Deník vděčnosti Jednou z nejvýznamnějších kulturních památek jižních Čech je vyšebrodský klášter, jenž je sídlem cisterciáckého opatství a v současnosti jediným fungujícím mužským cisterciáckým klášterem v Česku. Ve 13. století ho založil Vok I. z Rožmberka, významný český šlechtic z rodu Vítkovců, vysoký zemský úředník a maršálek českého království. Nebyl to zdaleka první takový jeho počin: založil také hrad Rožmberk a dokonce i jihopolské město Prudník. Právě s vyšebrodským klášterem se však pojí legenda, že ho Vok z Rožmberka založil z vděčnosti.

Vděk za život

Pro budoucnost zaznamenal tuto legendu v roce 1629 slavný jezuitský literát Bohuslav Balbín, jenž se snažil podobnými příběhy posilovat katolický kult Panny Marie, považované za ochránkyni života. A za svůj život jí měl vděčit právě i slavný vítkovský šlechtic.

Podle legendy totiž v jeho dobách ještě před založením kláštera stávala na místě dnešního klášterního hřbitova malá kaple, v níž byl vystaven právě její obraz neboli portrét Matky Boží Sedmibolestné. Vok chtěl údajně tento obraz zhlédnout, a aby se ke kapličce dostal, musel s koněm překročit Vltavu. Jenže si vybral špatné místo a čas: řeka byla v tu dobu právě rozvodněná a jemu i s koněm hrozilo utonutí.

„V nouzi Vok prosil o pomoc tu, která je nejmocnější k zprostředkování pomoci – Matku Boží – a slyšel něco jako jdi výše nebo broď se výše. Tak Vok z Rožmberka našel brod, byl zachráněn a z vděčnosti založil klášter cisterciáků, kteří byli obzvláštními ctiteli Matky Boží. Klášter pak nazval na počest této události Vyšší Brod (německy Hohenfurt, latinsky Altovadum),“ uvádí pověst, kterou prý nejdříve nalezl páter Dominik Kaidl v rukopise z 30. června roku 1629 a záhy poté ji zpopularizoval Balbín.

31. května 1721 byl blahoslaven Jan Nepomucký, původně Jan či Johánek z Pomuku:

Podle jiné verze téže pověsti se náhle přihnala prudká vlna, která strhla Voka i s koněm do hlubiny, kde oba bojovali o život a spásu našli až poté, co šlechtic z posledních sil a v největší úzkosti zvolal: „Zachráním-li se, postavím v těchto místech klášter!“ Po tomto výkřiku náhle kůň nahmatal kopyty pevné dno a rychle zamířil k druhému břehu. Oba byli zachráněni.

close Vok I. z Rožmberka na rytině Josefa Vojtěcha Hellicha podle gotického originálu info Zdroj: Wikimedia Commons, Josef Hellich, Krameriova digitální knihovna, volné dílo zoom_in Vok I. z Rožmberka na rytině Josefa Vojtěcha Hellicha podle gotického originálu

Podle stránek Historie města Český Krumlov může mít legenda pravdivé jádro v tom, že Vok jednou skutečně jen taktak unikl smrti utonutím. Nestalo se to ale na Vltavě, nýbrž na řece Inn protékající Tyrolskem a Bavorskem. V neděli 25. srpna 1257 zde došlo u města Mühldorf v bitvě, v níž se střetli český král Přemysl Otakar II. s vévodou Ludvíkem II. Bavorským. Přemysl, po jehož boku bojoval i Vok z Rožmberka, tuto bitvu prohrál a při útěku se celá jeho zbylá družina ocitla ve velkém nebezpečí. Vok patřil k těm, jimž se podařilo vyváznout, takže měl určitě důvod děkovat osudu – nebo právě Panně Marii.

Bylo to jinak

Na druhé straně si legenda zcela určitě vymýšlí v tom, že by název kláštera inspiroval její hlas, který tonoucí šlechtic zaslechl. Označení Vyšší Brod je totiž podstatně starší než klášter samotný.

