Nejpřijatelnější by pro vás asi bylo stanování ve volné přírodě, a tedy i bez poplatků. Taková místa se ovšem nehledají právě snadno. „Vzpomínám na osmdesátá léta, kdy jsme vandrovali a spát pod stanem se dalo v podstatě všude. Dnes všechno někomu patří a běda, abyste na jeho majetek vstoupili. Každou chvíli narážíte na zákazové cedule. Mám pocit, že pojem volné táboření vymizí," říká ústecký architekt Petr Kulda, autor pravidelných „cyklovýletů", které Orlický deník zveřejňuje každou sobotu. A jak dodává, už by se o volné táboření ani nepokoušel. „Projel jsem toho hodně, ale musím se přiznat, že jsem na podobné tábořiště nenarazil," dodal.
Trochu optimismu nám v pátrání dodal Otakar Boura z ústeckého KČT Horal. „Pokud vím, u nás je volné tábořiště ve Třebovských stěnách, tuším se mu říká Samoty. Je tam přístřešek, může se tam tábořit i rozdělávat oheň. Dojít se k němu dá z Houžovce. Pokud ale vím, podobná místa  se začínají zřizovat na Šumavě nebo v Krkonoších, nejsou ale určena k dlouhodobějšímu táboření," uvedl turista. Přidal ovšem i zajímavost, která by mohla být pro stanující v našem regionu zajímavým tipem: „Návštěvníci oblasti Králického Sněžníku mohou ke stanování využít volná tábořiště na polské straně masivu. Je jich několik, například v Mezihoří, u turistického ´schroniska´ pod Sněžníkem a v Kladském sedle."
Pokud se stanem na volné tábořiště nenarazíte, nezbude vám než využít služeb placených tábořišť a kempů. Ale i v nich se dá nocovat za relativně příznivý peníz. Například ve vodáckém tábořišti v Cakli u Ústí pořídí  rodina se dvěma dětmi do deseti let jednu noc za 140 korun, přičemž k dispozici je i kvalitní hygienické zázemí se sprchami na žetony.