první pohled poměrně obyčejně vypadající kámen. Při bližším zkoumání ovšem na tomto kameni není obyčejného nic. Jde totiž o meteorit, vesmírné těleso, které dopadlo na zemský povrch přesně před 530 lety. Úkaz mezi tehdejšími obyvateli Alsaska vzbudil údiv. A posloužil také politickým účelům - jeho dopad byl totiž vysvětlován jako Boží znamení.
Pro své zájmy takzvaný Ensisheimský meteorit zneužili Habsburkové a jejich příznivci. V pamfletech totiž naznačili, že byl pád kamene z nebe symbolem příštího rozkvětu Habsburské říše a porážky Francouzů.
V současnosti je meteorit známý spíše z jiného důvodu. „Patří mezi první, jejichž dopad byl pozorován a písemně zaznamenán. Patřil také mezi nejtěžší nalezené meteority. V době dopadu vážil 127 kilogramů,“ píše web aukčního domu Sotheby´s. Společnost kdysi prodávala jeden z jeho úlomků.
Každý by chtěl kousek
Meteorit dopadl na Zemi 7. listopadu roku 1492 večer. Pád viděl pouze jediný svědek - nedospělý chlapec. Ten ale brzy vzburcoval ostatní v tehdejší vesnici Ensisheim (nyní jde o město se zhruba 7500 obyvateli), a místní brzy vyrazili na nedaleké pole, do kterého kámen z nebes narazil. Celá událost byla následně popsána například v kronice ze šestnáctého století.
„Roku Páně 1492, ve středu před svátkem svatého Martina, sedmého listopadového dne, se odehrál podivný zázrak. Toho dne, mezi jedenáctou a dvanáctou hodinou večer, se ozvalo zahřmění, následované dlouhým hlučným zvukem, který byl slyšet široko daleko. Pak z nebe na vesnici Ensisheim dopadl kámen. Bylo to rozhodně Boží znamení, takové, jaké se předtím nestalo, o jakém se nikdy předtím neslyšelo ani nepsalo,“ stálo v kronice.
Když zvědaví vesničané dorazili na pole a našli kámen ve zhruba metr hlubokém kráteru, nad strachem z neznámého okamžitě převážila chamtivost. „Lidé začali kámen rozbíjet, protože každý si z něj chtěl odnést domů kousek pro štěstí,“ zmiňuje server The Jerusalem Post.
Úlomek z meteoritu, který 7. listopadu 1492 dopadl nedaleko alsaského městečka Ensisheim ve Francii, v Národním přírodovědném muzeu v Paříži
Celkovému rozbití kamene zabránil až místní pastor. Následně nechal meteorit přepravit do místního kostela. Tam byl umístěn do věže a připoután řetězem. „To bylo bezpečnostní opatření, aby náhodou neodletěl stejně tak, jako přiletěl,“ vysvětluje web aukční síně Sotheby´s.
Asteroid, meteor, nebo meteorit?
- Vesmírná tělesa, která mohou dopadnout na Zemi, si mnoho lidí plete.
- Slova meteor či meteorit se sice podobají, ale ve skutečnosti označují něco jiného.
- Asteroidům se správně říká planetky. Mohou mít průměr i několik stovek metrů. První objevený asteroid dostal jméno Ceres.
- V historii se se Zemí srazilo několik asteroidů, přičemž po nárazech zůstaly na zemském povrchu výrazné krátery. Ty největší srážky pak měly pro obyvatele planety katastrofální následky. Například vymírání na konci křídy před 66 miliony let zřejmě zapříčinil dopad planetky Chicxulub do oblasti současného Mexického zálivu.
- Meteoroidy jsou drobná tělesa, která se zřejmě odlomila z asteroidu či komety. Často jsou velmi malá (i jen několik centimetrů).
- Pokud tato tělesa proniknou zemskou atmosférou (většina v ní zanikne), a dopadnou na povrch Země, nazývají se meteority.
- Meteority se dle složení dělí na dvě základní skupiny: chondrity a siderity.
- Meteor není označení pro konkrétní těleso, ale pro vesmírný úkaz. Pokud meteoroid vstoupí do zemské atmosféry, začne v ní hořet a na nebi tak lze vidět pás světla.
- Meteorům se lidově říká i padající hvězdy, byť o žádné hvězdy nejde.
- V určitých obdobích vznikají meteorické roje, nejznámější jsou Perseidy.
Boží znamení
Zvěsti o dopadu meteoritu (tento pojem ovšem v dané době nebyl znám), se brzy rozšířily napřed po celém regionu a pak i po celé Evropě. A zaujaly mimo jiné i habsburského panovníka Maxmiliána I. Habsburského. Ten měl v dané době spory s Francouzi a zápolil s nimi o území v takzvané válce o burgundské dědictví.
Když Maxmilián I. přijel do Ensisheimu, aby si kámen prohlédl, jen přidal na váze řečem o božím znamení. „Muž, tehdy římský král a později titulovaný jako římský císař, byl kamenem zcela fascinován. Společně s poradci se rozhodl prohlásit jej za svaté znamení, které mělo symbolizovat, že Bůh stojí právě na jeho straně,“ konstatuje server The Jerusalem Post. Maxmilián I. si z meteoritu odlomil dva kousky, jeden z nich si nechal.
Císař Maxmilián I. Habsburský. V roce 1492 se osobně přijel podívat na Ensisheimský meteorit a jeho pád vyhlásil za Boží znamení svého vítězství ve válce s Francouzi.