„V době zakládání existovala už trhová ves Vyšší Brod se svým farním kostelem. Vyšší Brod pak znamená ‚výše položený brod‘ na rozdíl od brodů položených níže po proudu Vltavy. Se zmíněnou legendou nemá tedy název nic společného, jen snad to, že fundace kláštera navázala na již existující jméno, jak to bylo ve 13. století oblíbené (viz například Velehrad),“ uvádí Cisterciácký klášter Vyšší Brod na svých stránkách.

K vlastním přípravám k jeho založení došlo na přelomu května a června 1259 a proběhly na poli kanonického práva. Vok z Rožmberka požádal o povolení k jeho zřízení opata v Citeaux, přičemž se zavázal, že věnuje klášteru majetek s ročním výnosem šedesáti talentů stříbra a dvě vinice. Klášter měli jako první zabydlet mniši z rakouského Wilheringu na Dunaji u Lince.

Příklad Jany z Arku vrátil Francouzům odvahu, nakonec se však stala nepohodlnou a skončila v rukách svých nepřátel:

František Valentin Schmidt, archivář vyšebrodského kláštera z let 1926 a 1927, popisuje jeho vysvěcení takto: „Na svatodušní neděli 1. června 1259 pražský biskup Jan III. z Dražic za přítomnosti mnoha šlechticů a množství lidu vysvětil klášterní kostel. Hlavní oltář z oltářního kamene s jednoduchým křížem nad ním a Vok z Rožmberka přede všemi ústně zopakoval darování, jež bylo odevzdáno opatu Ottovi a dvanácti mnichům, kteří byli povoláni z Wilheringu. Přirozeně již dříve zvolili místo, kde se usadí, a zbudovali prozatímní příbytky.“

Samotný cisterciácký řád vznikl v Burgundsku na přelomu 11. a 12. století. Patřil k reformním hnutím reagujícím na rozpor mezi ideály a skutečným stylem života tehdejších klášterů. „Cisterciáci vycházeli z původní řehole svatého Benedikta ze 6. století. Požadovali oddělení od laického světa, návrat k prostotě, chudobě a práci. Benediktovo ‚Ora et labora‘ (Modli se a pracuj) se stalo programem cisterciáckého řádu,“ uvádějí stránky Historie města Český Krumlov.

První klášter tohoto řádu byl založen v roce 1098 ve francouzském městě Citeaux v Burgundsku jižně od Dijonu. Citeaux, latinsky Cistercium, dalo řádu i jméno.

V Čechách vznikl první cisterciácký klášter v letech 1142 až 1144 v obci Sedlec (dnes část Kutné Hory). Před Vyšším Brodem už existovalo v Čechách sedm cisterciáckých klášterů.

Více klášterů z vděku

Pro úplnost se ještě sluší dodat, že vyšebrodský klášter není jediný, jehož vznik přičítá legenda vděčnosti. Velmi podobná pověst se pojí třeba se španělským cisterciáckým klášterem Veruela stojícím na hranici provincií Soria a Zaragoza, který prý nechal roku 1171 založit španělský šlechtic a člen aragonského rodu Pedro de Atarés z vděčnosti za to, že nezahynul v horách Moncayo.

Snad žádný mnišský řád není spojen s tolika legendami jako templáři:

Pověst o zázračném zachránění z rozvodněné řeky, k němuž údajně přiložila svou ruku sama Panna Maria, má také více protagonistů. Kromě Voka I. Rožmberského tak prý byl zachráněn i blahoslavený Hroznata z Ovence, původně český šlechtic a rytíř. Ten své dětství prožil v Polsku, kam se provdala jeho starší sestra, a jednou se málem utopil ve Visle. Také jemu prý tehdy pomohla Panna Maria, jejíž ruce nad sebou v mrákotách uviděl a jež ho zřejmě měly udržet nad vodou – podle legendy totiž spadl do řeky ve tři odpoledne, ale rybáři ho vylovili až večer, přesvědčení, že už tahají jen mrtvé tělo. Chlapec však na břehu otevřel oči.

Také Hroznata měl slíbit, že se za svou záchranu odvděčí, což v roce 1193 splnil založením kláštera v Teplé, který věnoval řádu premonstrátů kanovníků. I tento klášter dnes obývá aktivní řeholní komunita.