Tento, dnes téměř zapomenutý lanškrounský rodák, generální tajemník sionistické rozvojové agentury Keren ha-Jesod, novinář a filmový producent byl skutečnou renesanční osobností.

Po Mnichovské dohodě v září 1938 začal organizovat legální emigraci československých Židů do britské mandátní Palestiny. Projekt, který vstoupil do dějin jako Československý transfer, přispěl k záchraně 2506 československých Židů před nacismem, mezi nimi i klíčových osobností, jako byli Max Brod nebo Felix Weltsch.

Vše vysvětlil hlavní autor výstavy Zbyněk Tarant, Ph.D. z Katedry blízkovýchodních studií Západočeské univerzity v Plzni: „Laická i odborná veřejnost možná zná slavný příběh o napínavé cestě Maxe Broda z Československa v noci ze 14. na 15. března 1939, kdy už začínala nacistická okupace. Mnozí také ví, že to byl Max Brod, kdo během této napínavé cesty vyvezl archiv Franze Kafky. Příběh Leo Herrmanna – nenápadného úředníka, který celou tuto cestu pomohl vyjednat a zařídit, už ale upadl v zapomnění. Přitom nebýt Leo Herrmanna, tak dnes patrně neznáme ani Franze Kafku.“

Sídlo Pardubického kraje. Pardubické hejtmanství, ilustrační foto
Dvě miliardy pro náš kraj ročně navíc. Hejtmani se dohodli na přerozdělení daní

Příběh a pozadí napínavé operace, která patří k největším podobným záchranným akcím pro československé Židy v prvních měsících 2. světové války, tvoří jádro celé výstavy postavené na vlastním archivním výzkumu autora. Vedle samotné Herrmannovy úlohy v tzv. Československém transferu však výstava připomněla i jeho novinářskou a kulturní činnost v židovském národním hnutí 20. a 30. let, včetně jeho vášně pro filmové řemeslo, díky které se stal producentem vůbec prvního zvukového filmu natočeného na území dnešního Izraele a Palestiny.

Hlavním cílem výstavy bylo rozšířit veřejné povědomí o této zapomenuté osobnosti s využitím doposud nepublikovaných dokumentů. „Překvapivým společným rysem osobností, které za války přispěly k záchraně československých Židů, je fakt, že se na jejich příběhy na dlouhá léta zapomnělo,“ říká Zbyněk Tarant a dodává: „Podobně jako v případě Nicolase Wintona nebo Marie Schmolkové, i Leo Herrmann upadl po válce do zapomnění. V Herrmannově případě to bylo v důsledku souhry historických okolností. Herrmann byl německy hovořící Žid a jeho odkaz se tudíž stal vedlejší obětí poválečného despektu ke všemu německému. Poválečný Izrael si zase teprve hledal cestu, jak se vyrovnat s událostmi holokaustu. Herrmann zemřel v roce 1951 a v té době byly ještě podobné záchranné programy v Izraeli přijímány s rozpaky.“

Městské slavnosti čeká změna
Červnové Městské slavnosti v Ústí nad Orlicí letos čekají změny

Připomínka zapomenuté osobnosti v jejím rodném městě tak byla hlavním cílem celé výstavy. „Herrmannovým symbolickým pomníkem jsou tisíce Izraelců s českými kořeny, z nichž mnozí dodnes udržují s naší republikou čilé kontakty,“ dodává Tarant.

Výstavní panely bude možné zhlédnout ve vestibulu lanškrounské radnice do konce dubna.

Zpráva města Lanškroun

Mohlo by vás zajímat: Cenu Vysokého Mýta získal atlet Dudycha i firma Iveco

Zdroj: Město Vysoké Mýto