Maxmiliánův přívrženec a básník Sebastian Brandt se následně pustil do opravdu mohutné propagandy o celém tomto údajném Božím znamení. Posloužil mu k tomu tehdy ještě stále poměrně nový vynález - knihtisk. S jeho pomocí se povedlo rychle rozšířit pamflety s Brandtovými básněmi. Verše v němčině a latině popisovaly pád meteoritu, i jeho význam pro příští Maxmiliánovo tažení.
Brandt chytře využil to, že kámen dopadl v Alsasku a jeho dopad byl slyšet v části Francie, kde hluk místní lidi značně vyděsil. „Zasel do Francouzů strach. Zněl v burgundských uších a způsobil, že se Francouzi třásli,“ stálo mimo jiné v básních.
Symbol vítězství
O několik týdnů později Maxmilián I. válku o burgundské dědictví skutečně vyhrál, a Brandt publikoval další letáky, ve kterých jen potvrzoval, že meteorit skutečně byl symbolem z nebes.
Vděčný Maxmilián se rozhodl kámen oficiálně darovat obyvatelům Ensisheimu. „Uvedl, že by mělo být těleso uložené v místním kostele jako důkaz Božích zázraků,“ píše server Meteorite Times.
Na svém místě meteorit zůstal až do Velké francouzské revoluce. Zpět do Ensisheimu se dostal až ve druhé polovině devatenáctého století, přičemž po zničení původního kostela byl přemístěn do muzea, kde si jej lze prohlédnout do současnosti. „Nyní ale váží už jen okolo šestapadesáti kil, kvůli tomu, že část masy byla postupně ulámána,“ zmiňuje encyklopedie Britannica.
Nejznámější střety vesmírných těles se Zemí:
Kráter Vredefort
V Jihoafrické republice lze nalézt obří impaktní kráter, nesoucí název Vredefort. Kráter má průměr téměř 280 kilometrů. Podle vědců vznikl poté, co do Země narazil asteroid. „Kráter už významně erodoval, ale podle jeho odhadované původní velikosti se dá předpokládat, že asteroid, který narazil do Země, měřil v průměru deset až patnáct kilometrů,“ píše server Live Science.
Podle ředitele laboratoře NASA zaměřené na výzkum takzvaných NEO (volně přeloženo Objekty blízké Zemi) Paula Chodase měl náraz tohoto asteroidu potenciál vyhubit většinu života na planetě. „Dopad zřejmě zapříčinil vznik požárů po celé planetě, a do atmosféry se uvolnilo velké množství prachu, čímž se na celé měsíce až roky změnilo klima,“ nastínil důsledky dopadu Chodas.
Na první pohled idylická krajina v kráteru Vredefort. Kráter ovšem vznikl po nárazu asteroidu, který zřejmě vyhubil velkou část života na Zemi.
Planetka Chicxulub
Do oblasti současného Mexického zálivu tento asteroid narazil v období před 66 miliony let. Planetka měla v průměru skoro dvanáct kilometrů. „Podle části vědců náraz asteroidu vedl k postupnému vyhynutí pětasedmdesáti procent tehdejšího života, včetně velké části dinosaurů.
Po dopadu rovněž vznikl oblak prachu, který zahalil Zemi na celá léta, přičemž blokoval přístup slunečního světla a fotosyntézu, a tím celkově narušil potravinové řetězce,“ nastiňuje web Live Science.
Tunguská událost
Výbuch byl tisíckrát tak silný, jako atomová bomba v Hirošimě. V poslední červnový den roku 1908 vybuchlo na Sibiři nedaleko řeky Podkamenná Tunguska vesmírné těleso. Podle všeho se nestihlo dotknout zemského povrchu, takže lze mluvit spíše o meteoroidu než meteoritu. V průměru měřilo desítky metrů. Důsledky výbuchu byly děsivé.
Při takzvané Tunguské události výbuch meteoru polámal zhruba 80 milionů stromů na Sibiři.
„Exploze polámala odhadem osmdesát milionů stromů v oblasti o rozloze 2 150 kilometrů čtverečních. Jediným štěstím bylo, že k explozi došlo mimo obydlené oblasti, takže nikdo nezemřel,“ uvádí web The Planetary Society.
Lidé až v desítky kilometrů vzdálených městech ovšem pocítili vichr, který je shazoval na zem, a rozbíjel okna.
Čeljabinský meteor
Ráno 15. února 2013 vyděsil lidi žijící v ruském městě Čeljabinsk extrémně silný výbuch, který vyrazil okna na budovách v okruhu sto kilometrů a při němž tlaková vlna a padající úlomky skla a budov zranily přes tisíc lidí. A příčina? Ve výšce zhruba třicet až pětačtyřicet kilometrů nad zemí vybuchlo vesmírné těleso, které proletělo atmosférou. Nyní se mu říká Čeljabinský meteor.
„K mnoha zraněním došlo tím, že lidé viděli na obloze silnou záři a pospíchali k oknům. Tlaková vlna, která následovala, byla pomalejší než rychlost světla, a tak ke sledujícím dorazila zrovna když stáli na tom nejméně vhodném místě,“ konstatuje server The Planetary Society.
Po explozi se těleso rozpadlo na menší kousky, některé z nich už byly objeveny, jiné se dosud nepovedlo najít.
7
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
