„Manželce jsem po půl roce od seznámení v hádce dal facku. Nikdy v životě jsem to předtím neudělal a pro oba to byl hrozný šok,“ popisuje Luboš. Šokových situací, kdy vládla v jejich domácnosti „Itálie“, při kterých létaly z obou stran facky, bylo od té doby ještě mnoho.

„Oba jsme dominantní typy, tvrdé palice. Náraz dvou stejných povah se ukázal jako katastrofa a poprvé v životě jsme zjistili, že nedokážeme v konfrontaci s tím druhým ovládat vztek,“ přiznává Martina. Vzali rozum do hrsti a začali se svým vztekem pracovat. Úspěšně, fyzické i slovní násilí už před lety vytěsnili.

„Když se začneme hádat, jeden nebo druhý odchází ven běhat nebo se zamkne v koupelně a cvičí jógu. Do patnácti minut je klid,“ doplňuje Luboš.  

Záchvaty vzteku, kterými oba vůči sobě trpěli, nejsou zase tak výjimečné. Z loňského průzkumu agentury Nielsen Admosphere pro organizaci Liga otevřených mužů (LOM) vyplynulo, že problém se zvládáním vzteku cítí až 13 procent dospělých Čechů. Deset procent dotazovaných pak přiznalo, že se dopouští psychického, verbálního či fyzického násilí.

„Při zjednodušeném přepočtu se v ČR jedná o stovky tisíc dospělých lidí. Přitom je možné, že jde pouze o špičku ledovce, protože mohou existovat lidé, kteří svůj problém nepřiznají nebo ho nedokáží rozpoznat,“ vysvětluje socioložka Hana Friedlaenderová z Nielsen Admosphere.

To částečně potvrzuje i samotný výzkum, kdy vyplynulo, že u partnera pociťuje potíže se zvládáním vzteku 19 procent dotázaných žen. Oproti tomu muži pociťovali nedostatečnou kontrolu vzteku u svých protějšků jen v osmi procentech. LOM a agentura v tématu pokračovaly i letos a další výzkum potvrdil, že v souvislosti s pandemií sice lidé u sebe nepociťovali zvýšení míry násilí, rozhodně u nich ale nedošlo ani k žádnému zklidnění.  

Vztek je emoce a přestože častá výmluva agresorů bývá „Už jsem takový/á, smiř se s tím a nerozčiluj mě,“ nebo „Vyprovokoval/a jsi mě k tomu, je to tvoje vina,“ podle odborníků takový přístup správný není.   

Vztek má vždy spouštěč

Se vztekem lze pracovat. Základem je přijmout za něj a jeho následky zodpovědnost. „Je tedy důležité přestat řešit na koho nebo na co se zlobíme, ale zaměřit se na to, odkud v nás vztek pramení. Musíme poznat vnitřní příčiny vzteku, pocity a stavy, které vzteku předcházejí, a naučit se s nimi pracovat,“ vysvětluje psychoterapeut Evžen Nový.  

Vztek má vždy spouštěč. Často je příčina odstartována navozením podobného pocitu, který jsme cítili někdy v minulosti. Třeba v situacích, kdy jsme byli poníženi, bylo nám ublíženo nebo jsme cítili strach. Na vině jsou i přejaté vzorce chování od příbuzných, kteří nešli pro ránu daleko. Výbuchy agrese bývají i výsledkem dlouhodobého stresu nebo potlačovaných negativních emocí.

„Na různé podněty reagujeme každý jinak a je důležité pochopit, na jaké podněty klient reaguje a jaká je mezi spouštěčem a výbuchem vzteku souvislost,“ vysvětluje Nový.

Liga otevřených mužů už více než šest let pořádá kurzy Zvládání vzteku. Spoléhá přitom na osvědčenou metodu ze zahraničí, která využívá postupy tzv. kognitivně-behaviorální psychoterapie. „Základním schématem je: poznej, co se s tebou děje – zastav násilné chování – vyber jinou alternativu,“ popisuje psychoterapeut Nový.

Signály počátečního vzteku

Důležité je umět zastavit vztek včas, než nabere rychlé otáčky. Signály počátečního vzteku jsou třeba třes v rukou, pocení, zvyšování hlasu nebo výše zmíněné pocity bolesti, ponížení. Pak nastává prostor pro takzvané ventily vzteku. Těmi mohou být techniky dýchání, silové činnosti, odvádění pozornosti a podobně. Podle odborníků je také vynikající metoda postup, který zvolila dvojice na začátku. Prostě odejít a vychladnout.

Ať už si člověk vybere cestu odborné pomoci nebo to zkusí vlastními silami, je dobré začít co nejdřív. Vztek totiž neškodí jen mezilidským vztahům, ale samotným vzteklounům. Zahraniční výzkumy potvrzují, že lidé, kteří dlouhodobě nezvládají svůj vztek, jsou náchylnější k chronickým zánětům, poruchám spánku, metabolickým poruchám nebo kardiovaskulárním onemocněním.