Kliknutím zvětšíteJemný padák bez jakékoli pevné kostry měřil v průměru sedm metrů a byl Garnerinovým vlastním vynálezem. A jeho tvůrce se stal prvním člověkem na Zemi, který prokazatelně uskutečnil seskok s jeho pomocí. Je krutým paradoxem, že o 26 let později odešel ze světa způsobem, jenž připomínal jakousi krutou pomstu osudu za to, že dokázal alespoň částečně oklamat zemskou přitažlivost: když stavěl nový balon, zabil jej přímo na místě jeho stavby padající trám…
První volný let nepřipoutaného horkovzdušného balónu s lidmi v koši se uskutečnil 21. listopadu 1783 v Paříži. Nová atrakce si rychle získala světovou popularitu a balonových letů přibývalo, byly však nadále velmi rizikové. Pokud balon vzplál nebo došlo-li k utržení jeho gondoly, měli první vzduchoplavci jen velmi malou naději na to, že tuto nehodu přežijí.
André-Jacques Garnerin se stal v roce 1797 prvním, kdo našel možný způsob, jak tento problém vyřešit. Jeho nápad s odnímatelným košem klesajícím k zemi za pomoci velké plochy lehounkého hedvábí se stal předním předchůdcem moderního bezpečnostního padáku, jenž během následujících více než 200 let zachránil bezpočet životů.
Maďarská stopa
Dobrodruh a vynálezce André-Jacques Garnerin se narodil 31. ledna 1769 v Paříži, ale nebyla to Francie, jíž vděčil za svou převratnou myšlenku. Když mu bylo dvacet, vypukla Velká francouzská revoluce, která vedla o tři roky později k rozpoutání francouzských revolučních válek, nejdříve s Pruskem a Rakouskem, později po popravě francouzského krále pak i s Německem, Španělskem, Itálií a Vekou Británií.
Garnerin jako mladý dospělý francouzský občan narukoval a byl zajat britskými jednotkami. Ty ho vydaly Rakušanům, kteří budoucího vzduchoplavce uvěznili jako válečného zajatce na tři roky v maďarském Budíně, tedy v západní části Budapešti na pravém břehu Dunaje.
„Právě při trávení mnoha nečinných hodin v zajetí ho napadlo použít k útěku padák, s jehož pomocí by seskočil z vysokých vězeňských zdí, a dostal se tak na svobodu. Svůj plán však nemohl vyzkoušet, možná proto, že se mu nepodařilo získat vhodné materiály,“ uvádí o Garnerinovi odborný letecký novinář Joseph Noronha z mezinárodního měsíčníku o létání SP's Aviation.
Před očima davu
Po propuštění ze zajetí začal Garnerin experimentovat s ranými konstrukcemi padáků a dne 22. října 1779 se v pařížském parku Monceau odhodlal k první veřejné ukázce.
„Podařilo se mu shromáždit poměrně velký dav, jenž se měl stát tohoto činu svědkem. Jeho padák byl vyroben z hedvábí, měl průměr přibližně sedm metrů a jeho středem se táhla dutá tyč. Lano procházející vnitřkem tyče spojovalo padák s balonem. V zavřeném stavu připomínal vynález obří složený deštník,“ popisuje Noronha.
Během stoupání balonu seděl Garnerin v koši, jenž byl zespoda připevněn k padáku. Žádným bezpečnostním pásem připoután nebyl, ale důvěřoval si.
Když balon vystoupal do výše mezi 900 až 1000 metry, přeřízl lano, které spojovalo jeho padák s balonem, a nechal nafouknutý balon volně odplout. Ještě předtím se ale podíval do oné obrovské hlubiny, jež ho dělila od země.
„Ve chvíli, kdy jsem se rozhodl přeříznout provaz, který mě držel mezi nebem a Zemí, jsem změřil svým okem ten obrovský prostor, který mě dělil od zbytku lidské rasy,“ popsal později tento památný okamžik.
