Poslední březnový týden v sobě nese jedno důležité datum: 25. březen je Mezinárodní den nenarozených dětí. Důležité je to zejména pro všechny rodiče, kteří se museli a dodnes musejí vypořádat se ztrátou svého nenarozeného potomka.

Stejně jako paní Magda, jejíž bývalý přítel jí jasně řekl, že pokud si dítě nechá, odejde od ní. Ze strachu, že zůstane na vše sama, podstoupila umělé přerušení těhotenství. To však její tělo ovlivnilo natolik, že už nikdy nedokázala dítě donosit do konce.


Nahrává se anketa ...

Potratů má za sebou několik. Jeden byl však natolik silný, že se rozhodla, že už znovu otěhotnět nikdy nechce. S ostatními rodiči tak i ona s manželem vzpomínají na své nenarozené děti každý rok ve stejný den, a to 25. března na Mezinárodní den nenarozených dětí.

Mezinárodní den nenarozených dětí

Vzpomínkové akce konané k Mezinárodnímu dni nenarozeného dítěte probíhají každoročně 25. března po celém světě. Den je vnímán jako symbol lásky a úcty k lidským bytostem, které nikdy nedostaly šanci narodit se a prožít plnohodnotný život. Vzpomíná se i na děti, které se narodily předčasně, nebo zemřely při porodu i krátce po něm.

A proč právě 25. březen? Není tajemstvím, že se tento významný den prosazuje ve velké míře mezi křesťany, jelikož má úzkou spojitost s Ježíšem Kristem.

Pro většinu těhotenství jsou typické určité příznaky, které může odhalit i ženino okolí
Jak poznat, že je žena těhotná? Toto jsou jasné signály, kterých si lze všimnout

„Datum bylo záměrně zvoleno tak, aby se shodovalo se svátkem Zvěstování, tedy vtělení Ježíše Krista do lůna Marie. Toto datum nastává vždy přesně devět měsíců do oslav narození Ježíše Krista, které připadá na 25. prosince,“ vysvětluje symboliku dne The Day of The Unborn Child.

Význam tohoto dne však není pouhou připomínkou nenarozených dětí, ale skrývá v sobě ještě mnohem hlubší smysl. Jde také o zamyšlení nad tím, že nenarozené děti často nemají stejná práva jako ty, které se narodí živé.

Práva na jejich život jsou často svírána v rukou matky, která dítě nosí pod svým srdcem. Prostřednictvím Mezinárodního dne nenarozených dětí se však otevírá otázka, zda i nenarozené děti nemají stejná práva už z podstaty, že již existují a jsou tak právoplatnými členy společnosti.

Toto se týká především chirurgicky vedených potratů, a proto se v tento den často konají různé akce s protipotratovou tématikou.

„Mezinárodní den nenarozených dětí je rovněž celosvětovou událostí, která se svojí podstatou vymezuje proti potratům a má tak připomínat ztracené životy nenarozených dětí vlivem potratu,“ tvrdí web Calendarbanana, který informuje o významných dnech v kalendáři i o tom, jak se slaví.

Pro rodiče nenarozených dětí je však 25. březen dnem, který jim poskytuje prostor k vyjádření smutku a zármutku ze ztráty dítěte.

Příběh paní Magdy - potrat pod nátlakem

Paní Magdě P. bylo 21 let, když poprvé nečekaně otěhotněla se svým tehdejším partnerem Vladimírem. Byli spolu od začátku studia na vysoké škole a Magda byla přesvědčená, že se partner zachová zodpovědně a její těhotenství přijme. To se však nestalo a Magda byla postavena před těžké životní rozhodnutí. Když si dítě nechá, zůstane na vše sama.

Odloženým dětem má se vzpomínkami pomoci kufřík vzpomínek.
Nevědí, kým jsou, ani komu se narodily. Odloženým dětem pomůže speciální kufřík

„Byla jsem ve druháku na vysoké škole. Když jsem se dozvěděla, že jsem v desátém týdnu, byl to pro mě šok. Dítě jsme neplánovali, ale věděla jsem, že bych studium zvládla i s ním. Děti jsem vždycky moc chtěla. Začala jsem se na něj docela i těšit,“ vzpomíná dnes 36letá Magda.

Pak ale přišla nečekaná reakce nejen od tehdejšího partnera, který dítě důrazně odmítal, ale i ze strany celého okolí. „Rodiče mi říkali, že jsem na dítě ještě mladá a že bych si zkazila život. Ať nejprve dodělám školu, najdu si dobrou práci a pak teprve myslím na budování rodiny. Partner mi nřekl, že pokud si dítě nechám, nechce s tím mít nic společného,“ popisuje krušné chvíle.

O potratu pod nátlakem hovoří i Hnutí Pro život ČR:

Zdroj: Youtube

Těsně před dovršením 12. týdne těhotenství se proto Magda pod tlakem rozhodla, že si dítě nechá vzít. Učinila rozhodnutí, kterého dodnes lituje. „Všichni mě tenkrát ujišťovali, že jsem mladá a že budu mít jednou tolik dětí, kolik budu chtít. I přesto, že jsem na potrat jít nechtěla, jsem jim podlehla a o děťátko tak přišla.

