Linka bezpečí: Jak zvládat sebepoškozování?

Zdroj: Youtube

Odborníci bijí na poplach. V posledních letech totiž výrazně přibývá mladistvých, kteří se sebepoškozují. Sám sobě ubližuje téměř každý pátý dospívající.

Přesné statistiky o počtech sebepoškozujících se samozřejmě vést nedají. Jak ale například loni upozornila Linka bezpečí, určená pro krizové kontakty dětí a studentů do 26 let, téma sebepoškozování vzrostlo na této lince za posledních pět let téměř o 500 procent. Na všech službách Linky bezpečí (tedy telefonu, chatu a e-mailu; pozn. red.) se v posledních letech objevuje toto téma čím dál častěji. V roce 2017 bylo takových kontaktů 537, zatímco v roce 2022 už 2607.

Nejčastěji se sebepoškozují dospívající dívky

„Norská data ukazují, že incidence sebepoškozování v Norsku je 16,2 procenta. V Česku se uvádí, že ročně je hospitalizováno z důvodu sebepoškozování kolem tří tisíc osob ve věku 15–24 let,“ píší čeští odborníci na závislosti v článku, publikovaném na webových stránkách odborného časopisu Adiktologie v preventivní a léčebné praxi.

Covid znamenal velký zásah do dětské psychiky, asi větší, než jsme si dokázali připustit. Prudce přibylo psychických problémů a v učení se mnohem extrémněji rozevřely nůžky mezi jednotlivými dětmi.
Ubližují si, myslí na sebevraždu. Až čtvrt milionu dětí v ČR potřebuje pomoc

V mezinárodním měřítku se uvádí, že zhruba 18 procent mladých lidí ve věku 12–18 let a 4 procenta dospělých se úmyslně sebepoškozují. Odhady se mezi jednotlivými průzkumy a zeměmi liší. Co se týká pohlaví, sebepoškozují se ženy i muži přibližně stejně, avšak výskyt je nejvyšší u mladých žen ve věku dospívání.

Co to je sebepoškozování

  • Sebepoškozování je záměrné ubližování sám sobě. Nejčastěji se jedná o zraňování žiletkou, řezání do rukou a nohou, škrábání kůže do krve, štípání nebo pálení se zapalovačem.
  • Jde o nezdravý způsob, jak se vyrovnávat s emočními problémy jako jsou úzkost, smutek a deprese nebo s jinými stresujícími situacemi. Sebepoškozování je návykové a vzniká na něm závislost.
  • K sebepoškozování tíhnou lidé, když cítí velké napětí, které neumí uvolnit jinak. Nebo naopak necítí vůbec nic a potřebují cítit aspoň něco. Zdroj: Linka bezpečí 

Negativní i pozitivní emoce

Motivace k sebepoškozování je velmi individuální. Motivy bývají rozdílné a často jde o jejich kombinaci. „Jde o způsob, jakým se nejen dospívající snaží zvládat své pocity, dosáhnout jejich uvolnění nebo kontroly nad nimi. Často jsou v této souvislosti zmiňované emoce jako vina, osamělost, beznaděj, deprese, tlak, stres či vztek,“ vysvětluje lékařka a psychoterapeutka Hana Deáková, působící také na portálu Terapie.cz.

Všeobecně lze říci, že jde o silné, zahlcující emoce, které daný jedinec neumí zpracovat. Sebepoškozování může vyvolat dokonce i silná pozitivní emoce, třeba velká a upřímná pochvala od někoho, pokud na něco takového daný jedinec není zvyklý.

Lékařka a psychoterapeutka Hana Deáková.Lékařka a psychoterapeutka Hana Deáková.Zdroj: Se svolením dr. Deákové

Nervová soustava ještě není vyvinutá

Děti a dospívající nemají ještě zralou nervovou soustavu. Ta není plně schopná zdravé seberegulace, a tak děti zatím neumějí adekvátně zvládat silné emoce. „Dítě potřebuje prostředí, blízkého člověka, který mu pomůže emoce zpracovat. Můžeme tomu říkat koregulace,“ říká Hana Deáková.