První sestup padákem se odehrál nad pařížským parkem Monceau a sledovaly jej stovky nadšených diváků
Záhy poté začal padat k zemi. Koš při tomto krátkém, vzduchem brzděném pádu, prudce poletoval ze strany na stranu, jeho výchylka dělala někdy až 90 stupňů, ale vzduchoplavce naštěstí nevyklopil. Po nárazu na zem odskočil a tažený padákem se znovu odrazil do vzduchu, ale nakonec přece jen přistál. Garnerin se z něj vynořil nezraněn a slavil svůj triumf, i když mu údajně nebylo vůbec dobře od žaludku – „možná první zaznamenaný případ letecké nevolnosti,“ poznamenal k tomu Noronha.
Vítr ho při sestupu snesl asi kilometr severně od parku, ale byl rychle dopraven zpět do výchozího bodu, kde ho nadšeně přivítal shromážděný dav.
Fanynky v rodině, překonávající mistra
Mezi ohromenými diváky, kteří sledovali Garnerinův prvotní odvážný seskok, byla i mladá žena jménem Jeanne-Geneviève Labrosseová. Nebojácný vzduchoplavec jí okamžitě učaroval, takže ho záhy vyhledala a poprosila jej, aby se mohla stát jeho žákyní.
Zhruba o rok později, dne 10. listopadu 1798, se s ním poprvé vznesla v balonu do vzduchu, a následně se stala první ženou na světě, která letěla v balonu sólo. Dne 12. října 1799 se pak stala první ženou, která se stejně jako Garnerin snesla z výšky kolem 900 metrů na padáku (po jeho vzoru odpojila v té výšce balon a klesala k zemi v rozhoupané gondole). Létání i zrychlené snášení se na zem na padáku se jí zalíbilo, a tak brzy vystupovala jako vzduchoplavkyně a parašutistka v gondole v řadě francouzských i evropských měst.
Později se za Garnerina vdala a dne 11. října 1802 podala jeho jménem přihlášku na „zařízení zvané padák, určené ke zpomalení pádu koše po prasknutí balonu“.
Jeden z raných letů Garnerinovy ženy Jeanne Geneviève Garnerinové (narozené roku 1779). Diváci ji 28. března 1802 sledují, jak stoupá v balonu
Láska k balonovému létání i skákání přešla také na Garnerinovu neteř Elisu, jež se naučila od svého strýce řídit balon, už když jí bylo 15 let, a v letech 1815 až 1836 provedla asi 40 seskoků padákem.
Vylepšení vynálezu
Rané padákové seskoky, ať už Garnerina nebo jeho ženy, však stále poznamenávaly nepříjemné výkyvy, při nichž se gondola zmítala vzduchem a prudce se vychylovala ze strany na stranu. Trvalou hrozbou tak bylo, že člověk uvnitř vypadne.
Garnerinovi trvalo několik let, než si uvědomil, že tuto nestabilitu vyvolává vzduch, který se nekontrolovatelně rozlévá kolem vrchlíku padáku. V roce 1802 se s tímto problémem svěřil svému příteli Jérômeovi de Lalande, slavnému astronomovi. A právě toho napadlo, že kdyby byl ve středu padáku vyříznut malý otvor, jímž by mohl vzduch plynule a pravidelně unikat, byl by tento problém vyřešen.
Garnerin přítelovu myšlenku okamžitě vyzkoušel v praxi a byl nadšen. Zařízení se i přes svou obrovskou velikost stalo dokonale ovladatelným.
Tím se definitivně proslavil. Ještě týž rok byl jmenován oficiálním francouzským letcem a začal v této funkci reprezentovat spolu se svou ženou Francii. Dne 21. září 1802 uskutečnil v Londýně rekordní skok z 2500 metrů a během několika dalších let provedl kolem 200 seskoků v různých zemích. Také se snažil provádět během balonových let různé vědecké experimenty a studoval například možnost využít balony k vojenské komunikaci.
„Je ironií osudu, že smrt André-Jacquese Garnerina nepřišla kvůli poruše padáku, ale našla si ho na zemi, když se připravoval na výstup balonem. Když 18. srpna 1823 připravoval padák ke vzletu, náhlý silný poryv větru způsobil prudký pohyb konstrukce a on utrpěl smrtelnou ránu do hlavy od nějaké těžké dřevěné části výstroje balonu,“ uzavírá Noronha.
3
Cestujeme
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