Snaha o otěhotnění po potratu

Několik týdnů po podstoupené interrupci se Magda s Vláďou rozešla, protože nedokázala žít s člověkem, který ji byl schopen opustit těhotnou. Pokračovala ve studiu a zanedlouho si našla nového partnera Michala, se kterým si byla mnohem bližší. Smutek ze ztráty dítěte s ním sdílela od prvních okamžiků. On k ní byl velice citlivý a brzy pochopila, že i on si děti po studiích moc přeje.

„Chvíli po promoci jsme si s Michalem řekli, že budu ještě rok v práci, kterou jsem na částečný úvazek dělala už při studiích, něco našetříme a začneme se snažit o miminko. Přesně jsme to dodrželi a oba jsme se moc těšili. Ale miminko nepřicházelo,“ vzpomíná Magda.

Odložit dítě po porodu do baby boxu je pro něj zdravotně méně bezpečné, než kdyby matka využila utajený porod, myslí si odborníci
Utajený porod Ježíška? Zákony ho umožňují, Marie by ale musela splnit podmínky

Magda za poslední roky několikrát otěhotněla, ale nikdy se jí nepodařilo pod svým srdcem dítě donosit až do termínu porodu. „Nedokážu ani spočítat, kolikrát jsem zažila zamlklý potrat. Nejhorší ale bylo, když už jsem přečkala rizikový první trimestr a potratila stejně. Bylo to vždy velice bolestivé, ale Michal stál vždy při mně. Byl mi obrovskou oporou,“ pokračuje.

O riziku neplodnosti po prodělaném potratu hovořil i gynekolog Petr Kovář. „V několika procentech případů hrozí, že žena po interrupcích bude mít problém znovu otěhotnět či těhotenství udržet. Navíc v případě zanesení infekce po potratu hrozí nebezpeční děložního zjizvení, které je třeba léčit. V opačném případě může vést až k neplodnosti,“ říká ženský lékař v gynekologické poradně GynPrenatal.

Nejhorší den a další ztráta

Samovolných potratů zažila Magda za deset let snažení o miminko nespočet. Nejvíce však vzpomíná na ten poslední, který prožila koncem února minulého roku. Bylo to ve 26. týdnu těhotenství a s partnerem už byli přesvědčeni, že si k nim jejich vysněné miminko konečně našlo cestu.

„Už jsme měli i jméno. Chtěla jsem, aby se chlapec jmenoval po partnerovi. Mluvili jsme o něm už jako o Míšánkovi a pomalu jsem začínala objednávat první oblečení a další potřeby,“ radovali se budoucí rodiče.

Jejich štěstí však velice brzy skončilo. Magda totiž přestala miminko cítit a když nevnímala pohyby ani druhý den, raději navštívila gynekologa. Ten jí bohužel sdělil to, co nechtěla slyšet.

„Pan doktor mi řekl, že se mu bohužel nedaří zachytit srdeční ozvy. Věděla jsem, co to znamená. V tu chvíli jsem měla pocit, že se zastavilo srdce i mě. Že prasklo a už se nikdy nezacelí. O to horší bylo, že jsem v sobě musela mrtvé miminko ještě chvíli nosit a následně ho porodit. Když pak lékař vyndal nehybné tělíčko, propukla jsem v pláč,“ sdílí životní zkušenost paní Magda.

Nákaza koronavirem může vést k horšímu průběhu těhotenství
Koronavirus ovlivňuje i těhotenství. Závěry studie nejsou příliš povzbudivé

Ponechání mrtvého plodu v lůně matky po dobu nezbytně nutnou není bohužel ničím výjimečným.

„Indukci porodu zahajujeme tam, kde není bezprostředně ohrožen život ženy, až po stanovení základních laboratorních parametrů. Pokud možno v běžné pracovní době, kdy jsou optimální podmínky k řešení případných komplikací. Při stanovení taktiky vedení porodu preferujeme vaginální porod. Ve zcela výjimečných případech je možné použít vaginálních extrakčních metod i zmenšovacích operací,“ vysvětluje vedení porodu mrtvého plodu kolektiv autorů České společnosti porodních asistentek.

Poslední šance a smíření

O vlastní miminko se Magda s Michalem snaží přes deset let. Po poslední zkušenosti se však rozhodli, že už podobné pocity nechtějí nikdy zažít.

„Ztráta dítěte je doprovázena obrovskou bolestí. Cítím, že další už bych psychicky nezvládla. S manželem se utápíme ve smutku již celou dekádu. Asi nám není souzeno. Začínáme se s tím smiřovat a brát to tak, jak to je. Vím ale, že bychom byli skvělí rodiče,“ zasněně říká Magda.

Každý rok se s manželem přidávají 25. března k dalším rodičům, kteří zažili ztrátu nenarozeného dítěte a vzpomínají na všechny své děti, které nemohli spatřit světlo světa.