Na sociálních sítích děti vidí a slyší třeba toto: Nemáš rovné zuby? Opiluj si je pilníkem.
Upiluj si zuby. Zkus se přiškrtit. Spolkni prací gel. Tohle internet radí dětem

Pro přesnější pochopní nabízí terapeutka příklad: „Představme si malé dítě, které má strach nebo ho něco bolí. Cítí nejistotu. Jeho nervová soustava potřebuje podporu rodiče, tedy objetí, pochopení, povídání si o problému. Rodič tím nervovou soustavu dítěte takzvaně koreguluje, neboli pomáhá se zvládnutím prožitku. A také ji tím učí, jak s podobnými situacemi zacházet.“

Aplikace Nepanikař! Pomáhá lidem zvládat kritické situace:

Psychické problémy se kombinují

Pokud mladý člověk podporu nedostává, může si pomáhat zvládat zátěž různými náhradními strategiemi. A jednou z nich muže být právě sebepoškozování, které má při návalu emoce pomoci dosáhnout úlevu.

„Sebepoškozování se může pojit i s jinými příznaky. Bývá ve spojitosti s depresemi, obsedantně kompulsivní poruchou, anorexií, bulimií, úzkostmi nebo panickou poruchou. Někdy jde o kombinaci se závislostí na alkoholu,“ vyjmenovává doktorka Deáková.


Nahrává se anketa ...

Fyzická bolest převáží bolest duše

Jaké důvody klienti psychoterapeutce uváděli coby spouštěcí emoce pro sebepoškozování? Byla to třeba dívka, která v rodině necítila zájem o ni. Vyprávěla terapeutce, že potřebovala, aby bolest těla překryla bolest na duši.

„Další sebepoškozující byla dívka, o kterou se matka nezajímala. Když dívka matce o svých obtížích řekla, ta jí jen vynadala a řekla jí, že je hloupá. Více zájmu o ni neprojevila,“ popisuje Hana Deáková.

„Pokud dítě fyzicky trestáme, i kdybychom se bavili o plácnutí nebo pohlavku, vytváříme tím vzor, který po nás bude opakovat,“ říká dětská psycholožka.
Výchova pohlavkem? Nedivte se, když pak dítě ublíží sourozenci, říká psycholožka

Jiná dívka těžce nesla rozvod rodičů. „Dávala si za vinu, že je to její vina. Že rozvod způsobilo její chování. Jeden hoch se sebepoškozoval, protože neunesl rozchod s dívkou. Potřeboval světu dokazovat, jak trpí,“ říká psychoterapeutka.

Nezájem o dítě jako startér poruchy

Kromě genů může za rozvojem sebepoškozování stát i chování rodičů k dítěti. Atmosféra v rodině je podle Hany Deákové klíčová.

„Dítě pro svůj zdravý vývoj potřebuje emocionální zainteresovanost pečující osoby. Emocionálně nepřítomný rodič svým nezájmem dává dítěti najevo, že jeho úspěchy a neúspěchy nejsou důležité. To vede k rozvoji pocitu nedůležitosti a nízké sebehodnoty,“ vysvětluje doktorka Deáková.

Jaká výchova je podle odbornice riziková?

  • Autoritářský styl vyžadující poslušnost. Jde o způsob výchovy, kdy rodič prosazuje moc. To vede u dítěte ke sklonům k izolaci, ztrátě spontaneity, k úzkosti. Uplatňování neměnných pravidel a nepřijímání projevů emocí dítěte jsou faktory, které přispívají k hledání náhradních způsobů zvládání emocí.
  • Stejně tak riziková je i zanedbávající výchova, kdy rodič o dítě neprojevuje opravdový zájem. Adolescent sebepoškozováním může volat: „SOS, potřebuji být viděn!“
  • Samozřejmě krajně ohrožené jsou děti týrané, sexuálně nebo emočně zneužívané. Riziková je i situace po úmrtí v rodině.

Jak vychovávat správně?

  • Přítomný přijímající rodič nekritizuje dítě za jeho emoce.
  • Naopak mu ukazuje, že emoce jsou v pořádku, a učí ho, jak s nimi vhodným způsobem zacházet, nikoli je potlačovat.
  • Zároveň však rodič drží pevné hranice, které dají dítěti jistotu, že se na něj může spolehnout. Důležitá je stálost a soudržnost psychiky rodiče, což znamená, že je pro dítě předvídatelný.