Před ním stanul jeden z dozorců Tomáš Rýdl. Byl to právě on, kdo měl osudného dne 9. února 2016 službu. Obžaloba mu kladla za vinu, že zanedbal své dozorčí povinnosti a kvůli tomu se vězňům podařilo pronést léky, kterými se vzápětí otrávili.

DŮKAZ CHYBĚL

Soud však dozorce viny zprostil, byť zatím nepravomocně. Proti Rýdlovi nestál jediný přímý důkaz a řetěz nepřímých důkazů soudce neshledal jako jedinou možnost, jak se mohli vězni k lékům dostat.

„Dokazování v tomto případu bylo velmi podrobné. Ze tří osob, které mohly k případu co říci, však hlavní svědek, obžalovaný Rýdl, vinu nepřipouští, odsouzený Gebl, který tablety rozdával, odmítl výpověď a další odsouzený – Bílý – tvrzení uváděná obžalobou popsal rozdílně. Obžaloba sice skutek popsala tak, jak se mohl pravděpodobně i odehrát, soud však nemá za to, že to byla jediná možná verze, která mohla nastat," konstatoval soudce Milan Špryňar.

Okresní soud v Pardubicích zprostil obžaloby dozorce Tomáše Rýdla. Ten se měl dopustit zanedbání povinnosti, která vedla k otravě 11 vězňů v pardubické věznici.

JINOU STOPU NEHLEDALI

Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), která případ kvůli možnému pochybení na straně vězeňské služby vyšetřovala, vyrazila po jedné jediné stopě: svalit vinu na dozorce.

Podle verze obžaloby měla dvojice odsouzených Gebl a Bílý, které doprovázel souzený dozorce Tomáš Rýdl, při vynášení odpadků do kontejneru na dvoře věznice nalézt léky a bez kontroly je pronést zpět do cely.

SPORNÉ BODY PŘÍPADU

Jenže právě v tomto bodě je hlavní těžiště sporu. Gebl odmítl vypovídat, Bílý žádné léky u Gebla neviděl a navíc sdělil, že před příchodem do cely byli oba dozorcem důkladně prohledáni.
Mělo jít o tři stovky tablet v platech. Toto množství si měl odsouzený Gebl údajně nepozorovaně ukrýt do spodního prádla a bez povšimnutí pronést i přes prohlídku zpět. Je-li to vůbec fyzicky možné zvládnout, s tím už si vyšetřovatelé GIBSu hlavu nelámali.

A pak je tu druhý otazník. Původ léků je známý. Předepsané je měl odsouzený Pyšna z oddělení pro zdravotně postižené. Těm mladiství přezdívají „důchodci" a nachází se o jedno patro pod nimi. Proč měl Pyšna u sebe 300 tablet na předpis? Místo užívání je schraňoval, aby si způsobil zdravotní komplikace a mohl za to vymáhat náhradu. Jak se léky dostaly do rukou mladistvým? To u soudu vysvětleno nebylo.

Pyšna řekl, že je prý vyhodil do odpadkového koše v cele těsně před svým přeložením, protože by tablety nepřevezl.
Jenže – léky jsou ve věznici velmi ceněný artikl. Představa, že někdo vyhodí jen tak 300 tablet do koše, je nepravděpodobná. Za mřížemi totiž měly hodnotu zlata.

JE TO MOŽNÉ, ALE…

To vše hrálo proti vznesené žalobě a nakonec zaznělo i při vynesení rozsudku. „Představa, že sebelepší dozorce vždy na sto procent zachytí všechny ilegální předměty, je naivní. Toto se ve věznici děje, přiznejme si to," konstatoval soudce.

„Nelze vyloučit, že odsouzený Gebl mohl přijít k lékům i jinde, byť verze státního zástupce by nejspíš mohla být pravdivá. Jak k tabletám ale přišel, na tom se nakonec neshodli ani tři odsouzení na jedné cele. Jeden z nich verzi obžaloby přímo popřel," uzavřel soudce Milan Špryňar.