Biatlon jako olympijská medailová jistota? Ano, bývávalo. Před osmi lety v Soči se tato idea dokonale naplnila, tehdy výprava vedená rozjetou Gabrielou Soukalovou a Ondřejem Moravcem doručila domů hned pět cenných kovů a Česko posedla zimní biatlonová horečka.
Byly to časy, kdy se o výkonech českých biatlonistů pomalu skládaly národní písně. Medailové úspěchy přicházely jako na běžícím páse, jen stěží byste hledali závod, jehož závěrečné stupně vítězů nezbarvovala do své krásy i česká vlajka. Žádný jiný sport si zkrátka nezískal takovou pozornost nadšených fanoušků.

Na hrách v Pchjongčchangu už to však taková paráda nebyla, kromě zázračného závodu Michala Krčmáře a vydřeného kovu Veroniky Vítkové se biatlonisté po zádech rozhodně neplácali. Jako by se snad naplnila všudypřítomná domněnka, že s Gabrielou Soukalovou tehdy odešla i vítězná nálada. A něco na tom zřejmě opravdu bude.
Český biatlon už zkrátka nepřitahuje jako dříve. V letech minulých platil za jednoho z pravidelných favoritů na zisk těch nejvyšších umístění, světová špička kolem severských zemí vnímala naše běžce jako neutichající konkurenci a věčné rivaly na trati.
Malá velká naděje Davidová, štafeta spíše utopií
Avšak zatímco soupeři přicházeli na světovou scénu se stále novými a lepšími produkty, jinými slovy se mohli pyšnit dalšími biatlonovými diamanty, Češi svou domácí výrobu pozastavili. Norové, Francouzi, Němci, ale třeba i Rusové, ti všichni se českému biatlonu postupně vzdalují.
Za vše ostatně mluví výsledky z probíhající olympijské sezony, která jen poukázala na zrcadlo kruté reality. Dobře, když budeme opravdu optimisté, tak můžeme říct, že z mírného stínu zklamání občas vykročila Markéta Davidová, o příjemný výsledek se zase na mužské straně výjimečně postaral Michal Krčmář.
Ale tady veškerá slova chvály bohužel končí. Rozplývat se radostí nad tím, že když se zkrátka zadaří, tak do elitní dvacítky pořadí proniknou místo jednoho hned dvě česká jména, je vzhledem ke stále rychleji utíkající konkurenci spíše směšné. Je třeba si na nalít čistého vína. A to už bohužel přestává chutnat sladce.
Do dějiště olympiády tak přijíždí biatlonová výprava bez jakýchkoliv větších nadějí. Tedy kromě těch, které jsou intenzivně vkládány do pětadvacetileté rodačky z Jablonce nad Nisou. Loňská mistryně světa Markéta Davidová bude v Pekingu platit za suverénně největší favoritku na zisk cenného kovu, stejně tak jako za hlavního lídra ženské štafety.

V probíhajícím ročníku zatím Davidová zapsala jedno zlato hned na úvod Světového poháru, zároveň dosáhla na malý křišťálový glóbus za celkové prvenství v pořadí vytrvalostních závodů. To se cení. Často ji v závodech trápí nepřesná střelba, v běhu pak naopak ukazuje perfektní výkony. Pokud srovná střeleckou mušku, může v Pekingu pomýšlet na medailový sen.
Spolu s ní si účast na hrách zajistily i Jessica Jislová, Eva Puskarčíková, Lucie Charvátová a také juniorská naděje Tereza Voborníková. Tady by byl jakýkoliv individuální úspěch spíše hotovým zázrakem, malé světýlko naděje však bude svítit v případě ženské štafety. Ale nutno říct, že jen opravdu malé.

Mužský biatlon uvadá, samotný Krčmář nestačí
Mezi experty se v posledních dnech velice hlasitě zmiňovala rovněž varianta smíšené štafety. Jistě, výběr dvou nejlepších zástupců ženské a mužské složky přeci zajistí určitou kvalitu. Jenže momentálně tu ční úplně jiný problém. Problém nesoucí název „Hledá se parťák pro Michala Krčmáře, zn. spěchá to“.
A toho se zřejmě ještě nějaký ten pátek najít zkrátka nepodaří. Mužský biatlon zasáhly po odchodu Ondřeje Moravce do sportovního důchodu krušné časy, nějaké myšlenky na zisk medaile jsou tu spíše hodně přikreslenou utopií. Jediná naděje? Korejská repríza v podání Krčmáře.

Pro většinu mužské výpravy to navíc bude olympijská premiéra, což je sice možná hezkým příslibem do budoucna, ale zároveň jen potvrzením toho, že mezi muži to v Pekingu pravděpodobně cinkat nebude. Světová konkurence je jednoduše o několik kroků vpřed.
Tak třeba Norové vyšlou do boje kromě slavných bratrů Boeových i letos rozjetého Christiansena s Laegreidem, Rusové se budou zase opírat o úderné duo Latypov-Loginov. A Francie? Ta má pro změnu ve svých řadách současné lídry Světového poháru Fillona Mailleta s Jacquelinem. A to je teprve pouhý výčet těch opravdu nejžhavějších kandidátů na medaile.

Markétě Davidové pro změnu roste největší hrozba v norské kometě Martě Roeiselandové, tu však budou mermomocí nahánět i Běloruska Alimbekavová, švédské sestry Oebergové a v neposlední řadě i italská legenda Dorothea Wiererová.
Co tedy vlastně očekávat? Možná to skutečně bude krutý pád do reality, třeba se ale stane zázrak a česká biatlonová výprava si na sebe opět přišije vzácný odznak hrdosti, který si už jednou vystřílela na hrách v Soči.