Jahodové plantáže jsou obsypané lidmi, ale ovocnářství se lidí nedostává.
Při samosběru si člověk vyjede na pár hodin, ušetří peníze a natrhá si čerstvé, právě dozrálé jahody. Ale chybí ochota pracovat v zemědělství deset i dvanáct hodin denně, často i o víkendu, podle počasí. Ovocnářství v celé Evropské unii je závislé na zahraničních pracovnících, krize kolem pandemie to opět ukázala.

Nedají se zde lidé nahradit technologiemi?
Aby stroj nahradil ruční práci, musel by pomalu půl roku pracovat 24 hodin denně, aby investice měla návratnost. Jsou tady rybízové kombajny, setřasače na višně nebo na švestky k pálení, ale pokud chceme dělat ovoce pro čerstvý trh v takové kvalitě, jako chtějí zákazníci a obchodní řetězce, tak se ruční práci nevyhneme.

Pro sklizeň konzumních jablek, švestek, třešní, meruněk je zatím ruční práce nenahraditelná. Jak se pracovní síly nedostává, tak rostou její náklady. Ve větší míře se budou promítat do cen ovoce, to kvalitní bude ještě dražší.

Plocha sadů v Česku za uplynulých 30 let klesla o třetinu. Proč?
Řada pěstitelů skončila, protože budování nových sadů vyžaduje výrazně vyšší investice, než tomu bývalo kdysi – závlahy, různé konstrukce, protikroupová zařízení.

Klima se mění a je potřeba úrodu chránit, což je investičně náročné, ale bohužel tomu neodpovídají farmářské ceny, které za ovoce dostanou. Přestali jsme úplně s pěstováním angreštu, výrazně se omezilo pěstování rybízu. Tyto plodiny jsou pro pěstitele nerentabilní.

Jakým druhům ovoce naopak v Česku věštíte dobrou budoucnost?
Drží se jablka, která dnes tvoří 80 procent veškeré produkce ovoce, takže je to strategická záležitost pro naprostou většinu ovocnářů.

Češi jsou milovníci jablek, jejich spotřeba zde patří k nejvyšším v Evropě, protože se zde v průměru ročně sní kolem 24 kilogramů jablek včetně těch na zpracování. Začínají se budovat plantáže borůvek, teprve čas ale ukáže, jak obstojí. Také vzhledem k tomu, že zrovna u nich je velká potřeba ruční práce.

Jaké ovoce by měli Češi kupovat?
To lokální, protože tím pomáhají krajině. Většina ovocných druhů jsou trvalé kultury, které plní nezastupitelnou funkci v krajině, co se týká eroze, jímání vody ve srovnání s rozsáhlými lány polních plodin. Podporují i lokálního farmáře, místní ekonomiku a životní prostředí. Jezdí k nám totiž ročně desítky tisíc kamionů s ovocem, které bychom byli schopni pěstovat tady.