„Jsme spolu jenom kvůli dětem.“ Co si myslíte o této větě? Mohou spolu být páry jenom kvůli dětem, i když to mezi nimi neklape?
Pro fungování rodiny je naprosto zásadní, jaký je partnerský vztah mezi rodiči. Pokud partnerský vztah nefunguje dobře, nefunguje dobře ani rodina. Děti jsou vnímavé a intuitivní. Dokážou velmi dobře vycítit, když to mezi rodiči neklape. Nejvíc, co rodiče svým dětem mohou dát, je láskyplný vztah mezi sebou navzájem.

Rodiče se často rozhádají kvůli rozdílným představám o tom, jak své děti vychovávat. Je nutné, aby byli jednotní a jednotně vystupovali i před dítětem?
Je zcela přirozené, že se rodiče neshodnou na všem při výchově svých dětí. Každý z rodičů je jiný, byl vychován v jiné rodině, rozdílným způsobem. Pro děti mohou být odlišné způsoby přístupu k výchově v mnohém obohacující, v zásadních věcech je ale prospěšné, aby rodiče našli dohodu.

Jaký dopad na děti mají hádky rodičů, kteří si v rozčilení mnohdy neberou servítky?
Rodiče by měli mít na paměti, že děti jsou děti a neměli by je zbytečně přetěžovat svými problémy. Pokud se neustále hádají a kritizují před dětmi, jejich děti se cítí velmi špatně, a může to mít vliv na jejich chování, školní prospěch i zdravotní stav. Zároveň je ale výchovné, pokud děti občas vidí, že rodiče mají na různé věci různé názory a že i v láskyplném vztahu občas dojde ke konfliktu. Děti pak ale potřebují vědět úměrně svému věku, co se děje a proč. Nezbytné také je, aby viděly, jak rodiče svůj spor dokážou vyřešit a usmířit se. Tím se od svých rodičů učí umění, jak konflikty zvládat.

Když jeden rodič pomlouvá před dětmi druhého, navádí ho proti němu. Jak se má ten druhý zachovat?
Je dobré zkusit s druhým rodičem rozvíjet racionální spolupracující vztah, který je založen na dodržování pravidel a společném zájmu ve prospěch vašeho dítěte. Oba rodiče mají plně ve svých rukách dopady, jaké bude mít jejich jednání na prožívání a vývoj jejich dítěte.

Jak takové navádění a pomlouvání vnímají děti? Nechají se snadno ovlivnit?
Dítě chápe pomluvy a kritiku jednoho z rodičů jinak, než si dospělí představují. Každý z rodičů by si měl uvědomit, že cokoli, co vede k devalvaci druhého rodiče, poškozuje především jejich dítě. Vztah dítěte k oběma rodičům je nenahraditelný a jeho narušení může vést až k poškození zdravého vývoje dítěte.

Důvody k rozchodu bývají různé, od rozdílných názorů na život, výchovu dětí až po nevěru. Co se ale v člověku děje, že v některých případech silnou lásku najednou vystřídá ještě silnější nenávist?
Nenávist může vyvolat jak nějaká nečekaná událost, jakou je například zrada, ponížení, odmítnutí, nevěra nebo lež, která nás právě od člověka, ke kterému cítíme silnou lásku, nesmírně zraní. Nenávist ale může způsobit i dlouhodobé soužití, kdy o vztah partneři nepečují, přestane jim v něm být dobře, vzájemně se zraňují, postupně se odcizí se a za svojí nespokojenost i za těžký vzájemný vztah začnou vinit svého partnera.

Jak děti snášejí střídavou péči?
Střídavá péče některým dětem vyhovuje více, některým méně. Emočně vyrovnané dítě zvládá střídání domovů celkem dobře a z rozmanitosti dvou prostředí může mít dokonce i prospěch. Naučí se větší flexibilitě a čerpá z různých přístupů, názorů i vztahů. Naopak dítě, které nemá rádo změny a je úzkostnější, může mít problém přizpůsobovat se jinému prostředí.

Co je to mediace a k čemu může být rozcházejícím se párům prospěšná?
Mediace je způsob pokojného řešení sporů a konfliktů, jehož cílem je dohoda mezi rodiči, jak budou po rozchodu pečovat o své děti. Základem mediace je, že mezi rodiče vstoupí nezávislá osoba, takzvaný mediátor, který jim pomůže ke smírnému řešení všech sporných otázek, pokud se nejsou schopni dohodnout sami mezi sebou. Podmínkou je, že mediátor musí být nestranný.

Děti by měly mít i nadále zážitky s oběma rodiči. Jak to zařídit, když se rodiče navzájem nemohou vystát?
Rozpad rodiny je zátěžové období pro děti i dospělé, přesto dospělí mají situaci vždy jednodušší a měli by mobilizovat veškeré své síly ve prospěch podpory dětí, protože rozchod rodičů neznamená konec jejich rodičovského vztahu. Nejvhodnější uspořádání péče o děti je takové uspořádání, které dítěti zaručuje fyzickou, emocionální a sociální přítomnost obou rodičů, jakožto i celé širší rodiny.

Co má dělat rodič, se kterým děti nechtějí být nebo ho odmítají vídat?
Mezi dítětem a rodičem, se kterým dítě nežije, je vztah zpravidla křehčí. Delší odloučení nebo nátlak ze strany druhého rodiče může i dobrý vztah vážně narušit. Děti každopádně potřebují zažívat různorodé situace s oběma rodiči, situace, které zahrnují povinnosti i zábavu. Dospělí by měli mít dostatek dovedností, schopností a zkušeností, aby si zvládli vztah se svými dětmi co nejlépe nastavit, a pokud se dítě odmítá s některým z rodičů vídat, měl by se daný rodič zajímat o to, proč se tak děje. Druhý rodič by měl v ideálním případě podpořit dítě v kontaktu s odmítaným rodičem. Hlavním způsobem prohlubováním vztahu s dítětem je společná zkušenost a zážitek.