close Adiktoložka Eva Aigelová z Katedry psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. info Zdroj: se svolením E. Aigelové zoom_in Adiktoložka Eva Aigelová z Katedry psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Jaké závislosti jsou v Česku nejčastější? A jak jsou nebezpečné?
Každá závislost je nebezpečná. Jedná se o chronické onemocnění na celý život. Ovlivňuje samotného člověka i jeho okolí, dokáže zničit celé rodiny. Dle statistik máme v Česku nejvíce lidí závislých na tabáku, ti ale zároveň nejméně chodí do léčby, protože nemají vysokou motivaci přestat. Následuje závislost na alkoholu, návykových lécích, konopí, hraní hazardních her a až teprve na konci jsou nealkoholové drogy jako opiáty, stimulancia a podobně.

Kouření neustupuje? Jak už lidé nekouří na pracovišti, v domácnostech, v hospodách ani na zastávkách, sešlo trochu z očí.
Kouření je pořád aktuální. Pouze lidé přecházejí na moderní věci – elektronické cigarety, vaporizéry nebo nikotinové sáčky. Jedná se pro ně o atraktivní věci.

Co se týče pití alkoholu, přijde mi v Česku stále ještě jako společenská povinnost: všechny důležité okamžiky se jím musí zapít, kdo nepije, není kamarád a trhá partu. Na druhou stranu, když dříve přišel člověk do klasické hospody, hned mu přistálo na stole pivo. Dnes už není tolik divný, když si objedná nealkoholický nápoj.
Pití alkoholu je v české společnosti dlouhodobě společensky tolerované. Skoro každý konzument ochutnal alkohol před osmnáctým rokem života, mnohdy i v dětství, navíc z rukou rodinných příslušníků: „Klidně ochutnej, nevadí to, můžeš na pivu olíznout pěnu.“ Nevnímají alkohol jako riziko. Abstinent naopak bývá považován buď za nemocného, nebo divného a musí jednak čelit otázkám, proč nepije, jednak hecování, aby se napil. Přitom naopak nepít je normální.

Hodně se teď dětem dává nealkoholické pivo. Co říkáte tomuto trendu?
Ono ani nealkoholické pivo nebývá zcela nealkoholické. Děti si navíc zvykají na jeho hořkou chuť a na malé dávky alkoholu a tím spíše pak v budoucnu sáhnou po opravdovém pivu. Takže ani tento nápoj do rukou dětí nepatří.

Oproti tomu, když u někoho najdou několik rostlinek konopí, které si pěstuje kvůli bolestem, dívá se na něj společnost buď jako na subkulturu nebo přímo na kriminálníka.
Konopí je na rozdíl od alkoholu nelegální látka, proto je postoj společnosti negativní a často se konopí zbytečně kriminalizuje, i když se využívá pro léčebné účely.

Není konopí „přestupní drogou“ na ty tvrdší?
To často nebývá konopí, ale právě alkohol. Takže ani to neplatí.

Když se v 90. letech v Česku objevily první hrací automaty, lidi u nich byli schopni vystát důlek a stále znovu zkoušeli, zda jim „nepadnou tři švestky“. A to i po letech, co se mnohokrát napsalo o tom, že automaty jsou dělané tak, aby na nich vydělal majitel, ne hráč. Bylo tehdy Česko plné gamblerů?
Počet hráčů v 90. letech byl určitě menší, než je v současné době. Dnes máme mnohem více možností, jak se věnovat hazardním hrám a oslovuje to větší populaci. I když je výsledek hry věcí náhody, hráči mají iluzi kontroly, přesvědčení, že dokážou automat obehrát. Říkají si, že když už desetkrát prohráli, pojedenácté už musí vyhrát a že když už v tom nechal tolik peněz, musí je získat zpět.

PhDr. Eva Aigelová, Ph.D.
Působí na Katedře psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého jako odborná asistentka a tajemnice katedry. V Olomouci také pracuje v adiktologické poradně pro léčbu závislostí. Specializuje se na nealkoholické závislosti a patologické hráčství.

Z mnoha měst se regulacemi podařilo vytlačit hazard z ulic. Přesto se gamblerství daří dál. Nemělo to tedy patřičný efekt?
Mělo to pozitivní vliv na bývalé hráče, kteří chtěli udržet abstinenci. Hledali bezpečnou cestu do práce, na nákup nebo kam si vyjít s rodinou. Tím že se omezily i reklamy na provozovny, lidi to tolik nelákalo, zmizely spouštěče jejich chutí. Jenže provozovatelé jsou velmi vynalézaví a přišla online forma hazardu. Přes internet můžete hrát automaty, poker, sportovní sázky, živé sázky, dneska jde přes internet i nakupovat stírací losy. Hazard tak vstoupil lidem přímo do jejich domovů.

Je online forma hazardu nebezpečnější?
Ano, dotyčný hraje rychleji, strměji narůstají hráčské kariéry a rychleji přijde o své úspory. Když v kamenné provozovně prohrál celý obnos, musel se odebrat do bankomatu a během cesty si mohl rozmyslet, že už další peníze nevybere. Ale když doma přeposílá peníze v online bankovnictví, je to rychlé a nemá šanci se během tohoto okamžiku zastavit. Je to také mnohem anonymnější a můžete hrát pořád, třeba v práci přes mobil.

Nepřejde gamblerství lidi s věkem? Přece jen jde o velmi adrenalinovou a stresující činnost.
Senioři jsou naopak jednou z rizikových skupin. Zatímco v produktivním věku mnozí hráli občas a měli výdaje pod kontrolou, aby to neohrozilo rodinný rozpočet, s příchodem stáří a s hledáním nové role v životě se jim jejich hráčskou vášeň nedaří krotit. V léčbě máme i lidi nad šedesát let.

Jak se léčí člověk závislý na hazardu?
Léčba je v podstatě podobná jako u závislosti na alkoholu a jiných látkách. V léčbě cílíme na abstinenci, která dokáže být prostředkem, jak zlepšit jejich osobní a rodinný život. Nepracujeme s kontrolovaným hraním, ta pro závislého člověka neexistuje. Jak ji jednou ztratil, nezíská ji nikdy zpět. Doporučujeme také hráčům, aby se zaregistrovali do rejstříku vyloučených osob, který provozuje ministerstvo financí. Tím si zruší svou hráčskou kartu a už si nezahraje. Někdo do rejstříku vstoupí dobrovolně, jiný nuceně, pakliže se kvůli gamblingu ocitne v insolvenci nebo exekuci. V léčbě hlavně potřebujeme přijít na problém, který vedl k závislosti – například rozvod, ztráta blízkého, trauma, nenaplněné potřeby. Nejde vyřešit závislost bez vyřešení problému, který ji způsobil. Spolupracujeme také se sociálními pracovníky, dluhovými poradnami, právníky, aby změna mohla být trvalá.

Dokáže závislost jednoho člena zničit celou rodinu?
Ano, závislosti často vedou k rozpadu rodin. Navíc třeba gamblerství mnohdy zadluží hned několik rodinných příslušníků. Když se dozvědí, že jejich blízký má kvůli hráčství dluhy, snaží se je umořit, aby se vše vyřešilo, pomohli mu a aby se o problémech nedozvědělo okolí. Jenže dotyčný s tím bez odborné pomoci většinou nepřestane a do dluhů v řádech milionů korun nepadá jen on. Výzkumy uvádějí, že jeden hráč strhne do dluhů až šest až osm lidí okolo něj.

Reguluje se nějak online hazard?
Hráči si mohou nastavit limity, kolik mohou vsadit, ale je to založené na dobrovolnosti. Přes Institut hazardních her se nyní diskutuje o tom, aby sami provozovatelé, nastavovali systém zodpovědného hraní a upozorňovali hráče na to, že se už dostává do problémů. Cílem projektu Zodpovědné hraní je rozšířit povědomí o problematice rizikového hraní, představit možnosti pomoci hráčům i jejich blízkým, nebo také poukázat na konkrétní nástroje, jak závislosti a rizikům předcházet.

Jak velký pokrok udělalo Česko v prevenci závislostí? Jak jsme na tom v porovnání se světem?
Česko se inspiruje v zahraničí a máme vybudovaný systém pro závislé i pro osoby blízké. Reagujeme na nejnovější trendy závislostí. Teď například primární prevence řeší i digitální závislost, tedy závislost na digitálních technologiích.

Český hazard v číslech
(data jsou pro rok 2020)

• 1007 legálně provozovaných heren
• 820 objevených nelegálních heren (2018-2020)
• 17 legálních webových stránek s hazardními hrami
• 311 zablokovaných nelegálních webových stránek s hazardem (od roku 2018)
• 93 procent hráčů odmítlo nastavit si maximální výši sázek na jeden den
• 80procentní pokles heren a 62procentní pokles automatů po přijetí novely loterijního zákona v roce 2017
• 197 milionů korun na pokutách za porušování zákona při provozování online hazardních her
• 10,1 miliard korun na daních z hazardních her
• 709 obcí reguluje hazard na místní úrovni
• 254 tisíc osob v riziku rozvoje problémového hráčství, z toho 21 tisíc žen
• 32,7 miliard korun lidé prohráli v hazardních hrách
• 393,1 miliard korun bylo do hry vloženo a 360,4 miliard korun vyplaceno na výhrách
• Až 50 procent dospělých v Česku hrálo hazardní hry, nejčastěji loterie

Zdroje: Institut pro regulaci hazardních her, Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti